Článek
Sleduji ho už dvě dekády. Psal se rok 2005 a já od šéfredaktora nejmenovaného deníku dostal svérázný úkol. Najdi věrohodného muslima a udělej s ním interview! Důvod? Vypadl rozhovor, potřebujeme zaplnit stránky. Rychle! Osud (či Bůh) chtěl, abych potkal pražského rodáka Sámera Šehadeha. Hovořil zapáleně, možná jednostranně o politice a islámu. Nebyl ale extremista, jakkoli se mu takové nálepky od apriorních nepřátel islámu dostalo.
Plynuly roky. Syn palestinských rodičů se vydal studovat do saúdské Medíny na školu s kontroverzní, salafistickou pověstí. Po návratu se v sotva třiceti letech stal imámem pražské mešity, ale obec více rozděloval, než tmelil. Ve funkci proto skončil, byť ho média nadále vnímala coby hlas všech muslimů. Kterým nebyl. Dopustil se nešikovných, ba nesnášenlivých výroků, třeba když varoval před společnou modlitbou s křesťany. V době vrcholící protimuslimské, imigrační hysterie (2015 až 2016) každopádně ideální potrava pro české islamofoby.
Po řadě peripetií se v roce 2020 ocitl před pražským soudem, který ho obvinil z pomoci syrské skupině Fronta an-Nusrá. Ta se v tom čase opravdu nacházela na všelijakých seznamech teroristických organizací. V roce 2021 si vyslechl úhrnný trest 14 a půl roku. Tehdy o něm hojně psala média a s trochou nadsázky lze říci, že se kvalifikoval na jediného relevantního českého vězně své kategorie. Rozuměj džihádistu, který to s Českem a Západem nemyslí dobře.
Ve středu 10. června Sámer Šehadeh požádal o nové projednání své kauzy. Proč ne, jako český občan se obrátil na spravedlnost demokratického státu. Ta rozhodla, že případ revidován být nemá. Odsouzený se na místě odvolal. Řízení pokračuje.
Zajímavější ovšem je, co Šehadeh považuje za důvod pro znovuotevření případu. Tvrdí, že cílem an-Nusry i jejího šéfa Ahmada Šary bylo a je blaho Syřanů. „Nová vláda během posledních 18 měsíců prokázala, že nehodlá občany terorizovat, ale míní naopak bránit jejich svobodu,“ prohlásil skrze kameru z věznice. Připomněl, že islamisté předloni v prosinci sesadili mafiánský klan Asadů, který státu nevybíravě vládl déle než půl století. Šehadehův obhájce k tomu dodal, že Šara jako prozatímní prezident si oficiálně podal ruku s mnoha kolegy, včetně českého lídra Petra Pavla.
Nabízí se otázka: Je spravedlivé, že nynější syrský prezident svobodně brázdí planetu, kdežto jeho středoevropský sponzor Šehadeh sedí v severomoravské káznici? Ba co více, ospravedlňuje zápas s diktátorem teroristické metody? A může polepšený násilník přinést vlastní komunitě klid?
An-Nusrá byla mezi roky 2012 až 2017 filiálkou teroristické sítě al-Káida, která programově sní o radikální muslimské obci bez hranic a národních států. Ahmad Šara, potomek dobře situované a nepříliš zbožné syrské rodiny, nicméně zhruba před dekádou vyhlásil, že už ho nebaví čekat na islamistické utopie, zato chce co nejrychlejší svržení damašského vladaře Asada.
Bitvu s ním nakonec vyhrál. Dorazil ztrouchnivělý, hrabivý systém, který způsobil smrt nejméně půl milionu Syřanů, o neštěstí dalších nemluvě. Od nástupu k moci se ex-džihádista dopustil četných chyb, hlavně ve vztahu k menšinám, žádná z nich se ale nevyrovná řádění minulého režimu. Země se nadechla svobody, byť relativní, a ani islamistický systém v Damašku dosud nepanuje.
Pokud jde o rezignaci na násilí, své zkušenosti mají i vůdci IRA, kteří se na přelomu tisíciletí vzdali starých způsobů, dohodli se s Londýnem a Severnímu Irsku (spolu)zajistili mír. Rovněž židovští teroristé vstoupili do politiky a byl to jejich předák Menachem Begin, který už coby izraelský premiér uzavřel historickou dohodu s Egyptem. Proč se tedy štítit Ahmada Šary, který deklaruje zájem na spravedlivých volbách a usiluje o prosperitu Sýrie?
A Sámer? Pouze on sám ví, proč s an-Nusrou tehdy sympatizoval. Zda pro její radikálně islamistický étos, teroristické techniky války či souboj s tyranským Asadem. Jsa bytostný liberál, s přísným, ba netolerantním Sámerem nesouzním. Je ale občanem stejné republiky, proti které navíc komplot nechystal. Druhou šanci si zaslouží i ten, se kterým nesouhlasíme. Třeba v Sýrii, zemi, která mu je milá. A kvůli které - jak tvrdí - přišel o svobodu.
