Hasiči dohasili požár vily Marta v Písku

Hasičům se podařilo zcela zlikvidovat požár historické vily Marta v Písku, který vypukl v úterý večer. Oheň zachvátil budovu v plném rozsahu, kvůli čemuž vyhlásil operační důstojník druhý stupeň požárního poplachu. Na místo dorazili profesionální hasiči z Písku i dobrovolné jednotky z Písku, Kestřan, Protivína a dalších okolních obcí.

„Po lokalizaci požáru krátce po 22:00 trvalo zhruba hodinu a půl, než se jej podařilo plně dohasit. Na místě přes noc zůstala jednotka na dohlídku,“ uvedli jihočeští hasiči na síti X.

„Dnes ráno se ve vile sešli vyšetřovatelé HZS i Policie ČR, kteří budou zjišťovat, proč ve vile začalo hořet. Zatím bez domluvy s majitelem jsme společně s policejními vyšetřovateli stanovili předběžnou výši škody na 900 000 korun a hodnotu uchráněného majetku na dva miliony.“

Vila na okraji města nad řekou Otavou v příkrém svahu pod vrchem Hradiště byla postavena v roce 1926 v modernistickém stylu. Nechal ji vybudovat bankéř Jaroslav Šimek a pojmenoval ji po své manželce Martě. K sídlu původně patřila rozlehlá zahrada, skleník s orchidejemi, stáje pro koně a vedlo k němu kamenné schodiště. Bankéř Šimek tragicky zahynul na konci druhé světové války, uvádí Národní památkový ústav.

Nejvýrazněji se do historie vily zapsaly události po komunistickém převratu v roce 1948. Do domu byli nastěhováni noví nájemníci a rodině zbyla jen jedna místnost. V roce 1950 emigrovala starší dcera Marta do Austrálie. Mladší dcera Dagmar byla v roce 1952 zatčena společně s matkou za ukrývání dvou mladých mužů, kteří zběhli z vojny a pokoušeli se utéct na Západ.

Dagmar Šimková byla v politickém procesu odsouzena a vězení opustila až v roce 1966 po dlouhých 14 letech. Majetek rodiny komunisté vyvlastnili. Po srpnové okupaci v roce 1968 emigrovala Dagmar s maminkou Martou za sestrou do Austrálie. Dagmar Šimková napsala knihu „Byly jsme tam taky“, kde popisuje útrapy v komunistických žalářích. Poprvé vyšla v roce 1980 v nakladatelství manželů Škvoreckých. V exilu vystudovala dvě vysoké školy, působila v Amnesty International a věnovala se arteterapii ve věznicích. Do Písku se po roce 1989 podívala, ale natrvalo zůstala v Austrálii. Zemřela v roce 1995 v Perthu.

Postupem času se objekt dostal do devastujícího stavu. V posledních letech byla vila opuštěná, vyrabovaná a silně zchátralá. Kvůli snadnému přístupu a skryté poloze v zeleni vyhledávali objekt lidé bez domova a uživatelé drog, uvádí písecký Deník.cz.

Požár, jenž způsobil škodu téměř milion korun, poškodil především střechu a krovy opuštěného objektu. ČTK to ve středu řekl písecký zastupitel Marek Anděl (Písek srdcem a rozumem), jehož rodině vila patří.

„Shořelo to, co jsme na tom domě udělali. Krovy a střecha byly nové, nic dalšího nijak zásadně poškozené není. Dočítám se na sociálních sítích, že jsem si to udělal sám a že chci vilu prodat, nebo na jejím místě udělat stavební parcely. Ale nic z toho není pravda. Pořád platí, že chci vilu opravit a vytvořit tam bydlení pro rodinu. A nevím, proč bych si to zapaloval, když od pojišťovny nedostanu ani korunu. Protože takhle staré domy nikdo nepojistí,“ uvedl Anděl.

S rodinou vilu získal před více než 20 lety od bývalých majitelů. „Vilu jsme kupovali od Marty, po jejíž mamince se dům jmenoval. Martina sestra Dagmar už v tu dobu nežila,“ řekl Anděl a dodal, že vilu kupoval se svou rodinou, s níž chtěl v objektu bydlet. „Ale nepodařilo se nám zatím sehnat dostatek peněz na rekonstrukci, která bude nákladná. Mezi tím si celá naše rodina zajistila bydlení na jiných místech. Ovšem od původního záměru ustoupit nehodlám. Pořád chci vilu opravit, aby sloužila pro účely, pro které byla postavena. Mám už vnoučata, tak třeba ve vile budou bydlet.“