Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Drahé emisní povolenky a levná elektřina. Tato kombinace posílá české uhelné elektrárny do horších čísel než kdy dřív. I když uhelné elektrárny a teplárny patří nejbohatším Čechům, fosilní zdroje jim přestávají vydělávat.
Největší výrobci elektřiny z uhlí vykazují pokles zisku u fosilních zdrojů, nebo se dostávají rovnou do minusu. A lepší časy na obzoru nejsou.
Tržby největšího uhelného zdroje v zemi, elektrárny Počerady, požírají náklady na emisní povolenky. Za rok a půl do prosince 2024 zaplatila elektrárna podnikatele Pavla Tykače jen za povolenky 11 miliard korun a dosáhla tržeb 16,47 miliardy. Přesto je na tom lépe než další z elektráren skupiny Sev.en. Chvaletice totiž loni skončily ve ztrátě 1,43 miliardy, tržby jí klesly meziročně o 18 procent.
Největší provozovatel uhelných zdrojů, skupina ČEZ, na uhlí stále vydělává, ale o poznání méně než dřív. Za tři čtvrtletí fosilní zdroje nejhodnotnější tuzemské firmě vydělaly meziročně o 6,1 miliardy méně.
„U emisních výrobních zdrojů došlo k velkému poklesu, tam je vidět, že profitabilita uhelných elektráren relativně rychle klesá. Na uhelných elektrárnách jsme vydělali za prvních devět měsíců loňského roku 9,8 miliardy korun, ale v letošním roce za stejné období už jenom 3,7 miliardy,“ uvedl finanční ředitel ČEZ Martin Novák.
To představuje pokles o 61 procent. Přetrvávající rozdíl mezi cenou elektřiny a povolenek nenasvědčuje tomu, že by se klesající trend obrátil. „To znamená, že tento byznys bude mít do konce dekády opravdu problematickou ekonomiku. Jak jsme mnohokrát řekli, do roku 2030 pravděpodobně dojde k odstavení těchto zdrojů,“ předpokládá Novák.
ČEZ ale očekává, že jeho uhelné elektrárny letos vyrobí srovnatelné množství elektřiny jako loni. „Je tam pokles, ale ne tak zásadní. Ale je tam velký pokles zisku,“ dodává Novák.
I teplárenství založené na spalování uhlí se přestává vyplácet. Teplárna United Energy v Komořanech, která spadá pod holding EP Group, loni spadla ze zisku do ztráty 85 milionů korun.
Od minulého roku jsou v provozní ztrátě také elektrárna Tisová a teplárna Vřesová ze skupiny SUAS. Jde o výrobny primárně určené pro generování velkého objemu elektřiny, oproti tomu tepla vyprodukují minimum.
„Právě tyto zdroje musely kvůli nízkému spreadu mezi cenou elektřiny a cenou emisní povolenky přejít do provozního režimu na úrovni technologického minima výroby. Výrobny tak produkují v relativně konstantním objemu teplo do systému centrálního zásobování teplem, ale podstatně méně elektrické energie, navíc se spreadem, který jen stěží kryje variabilní náklady,“ říká Pavel Tomek, předseda dozorčí rady Sokolovské uhelné a SUAS Group.
S tím se snižuje také těžba uhlí. „Nelze tedy hovořit o tom, že by se snižovala ziskovost zdrojů, ale naopak se snažíme činit opatření ke snižování provozních ztrát a zajistit udržitelnost a spolehlivost dodávek tepla do systému centrálního zásobování teplem,“ říká Tomek.
Čísla tak spějí k tomu, že se provoz uhelných zdrojů přestane majitelům vyplácet. Pokud by k tomu během následujících pěti let došlo, provozovatelé by museli výrobu zavřít. Současná vláda pro tento případ zanesla do energetického zákona opatření, které má zabránit vypínání elektráren do doby, než za ně bude náhrada.
Pokud by uzavření elektráren ohrozilo dodávky energie, mohou provozovatelé požádat stát o kompenzaci. Pokud na to stát i elektrárna přistoupí, bude vyrábět dál. Pokud současný majitel nebude chtít elektrárnu dále provozovat, může být vypsána aukce na nového provozovatele.
Současná situace však není tak kritická, aby „uhelky“ musely o podporu žádat. „V tuto chvíli o tom neuvažujeme, je to spíše krajní opatření,“ říká Tomek.
Jde především o pojistku pro případ, kdy by kvůli nepříznivé ekonomické situaci uhelných elektráren hrozil nedostatek elektřiny. „S největší pravděpodobností však nebude využita. V případě, že taková potřeba skutečně nastane, stanoví ERÚ podmínky provozu a zároveň bude také detailně kontrolovat případné kompenzace. Pokud nezávislý úřad zjistí pochybení v poskytnutých údajích, může uložit povinnost vrátit neoprávněně získané prostředky,“ říká vrchní ředitel sekce energetiky Ministerstva průmyslu a obchodu René Neděla.
Není však vyloučené, že problém končící výroby elektřiny z uhlí bude řešit budoucí vláda pod vedením hnutí ANO. „Musíme postupovat věcně. Zaprvé si musíme sednout se všemi producenty elektrické energie z uhlí a budeme chtít slyšet jejich závěr ohledně toho, jak se vyvíjí cena povolenky a cena elektřiny,“ říká místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček.
Uhlí aktuálně zajišťuje asi 40 procent výroby elektřiny v zemi, kterou bude třeba nahradit. Jako s náhradou za uhlí se počítá s plynem. Současná vláda přišla se zrychlení povolování nových plynových zdrojů, což sice budoucí ministr průmyslu Havlíček vítá, ale nepovažuje to za zásadní krok k budování paroplynových elektráren.
Plynové elektrárny sice energetické firmy stavět chtějí, ale potřebují od státu garanci, že se jim investované miliardy korun vyplatí. To by měly zajistit například tzv. kapacitní mechanismy, což je forma odměny státu pro elektrárny, která zaručí spolehlivé dodávky elektřiny.
Podpořit plynové zdroje chce i Havlíček. „Investor do plynového zdroje musí vidět návratnost. Tu uvidí, když dostane předem definovanou cenu, podle které spočítá, jestli se mu to vrátí, nebo nevrátí. Podstatné je to, že bude po státu logicky požadovat garanci výkupu, aby si dopočetl, že se mu investice vyplatí,“ říká Havlíček.
Pokud k takovému opatření dojde, vybuduje se zde podle něj dostatek plynových zdrojů. „Pokud to ale nebude, pak nám tady nikdo plynový zdroj nepostaví,“ dodává.
Česko zaostává
Klíčová budou hlavně opatření, která se podaří uskutečnit do konce dekády. „Jde například o náhradu uhlí v teplárenství pomocí kogeneračních zdrojů na zemní plyn, ale také postupný nástup elektrifikace pomocí velkých tepelných čerpadel nebo využití odpadního tepla. V případě teplárenství jsou nedílnou součástí energetické renovace domů tak, abychom dokázali část budoucího paliva ušetřit,“ říká Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky.
V teplárenství už výměna uhlí za plyn odstartovala. Například v Elektrárně Opatovice z EP Group se plánuje náhrada stávajících bloků za plyn, první plynové kotelny letos vznikly už v elektrárnách ČEZ Prunéřov a Tušimice a další se připravují.
K přechodu na nízkoemisní zdroje se připravuje také Sokolovská uhelná. „Období následujících čtyř až pěti let musíme využít k nahrazení uhelných zdrojů jinými - jak pro výrobu tepla, tak pro výrobu a akumulaci elektřiny,“ říká Tomek.
Plyn mají doplnit obnovitelné zdroje, v jejichž rozvoji Česko za okolními státy stále zaostává. Nízkoemisní zdroje navíc pozitivně promlouvají do ceny elektřiny, naopak fosilní energie ji zvyšuje.
„Vzhledem k tomu, že v sousedních zemích – a to včetně dosud uhelného Polska – bude rozvoj obnovitelných zdrojů prakticky jistě pokračovat nasazeným tempem, hrozí v případě pomalého startu České republiky další nárůst rozdílu v ceně silové elektřiny. V případě rozvoje obnovitelných zdrojů podle pomalejšího scénáře by v roce 2035 byla cena silové elektřiny v ČR o 32 eur za MWh dražší než v Německu. Můžeme tak dokonce ztratit výhodu oproti Polsku,“ popisuje Sedlák.
