Nelegální poplatky u lékaře. Data ukazují, kde je problém nejčastější

Registrační nebo roční poplatky u lékaře nejsou ničím výjimečným. Zkušenost s nimi má v Česku přibližně každý pátý člověk. Mnozí pacienti ale netuší, že tato praxe může být problematická – některé ordinace si totiž účtují peníze i za úkony, které už jsou hrazené z veřejného zdravotního pojištění.

„Doktoři to schovávají většinou za to, že tam jsou třeba přednostní objednací lhůty, nějaká lepší komunikace nebo možnost objednávání přes online kalendář. Ale to jsou všechno poplatky, které by ze zákona vyžadovat neměli,“ říká analytička výzkumné agentury Ipsos Jana Bryknarová.

Ordinace si za údajné nadstandardní služby účtují vyšší stovky, často i tisíce korun ročně. To ale dělat nesmějí. „Porušují tím to, na čem je založené české zdravotnictví, tedy všeobecný přístup k péči. Protože pro někoho třeba 1500 korun, byť by to bylo za rok, je velká částka. Navíc víme, že v Praze nebo Brně jsou ty částky výrazně vyšší,“ vysvětluje odbornice. Na zkušenosti i názory české veřejnosti na toto téma se zaměřila výzkumně.

Požadovat platby navíc mohou lékaři jen v případě provádění modernějších metod nebo třeba rozšířených testů. Tato volba ale musí být dobrovolná a pacient by vždy měl mít alternativu zdarma - tedy placenou z veřejného zdravotního pojištění.

Z výzkumu agentury Ipsos vyplývá, že většina lidí poplatky nepovažuje za standard. Mnohdy ale mají pocit, že nemají na výběr. „Nemyslí si, že jim to zajistí nějakou kvalitní péči nebo širší rozsah služeb. Přitom tu zkušenost s tím mají, byli k tomu do velké míry dotlačeni,“ upozorňuje Bryknarová.

Z dat dále vyplývá, že nejčastěji poplatky zaznamenali lidé v produktivním věku, mezi 36 a 65 lety. „Setkávají se s tím nejen u sebe, ale zároveň už řeší další dvě generace - svoje děti a na druhé straně generaci svých rodičů. Takže mají větší pravděpodobnost zásahu touto situací,“ vysvětluje Bryknarová.

Podle výzkumníků se s poplatky výrazně častěji setkávají ženy – tuto zkušenost uvádí přibližně 26 procent z nich, zatímco u mužů je to 14 procent.

Rozdíl může souviset i s tím, že se s nimi lidé nejčastěji setkávají v gynekologických ordinacích. Zhruba 40 procent těch, kteří mají zkušenost s registračními nebo ročními poplatky u lékařů, je zaznamenalo právě v péči gynekologa.

Roli v tom, jestli se daný člověk s poplatky setká, hraje i vzdělání a s ním související sociologicko-ekonomický status. „Z mnoha výzkumů víme, že lidé z nízkopříjmové kategorie spíš upřednostní péči o děti a sebe odsunou na druhou kolej,“ upozorňuje Bryknarová.

Právě nelegální poplatky jsou jedním z důvodů, proč se od začátku letošního roku změnil způsob placení gynekologů. Ti jako poslední z primární péče, kam patří praktici nebo zubaři, nedostávali pravidelné měsíční platby za každou registrovanou pacientku.

Nově dostávají takzvanou agregovanou úhradu, tedy fixní částku 118 korun za každou ženu. Ta pokrývá většinu standardní péče. Nad rámec má být podle dohody hrazena péče o těhotné ženy, zdravotní služby v rámci léčby neplodnosti a některé specializované gynekologické výkony, které jsou vázány na certifikaci nebo specializované vzdělávání.

„Jelikož gynekolog nově dostává úhradu za každou registrovanou ženu přímo od zdravotní pojišťovny, není pro takové poplatky žádné opodstatnění,“ vysvětluje mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Viktorie Plívová.

Podobně změny vysvětlovalo Ministerstvo zdravotnictví. Podle resortu by měly jednak pomoci odbourat nelegální platby, ale také zvedat účast na preventivních prohlídkách.

Ženy by totiž měly ke gynekologovi docházet jednou ročně. Nejen kvůli zachycení ideálně ještě přednádorových změn, ale také pro odhalení dalších potíží, jako jsou záněty, cysty na vaječnících nebo děložní polypy. Z dat zdravotních pojišťoven ale vyplývá, že až 40 procent žen takto pravidelně na kontroly nedochází.

Gynekologové proto nově při splnění všech podmínek obdrží až 161 korun měsíčně, tedy 1932 korun za pacientku za rok. Nezbytné ale pro platbu bude, aby daná žena alespoň jednou v posledních dvou letech dorazila na preventivní prohlídku.

Část lékařů však změny kritizuje, mezi nimi i prezident České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek. Problémy s nelegálními poplatky podle něj nový systém neřeší. „To je jenom takové populistické plácnutí do vody, aby pacienti měli pocit, že pro ně ministerstvo něco udělalo. Realita je mnohem složitější,“ domnívá se.

Problém se podle něj naopak může zhoršovat. „Úhradový mechanismus motivuje lékaře k tomu, aby v podstatě pacientky neléčili, jen je evidovali. Ti, kterým to ekonomicky nebude vycházet, se samozřejmě budou snažit hledat cesty a zdůvodnění, proč by ty ženy měly doplácet. Takže nešvar se bude rozmáhat,“ dodává.

Upozorňuje na možné omezení dostupné péče. Zatímco 78 procent gynekologů hlásilo, že s novými úhradami nebudou mít ekonomický problém, zbývajících 22 procent upozorňuje na pokles v příjmech. Týká se to především menších praxí, které mají do dvou tisíc pacientek. Ty jsou hlavně v menších městech. „Tam se péče stane nedostupnou. A jestliže se nešvar vybírání peněz v gynekologii dosud týkal hlavně velkých měst, speciálně Prahy a Brna, teď se rozšíří na venkov,“ myslí si Kubek.

V Praze zkušenost s poplatky nejčastěji popisovali lidé také ve výzkumu Ipsosu. V hlavním městě se s nimi setkalo 40 procent lidí. Častý je problém také v Moravskoslezském, Plzeňském nebo ve Středočeském kraji. Naopak nejméně tuto zkušenost popisovali lidé z Olomouckého a Karlovarského kraje.

Tato praxe je častější ve velkých městech, nebo naopak v místech, kde je například jen jeden specialista. „Pacienti pak nemají moc manévrovacího prostoru,“ vysvětluje Bryknarová.

Kromě gynekologů poplatky nejčastěji vyžadují zubaři, praktičtí lékaři nebo dermatologové. Seznam Zprávy s dotazy ohledně tohoto problému ve čtvrtek kontaktovaly Ministerstvo zdravotnictví, resort se však do vydání textu nevyjádřil ani poté, co se redakce s dotazy v pátek připomněla.

Od ledna navíc platí novela, která umožňuje krajským úřadům ordinace za nelegální vybírání plateb pokutovat. Sankce může být až jeden milion korun. Podle Kubka je ale jejich vymáhání nereálné. „Platí pravidlo přiměřenosti, pokuta nesmí být nepřiměřená tomu provinění. Když někdo vybere od pacienta neoprávněně tisíc korun, nemůže za to dostat milionovou pokutu,“ myslí si.

Naopak podle šéfa České gynekologicko-porodnické společnosti Vladimíra Dvořáka je systém úhrad nyní spravedlivější než v předchozích letech. „Systém úhrad se stále vyvíjí a pokročil určitě správným směrem v souladu s celosvětovými trendy. A hlavně v souladu s tím, aby nebyly medicínsky neodůvodnitelné rozdíly v platbách jednotlivým zařízením,“ hodnotí.

Všímá si ovšem toho, že v některých regionech vyžadování poplatků nemizí. „To, že někteří kolegové různých odborností se chovají tak, jak by se chovat neměli, asi systém úhrad zdravotní péče neodstraní,“ připouští.

Část lékařů navíc tvrdí, že systém je méně transparentní - že kvůli zavedení fixní částky není přesně vidět, jaké konkrétní výkony specialista provedl. To ale Dvořák odmítá. „To bylo úplně absurdní tvrzení,“ myslí si.

„Přehled o chování jednotlivých lékařů je velmi dobrý, úplně stejný, jako byl před lety. Tam se nic nemění. O tom, jak se chováme, mají nejen pojišťovny, ale i další subjekty velmi dobrý přehled,“ vysvětluje.

Připomíná navíc možnost, že každý pacient má možnost se bránit. V případě podezření, že lékař požadoval neoprávněnou platbu, je vhodné si nechat vystavit účtenku s uvedením zaplacené částky a rozsahu poskytnutých služeb. Vystavení takového dokladu je povinností lékaře. S účtenkou se lze obrátit na zdravotní pojišťovnu, která postup lékaře prověří a zkontroluje, zda nepožadoval úhradu za péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění.

Požadování platby však nemusí být automaticky v rozporu se zákonem. Lékaři mohou vybírat úhradu za služby, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, případně za péči, kterou nemají se zdravotní pojišťovnou nasmlouvanou. To se však netýká základního rozsahu zdravotních služeb hrazených z veřejného pojištění.