Také jsem se dřív bál, říká investor. Dnes by díky akciím nemusel pracovat

To, že jsou investice jako horská dráha, řadu lidí znervózňuje. Podle průzkumů kvůli volatilitě – tedy tomu, že hodnota akcií létá nahoru a dolů – někteří raději neinvestují vůbec. Bojí se, že o všechno přijdou. Jenže bez tohoto rizika by akcie nenesly ani zisky. Proto by se investor neměl volatility děsit, měl by si ji oblíbit.

„Já bych se na volatilitu díval jako na kamaráda, ne jako na nepřítele, kterého musím za každou cenu z portfolia dostat pryč. Ta volatilita mi pomáhá zažehnout v portfoliu nějaký oheň. Bez volatility a výnosu, který k ní patří, by to portfolio zmrazilo,“ doporučuje v podcastu Ve vatě investor Lukáš Nádvorník, který se díky akciím ve 40 letech zajistil na celý život.

Český investor má rád stabilitu – spořicí účet, termínované konto nebo dluhopisy. Ví dopředu, kolik přibližně dostane. Akcie jsou oproti tomu méně předvídatelné. „Akcie je vlastně podíl na vlastnictví nějaké firmy. A ohodnocení akcií je citlivé na zprávy na trhu, na nové informace. Tomu odpovídá nějaká míra rizika. Za riziko, které podstupujeme, dostáváme nějakou výnosovou prémii. Jen díky volatilitě můžeme vydělávat hodně,“ vysvětluje Lukáš Nádvorník.

Dobrá zpráva je, že čím déle akcii držíme, tím méně její hodnota kolísá. „Já se ze začátku akcií také bál, ale když jsem udělal tenhle důležitý experiment, tak jsem v nich našel zalíbení,“ říká Nádvorník, kterému akcie změnily život.

Jak čas dokáže volatilitu „osekat“, si ukážeme na americkém trhu, výsledky 500 nejvýkonnějších amerických firem lze sledovat už od roku 1885. Představme si obří skupinu investorů, kteří „náhodně“ vstoupí na trh v různé dny a investují na něm přesně jeden rok.

Výsledky se rozprostřou do širokého spektra: Někdo skončí v minusu 40 procent, jiný zase v plusu 50 procent. Průměrný investor však reálně – po odečtení inflace – vydělá 8,5 procenta. Jak často tito investoři skončili se ztrátou, v zisku či na nule, ukazuje tento graf.

Připomíná horu, která je znepokojivě široká. Znepokojivě proto, že čím je „hora“ širší, tím je rozptyl výnosů (vpravo od nuly) a propadů (vlevo od nuly) akcií větší. Našlo se nemálo investorů, kteří přišli o 20 procent, ale i třeba 30 procent nebo 40 procent svého kapitálu, stejně tak byli na trhu šťastlivci, kteří vydělali 40–50 procent.

I to je volatilita. Při jednoleté investici činila volatilita ± 20 procent. To znamená, že se většina investorů s výnosy vešla do 20 procentních bodů nad nebo pod průměr 8,5 procenta, tedy mezi –11,5 procenta a +28 procent.

Podstatně jiná bude situace, když už zainvestujeme ne na rok, ale na tři roky. „Hora“ roste do výšky. Sloupce se tlačí k průměru. Ten je na tříletém horizontu sedm procent, ale volatilita už jen ± 10 procent. „Když sečtu všechny případy, které jsou v záporu, tak mi vyjde 23 procent, takže čtvrtina investorů utrpěla při tříletém horizontu reálně ztrátu, ale zároveň tři čtvrtiny těch investorů vydělaly nebo jsou na nule,“ říká Nádvorník. Na delší investiční horizonty si můžete překliknout v grafice.

Na desetiletém horizontu volatilita klesá na pouhých ± 5 procent. „A při dvacetiletém investování investor do S&P 500 nikdy neutrpěl reálnou ztrátu. Nestalo se, že by neporazil inflaci. A to mohl investovat třeba v tom nejhorším možném momentu historie,“ podotýká Nádvorník.

Na dlouhém horizontu se investice stávají bezpečnější. „Tomu efektu se říká zákon velkých čísel. Čím častěji házím kostkou, čím víc budu zkoušet pravděpodobnost, tím pravděpodobněji se dostanu k průměru, k té střední hodnotě. U hodu kostkou je to 3,5. U akcií je to sedm procent ročně po inflaci,“ vysvětluje v podcastu Nádvorník, který působí na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy.

Dosud jsme si volatilitu ukazovali na americkém akciovém trhu. Pojďme se podívat, jak nesou a kolísají třeba dluhopisy, vklady či zlato. Protože se historie výkonnosti a výkyvů jiných tříd aktiv neměří tak dlouho, pracujeme tentokrát s daty od roku 1970.

Zatímco americké akcie (index S&P 500) mají za těchto 55 let průměrný výnos na úrovni 7,5 procenta po odečtení inflace, světové akcie rostou každý rok v průměru o 6,5 procenta. Dluhopisy dodávají kolem pěti nebo čtyř procent, ale jejich volatilita je minimálně do těch deseti let výrazně menší. „Zlato, dnes docela oblíbené aktivum, vychází z našeho srovnání úplně tragicky. Výnos se blíží nule. Při dlouhém držení svůj výnos strašně rychle ztrácí. Drží kupní sílu, dobře poráží inflaci, ale špatně vydělává. Volatilitu má přitom podobnou jako akcie,“ komentuje Lukáš Nádvorník.

Jako „odstrašující“ příklad zmiňuje Nádvorník ještě spořicí účty, které v analýze představují pokladniční poukázky, jejichž volatilita je logicky nízká. Výnos tomu odpovídá, je mizivý. „Dokázaly tak maximálně držet krok s inflací, ještě když jsme vybírali dobře,“ podotýká investor.

Tabulky ukazují i to, jak si vedla známá modelová portfolia. „Portfolio 60/40 (60 procent akcií a 40 procent dluhopisů) se hodí pro investory, kteří nemají čas na své straně, kteří mají třeba jenom deset let. Těm se vyplatí hodně diverzifikovat. Ale kdo má dlouhý horizont před sebou, tomu může takováto klasická diverzifikace jenom škodit,“ domnívá se Lukáš Nádvorník.

Kde je hranice pro bezpečnou investici? Taková neexistuje, ale při investování na deset až 20 let stojí pravděpodobnost zisku výrazně na straně investora.

Zajímavé je, že u opravdu dlouhého horizontu se logika, co je bezpečná investice a co ne, obrací, míní Nádvorník. „Nejhorší možný výnos na akciových indexech byl lepší než výnos na dluhopisech. Ty opravdu dlouhodobé horizonty, teď mluvím o těch 20 letech a více, úplně přetočí logiku. Akcie jsou najednou konzervativnější než dluhopisy a jiné typy aktiv.“

A jak velké riziko nese investor u desetiletého horizontu? V realitě mizivé. Za deset let jen 12 procent investorů neporazilo inflaci, ale jen tři procenta skončila nominálně v minusu. „Takže šance, že bych po deseti letech akcií skutečně prodělal, byla pouhá tři procenta, což je velmi okrajové riziko a nebylo by rozumné se kvůli němu nechat odradit od dlouhodobých akciových výnosů,“ uzavírá Nádvorník.