„Od úplné svobody k velkému závazku.“ Mladí vnímají mateřství jako volbu

V Česku se rodí málo dětí. Ještě před třemi lety se počty nově narozených držely nad 100 tisíci ročně, pak začala čísla klesat a setrvale mířit k historickému milníku. A všechno ukazuje na to, že ani data z letošního roku nebudou smířlivější. Mladí lidé zkrátka začali vnímat rodičovství jako volbu, ne jako povinnost. Chtějí si dětí víc všímat a zajistit jim stabilní prostředí. Je to tedy vůbec problém?

Ještě rok po začátku pandemie koronaviru se Česko mohlo chlubit poměrně vysokou plodností i porodností. Podle dat Českého statistického úřadu na svět přicházelo více než 100 tisíc dětí ročně a v grafech, které ukazovaly plodnost, se Česko umísťovalo v porovnání s dalšími státy Evropy na předních příčkách.

Pak ale v obou ukazatelích nastal propad. Z hlediska porodnosti je momentálně Česko dokonce na historickém milníku, nově narozených dětí bylo vloni dokonce o čtvrtinu méně než v roce 2021. V kolonce „pod úrovní extrémně nízké“ se pohybuje i plodnost. To může ovšem mít neblahý vliv třeba na budoucnost důchodového systému v Česku.

„Ten trend není pro Česko unikátní. Pozorujeme ho de facto ve všech vyspělých zemích i v těch velmi vyspělých, jako jsou třeba severské země,“ popisuje v podcastu MDŽ demografka Eva Waldaufová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Odpověď na otázku, proč se v Česku rodí méně dětí, ale zdaleka není tak přímočará jako data. Významnou roli hrají ekonomické faktory - nedostupnost bydlení, ceny energií nebo potravin. Jak ale připomíná druhá hostka podcastu, terapeutka, socioložka a zakladatelka institutu Moderní láska Markéta Šetinová, významné jsou i další vlivy.

„Setkáváme se mnohem častěji s tím, že se lidé necítí připraveni na to mít dítě,“ říká expertka. Lidé prý například zmiňují, že před narozením dítěte chtějí vybudovat kariéru, finančně zajistit rodinu a najít vhodného partnera či partnerku. „A chtějí mít také prostor se do toho rodičovství jakoby intenzivněji položit, trošku to souvisí s trendem intenzivního rodičovství,“ popisuje terapeutka a socioložka s tím, že se kvůli biologickým faktorům navíc vzdalují cesty žen a mužů.

Zejména mladé ženy si pak podle Šetinové dnes uvědomují, že rodičovství a mateřství je ta často zmiňovaná „druhá směna“, tedy mimo jiné také spousta neplacené práce a omezování v rámci kariéry. Navíc muži v Česku jsou i nadále povětšinou méně aktivní v péči o rodinu nebo o domácnost než ženy.

Že otcové a matky jsou stále v trochu jiné situaci a to třeba i v práci, pak potvrzuje demografka Waldaufová. „Muž je skvělý zaměstnanec, pracovitý, protože potřebuje přesčasy a vydělávat. Zatímco žena, když jde na mateřskou a začne pracovat, tak je krkavčí matka, protože opustila svoje děti. A když je dlouho na rodičovské, takto taky není úplně ideální, protože je líná a jakoby nic nedělá, jenom má ‚dovolenou‘,“ popisuje expertka.

„Skutečně v Česku nemůžeme úplně bouchat šampus, a to hned v několika rovinách - například jde o podporu rodičovství ze strany státu a zapojení mužů do péče. Mně to, co se dneska děje, přijde velmi málo,“ zmiňuje pak terapeutka a socioložka Šetinová.

Nicméně ani silná prorodinná politika nemusí v otázkách porodnosti hrát tu nejzásadnější roli. Například severské země byly vždy v tomto ohledu považované za vzor, teď se ale podobně jako zbytek Evropy potýkají s propadem v počtech narozených dětí.

Jak podotýká i demografka Waldaufová, propopulační, tedy politická, opatření totiž fungují jenom do jisté míry. V Česku se to ukázalo během sedmdesátých let, kdy se narodila tzv. generace Husákových dětí, a to částečně i kvůli krokům tehdejšího režimu, jako bylo opakované zvyšování přídavku na děti nebo relativně výhodné novomanželské půjčky.

Podobné zásahy nicméně podle Waldaufové „většinou nezvyšují celkovou plodnost, ale spíš dělají změny v jejím časování.“ „Pokud plánuju mít dvě děti, zatím mám jedno a existuje nějaké propopulační opatření, tak spíš to druhé budu mít dřív, než že bych se rozhodla najednou mít pět dětí,“ vysvětluje s tím, že prorodinná politika státu tak umožňuje spíše lidem mít tolik dětí, kolik si přejí, než že by zvyšovala porodnost.

Obě respondentky se pak shodují, že v situaci, kdy se v Česku stále ženy a obecně rodiče potýkají s řadou bariér, se pak rozhodnutí o dětech nedělá lehce. A někdy tak dnešní mladí dospějí k rozhodnutí, že si z nejrůznějších důvodů potomka nepořídí. „Mít dítě je v dnešní generaci volba, není to něco automatického, nějaká silná norma, kterou naplní víceméně všichni. Skutečně si to můžou rozhodnout,“ říká Šetinová.

V některých evropských zemích pak dokonce posiluje i trend dobrovolné bezdětnosti. Patrné je to zejména v už zmíněných severských zemích, kde jsou podle Waldaufové důvodem nejspíš proměny v žebříčku hodnot. „Myslím, že spousta lidí v severských zemích zmiňuje, že (rodičovství) není nutnost. Že mohou být spokojení a mít naplněný život i bez dětí,“ podotýká.

V Česku se nicméně s výrazným nárůstem dobrovolně bezdětných podle hostek výzkumníci nesetkávají.

Roli v tuzemsku ale hraje jiný zcela zásadní faktor: narůst single života. „My jsme realizovali na Národním ústavu duševního zdraví výzkum Czechsex a z toho vyplynulo, že velká část, kolem 30 % lidí mezi 18 a 25 lety, nemá žádné vztahové a sexuální zkušenosti. A nějaká část je nechce mít, protože se zaměřuje na jiné věci v životě, protože je spousta věcí, který můžeme dělat,“ popisuje terapeutka a socioložka Šetinová.

Část lidí je potom také nezadaná nedobrovolně. Zkrátka se jim nepodařilo najít vhodného partnera nebo partnerku, případně budovat vztah. Právě to podle Šetinové lidé na terapiích zmiňují poměrně často. A Waldaufová poukazuje na to, že na tento problém ukazují i průzkumy. „Takže se můžeme bavit o ekonomických nejistotách, ale zároveň pokud jsem v situaci, kdy ani nemám partnera, tak to, že nemám teď na hypotéku, je vlastně úplně vedlejší faktor, když nemám s kým to dítě mít,“ říká demografka.

Proč se dnešní mladí dnes zajímá o to, jak být lepší ve vztahu? Proč se to vlastně podle terapeutky a socioložky Markéty Šetinové neměli kde naučit? A jaký vliv mají na rozhodování o rodičovství podle hostek faktory jako strach z války nebo obavy z klimatické krize? Poslechněte si audio v úvodu článku.