Článek
Dosluhující ministryni obrany Janu Černochovou v pondělí v čele resortu nahradí nominant za SPD Jaromír Zůna.
„Budeme doufat v kontinuitu,“ uvedla ve čtvrtek Černochová na bilanční konferenci, na které představila doporučení pro nadcházejícího ministra, kterému chce v pondělí předat dokumenty o stavu resortu a rozběhnutých projektech.
„Věřím a chci věřit, že člověk, který tady dlouhé roky seděl ve vojenské uniformě, dosáhl jedné z nejvyšších pozic, a to funkce prvního zástupce náčelníka generálního štábu, že tento člověk si opravdu nedovolí zastavovat modernizaci armády a projekt muniční iniciativy,“ dodala.
Důraz kladla na udržení rozpočtu na obranu ve výši minimálně dvou procent HDP, jak požaduje Severoatlantická aliance. To je právě něco, co se Černochové podařilo vybojovat a zvládla tento závazek ukotvit i do legislativy.
Ofenzivní přístup
„Podařilo se jí něco, co se nepodařilo nikomu před tím, a to zaprvé přesvědčit ostatní ve vládě včetně premiéra, že armáda potřebuje skutečně více peněz a rozpočet na úroveň těch dvou procent dostala. Zadruhé je důležité, že se to zakotvilo v zákoně a nemůže se stát, že bude docházet k nějakým zásadním výkyvům a nebylo tak možné zahájit některé veliké projekty, protože ta garance tu prostě nebyla. Armáda se opravdu dostala o kus dál,“ hodnotí působení Černochové bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.
Černochová je mezi svými kolegy známá ostrým, místy až ofenzivním přístupem. „Jediný, se kterým se vždycky na všem shodnu, je Jana Černochová. To je vcelku logické, nejsem sebevrah,“ vtipkoval kupříkladu končící ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.
Právě její povaha byla ale ve vztazích na ministerstvu často překážkou. „Jediný kaz, který vidím na tom jejím působení, je, že nenašla společnou řeč s vedením generálního štábu. Ale to není největší problém, spíš je problém, že se to dostávalo na veřejnost,“ naráží Šedivý na horké vztahy mezi Černochovou a stávajícím náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou, které často probublávaly ven.
Nátura Černochové podle něj ale nebyla vždy na škodu. „Ona je poměrně ofenzivní a to možná bylo pro některé problémem. Na druhou stranu se nebála o problémech mluvit a dostávat se do konfliktu s politickými oponenty. Pohybovala se v situacích, kdy bylo někdy potřeba zvednout hlas,“ dodává.
Náčelník generálního štábu armády Karel Řehka.
Problematicky chování Černochové v personální rovině vidí i bývalý velvyslanec při NATO Jakub Landovský. „Paní ministryni Černochovou si budou lidé pamatovat jako někoho, kdo výrazně navýšil obranné výdaje, ale taky někoho, kdo se ve prospěch naší země nedokázal oprostit od mezilidských vztahů a bohužel se spoustou lidí jak v civilní, tak vojenské části ty vztahy nebyly dobré. Což je možná škoda, protože se toho mohlo udělat více,“ myslí si.
„Je zásadní, aby byly dobré vztahy mezi armádou a civilní částí ministerstva, což brzdilo nějaký rozvoj a přínos, přestože personálie byly její rozhodnutí,“ pokračuje.
Obranná smlouva s USA
I Landovský nicméně oceňuje snahy Černochové navýšit obranný rozpočet. „Ministerstvo překonalo údolí nižšího financování obrany, udělalo se i něco v legislativě,“ myslí si a vzápětí jako úspěch vypichuje uzavření obranné smlouvy se Spojenými státy o přítomnosti amerických vojsk, která byla i přes výrazný odpor opozice ratifikovaná v roce 2023.
Na sněmovní půdě svého času vysoce diskutovaný dokument se zabývá právním postavením amerických vojáků v Česku a celkovou obrannou spoluprací s USA na českém území.
Podle experta na obranu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Vojtěcha Bahenského nástupce Černochové Zůnu na resortu čeká i přes výrazné posuny, ke kterým v armádě došlo, řada výzev.
„Zásadní výzvy armády zůstávají pořád stejné, tedy jak zajistit dostatek personálu k realizování úkolů v rámci NATO, dále jak zajistit pokračování modernizace a obnovy pozemních sil a jak pro to všechno zajistit finance,“ říká expert a dodává, že si bude muset Zůna ohlídat, aby jeho koaliční partneři do obranných výdajů neschovávali jiné náklady.
„Zdá se, že nadcházející vláda bude klást důraz na vykazování všech možných výdajů jako obranných a menší důraz na samotné financování obrany jako takové. Může před ním stát i výzva, jak navigovat mezi obranými a politickými prioritami, které se nemusí vždycky potkávat,“ dodává.
