Raketa nejméně za miliardu. Majitel Koh-i-nooru chce koupit dům na Václaváku

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Koh-i-noor chystá přesun části výroby do Asie. „Vyrábět celou šíři sortimentu v Česku není udržitelné,“ říká v rozhovoru pro Agendu SZ Byznys Vlastilav Bříza, majitel tradičního papírenského holdingu. Aktuálně vyjednává o výrobě levnějšího sortimentu bez přidané hodnoty, jako jsou třeba pravítka a podobně, v Bangladéši. „My už s nimi některé věci děláme. Kupujeme to jako private label (firma si zboží nechá vyrobit a prodá jej pod svou značkou - pozn. red.) a chtěli bychom pokročit dál. Aby toho bylo víc, aby ta kooperace byla silnější,“ říká Bříza.

Jaká je současná doba pro Koh-i-noor?

Tím, že má holding více nohou, tak ta doba je z hlediska časové řady průměrná.

Co je aktuálně tím největším tahounem? Stále platí, že zdravotnictví?

Dneska zcela určitě. Automotive je na tom trochu hůř, než byl, a co se týká klasických tužek, což si s Koh-i-noor spojí asi každý, tam je to trochu složitější. Těch důvodů je víc. První je čínská konkurence, která ve velkém přes Temu a další e-shopy prodává v Evropě, pak je to cena energií. To platí pro celý holding. Němci už energie chtějí řešit a nám nezbude nic jiného, abychom byli konkurenceschopní. Teď jsem se vrátil z velkého veletrhu školních a kancelářských potřeb a měl jsem jednání s firmou Matarod z Bangladéše.

O čem?

Já jsem byl jeden z prvních, kdo šel vyrábět do Číny.

A také jste byl jeden z prvních, kdo se z Číny vracel…

Tak dneska klepu na dveře v Bangladéši. My už s nimi trochu spolupracujeme, protože Bangladéš je lacinější než Čína. Mám tam jediný problém, a to je politická stabilita. Ale ten trh má 150 milionů lidí a není zanedbatelný ani z hlediska výroby. Takže teď dostali pozvání k nám a budeme se dívat, jestli bychom nějakou část výroby – a nemyslím klasické tužky, ale zboží jako pravítka a ostatní věci - přesunuli tam. Vidíte, kam spěje svět?

Takže část výroby byste vyráběli tam?

Například vstřikovanou výrobu, která je docela daná. To jsou lisy, kde je to energeticky náročné a kde my skutečně cenově Východu nestačíme. Tak bychom pomalu přešli tam.

O kolik je výroba v Bangladéši levnější než v České republice?

Nechci střílet od boku, ale zcela určitě to bude 50 procent.

V tuto chvíli tedy vyjednáváte s někým, kdo je tam etablovaný?

My už s nimi některé věci děláme. Kupujeme to jako „private label“ a chtěli bychom pokročit dál. Aby toho bylo víc, aby ta kooperace byla silnější.

Kolik procent sortimentu budou takové privátní značky tvořit?

Zatím by to bylo předčasné. Sondujeme. I ta stabilita a politická situace je důležitá. Nemůžete riskovat, že tam něco převedete, budete tam mít výrobu, a potom o to přijdete. To už mám za sebou v Rusku, protože fabriku v Tomsku jsme odepsali.

V tomto případě chcete do bangladéšské továrny vstupovat nějakým podílem?

Tohle je předčasné, zatím bychom to dělali tak, že bychom tam dali formy a podobně.

Když jsme u geopolitických rizik, odkud odebíráte dřevo na tužky?

Nejkvalitnější dřevo na tužky je kalifornský cedr. Ten koloběh je ale zajímavý - Američané nařežou klády, odvezou je do Číny a v Číně se z toho udělají prkýnka. My to koupíme, jede to kolem celého světa do Hamburku a pak k nám. To je jedna část. Druhý je sibiřský cedr. Ten Číňané těží někde na hranicích v Rusku. Takže i tam kupujeme ta prkýnka.

Vrátím se zpět k výrobě v Česku – v celé šíři je to neudržitelné?

Moc dobře víte, že to udržitelné není. Tam ta přidaná hodnota není vysoká a tím, že tam není vysoké know-how, je tam konkurence. Nebavím se teď ale o uměleckém sortimentu. Podívejte se, jak to vypadá v automotive – dnes je vše na Východě a neumím si představit, že by někdo přerušil spojení Asie s Evropou. To by tady nebylo nic.

A co naopak výroba v USA? Třeba jen toho uměleckého sektoru – ať už kvůli šermování cly, nebo proto, že tam máte zákazníky?

V Americe je jedna obrovská konkurenční výhoda – laciné energie a zdroje. Na druhou stranu je tam problém pracovní síly. My tam máme své zástupce, export, bojujeme o trhy a jsme zastoupeni všude. Výrobu tam v plánu nemáme.

Když popisujete konkurenci u tužek a levná tržiště, jaký to má dopad na vaše obchody?

Podařilo se nám vybudovat přes 100 prodejen. Před třemi lety jsem byl na to hrdý a myslel jsem si, jak to je neporazitelné. Dnes jsme před zavíráním některých obchodů. Klesá počet dětí a všichni buď kupují na e-shopech, nebo jdou do řetězců. Krámy budou upadat a postupně se vytrácet. Zůstanou zážitkové prodejny.

Kolik prodejen zavřete?

Ty, co nebudou rentabilní.

Kolik jich v tuto chvíli rentabilních už není?

Takových 20 už jich rentabilních není. Před třemi lety bych to netušil, ale města se vylidňují a všichni budou chodit do velkých řetězců.

Další částí holdingu je strojírenství – vyplatí se dnes stále sázet na automobilový průmysl?

Kdo vydrží, zvítězí, ale těch nebude moc. My jsme měli tři továrny – v Poličce, Rožnově a Brně. Brno jsme prakticky zavřeli a výrobu přesunuli do zbylých dvou továren. Zatím máme dostatek zakázek, i když u nástrojáren bojujeme složitě. Dnes vám Číňani udělají formu za 70 procent ceny, co my. Musíte mít kvalitu, hlídat to, a ne dělat Němcům hlupáky.

A co další část byznysu – nemovitosti?

Nemovitosti jsou vždy o místě. Dnes zvažujeme, jestli budeme kupovat jednu nemovitost na Václavském náměstí - ale pokud jde o peníze, je to opravdu raketa. Tam nedostanete nic pod miliardu.

Je to cesta? Kupovat lukrativní nemovitosti, a zopakovat tak úspěch u vaší další budovy, kterou je Dům U Myšáka?

Když se rozhodujete o tom, jestli půjdete do trhu s nemovitostmi, musíte také uvažovat, co dál. Já mám dva syny a ti určitě nebudou chtít dělat takovou výrobu, jakou jsem znal, takže ta diverzifikace není špatná.

A co by ve vaší nové budově na Václavském náměstí bylo? Kanceláře? Hotel?

To nechci prozrazovat. To by byla budova, která by musela nést – prostě rentiér. Podívejte se na ceny. Já si vzpomínám, že když jsme tenkrát chtěli koupit Tančící dům, nabízeli jsme tuším 230 milionů a (podnikatel Václav - pozn. red.) Skala nás přetloukl a dal asi 280 milionů. Dnes je to úplně směšná cena. Trh s nemovitostmi roste, ale myslím, že dnes už jsme na stropě.

Skokové růsty cen nemovitostí tedy už neuvidíme?

Takový skok, co jsme viděli za posledních pět let, to už určitě nebude.

Dříve jste mluvil o vybudování čtvrti v Českých Budějovicích. Zmiňoval jste rok 2027, což se blíží. Je už něco konkrétního?

Říkali jsme si, že v roce 2027 měl končit Lidl. Dohodli jsme se ale s jednatelem Lidlu, že bychom to prodloužili tak, abychom mu řekli 8 měsíců dopředu, kdy odejde a budeme muset začít připravovat projekt. U mě to chvíli narazilo na to, že jsem tam chtěl postavit výškovou budovu – vyšší než 8 pater - a bohužel tomu město není úplně nakloněno. Já jsem tedy trochu zvolnil, takže uvidíme.