Trumpův „neuvěřitelně přímočarý vzkaz“ světu. Jasně vytyčil kolíky vlivu USA

„Obávám se ústupu Evropy od jejích nejzákladnějších hodnot,“ varoval letos v únoru americký viceprezident J. D. Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Jeho slova tehdy vyvolala v evropských metropolích nervózní debatu — a mnoho diplomatů doufalo, že jde jen o ostrou rétoriku určenou domácím voličům.

Nová strategie národní bezpečnosti Spojených států, zveřejněná před týdnem, však ukazuje opak.

Dokument, který má určovat zahraniční směřování země, mluví o Evropě téměř stejným jazykem jako Vance: jako o kontinentu v kulturním úpadku, ohroženém migrací, nízkou porodností a ztrátou svobody projevu.

Zároveň se zde objevuje neobvykle otevřený důraz na úspěchy Trumpovy administrativy a na to, že Amerika bude své zájmy prosazovat bez ohledu na tradiční ohledy vůči transatlantické spolupráci.

Podle expertů je to zároveň nejpřesnější pohled do toho, jak Donald Trump svět skutečně vidí — a jaké kroky v zahraniční politice považuje za žádoucí.

„Přestože je Trump nepředvídatelný, ten dokument je potřeba brát hodně vážně,“ hodnotí strategii pro Seznam Zprávy analytička Rachel Rizzová, která se ve washingtonském think tanku Atlantic Council věnuje americké zahraniční politice.

„Ze všeho, co jsem od této administrativy četla, právě tato strategie nejpřesněji popisuje, jak Trump uvažuje a jaké priority už dnes sleduje – od dominance západní polokouli přes ekonomickou soutěž s Čínou až po snižování důležitosti Evropy. Rámuje a pojmenovává kroky, které už ve skutečnosti provedl,“ dodala.

Spojené státy podle nové strategie už nebudou pomáhat jiným zemím, nýbrž budou za pomocí vlivu uplatňovat své zájmy. A kromě ekonomického zisku je zde řeč také o návratu tradičních hodnot a kulturním přerodu.

Strategie uplatňování svých zájmů na úkor jiných ostatně panuje už od začátku Trumpovy administrativy. Byla například dobře pozorovatelná během celních válek, během kterých nebyly v bezpečí ani státy, které se dříve těšily dobrým vztahům s USA.

Přestože ale Trumpova politika mohla někdy působit jako izolacionismus, nová strategie ukazuje opak. Spojené státy by nadále měly fungovat v zahraničních věcech ve velmi výsostné pozici, na což ostatně poukazuje i prezidentovo chlubení se tím, že zprostředkoval osm mírových dohod, nebo že poškodil íránský jaderný program.

Trumpova vláda v dokumentu částečně přistupuje na rozdělení světa na sféry vlivu. Pro Spojené státy by podle strategie tou hlavní měla být západní polokoule, tedy státy rozkládající se na území Severní a Jižní Ameriky.

„Podle mě je opravdu zajímavé, že západní polokoule je uvedena jako priorita dokumentu, dříve byla až za Asií nebo Evropou. To odráží změnu v pořadí důležitosti regionů a pomáhá vysvětlit některé kroky americké politiky, které jsme viděli během prvních měsíců druhého mandátu,“ řekl Seznam Zprávám Rubrick Biegon, expert na americkou zahraniční politiku a bezpečnostní strategii z britské University of Kent.

Je to obrat i proti prvnímu Trumpovu prezidentskému mandátu, kdy se americká vláda zaměřovala na region východní Asie a Pacifiku.

Na druhou stranu je důrazná orientace USA na udržování a rozšiřování vlivu v Severní a Jižní Americe v jistém smyslu návratem ke kořenům. Washington region považoval za svou sféru vlivu od počátku 19. století až do úvodu 20. století, tento cíl vymezila tzv. Monroeova doktrína z roku 1823.

Dokument se ovšem nebrání ani výrokům, které naznačují, že chce jako ke své sféře vlivu do značné míru přistupovat přinejmenším i k části Evropy. Chce například ovlivňovat dění na starém kontinentu prostřednictvím podpory spřátelených politických sil. V souvislosti s Evropou se pak strategie odchyluje od tradičního vnímání Ruska coby hrozby.

Stejně jako tradičnější dokumenty o strategii národní bezpečnosti, i ten nejnovější stále zobrazuje USA jako subjekt odpovědný za globální mír a prosperitu. V rámci této široké působnosti má však novou sadu priorit.

Nejvýraznější je právě zaměření na západní polokouli. V tomto kontextu ale dokument nezmiňuje tradiční vymezování se vůči rostoucímu vlivu Číny v této oblasti, tentokrát se mluví o tom, že Spojené státy „obnoví americkou převahu na západní polokouli“. Co přesně tento pojem znamená, pak rozvíjí několik odstavců.

Ty nejzásadnější hrozby v regionu jsou podle administrativy drogové kartely a proudy nelegálních migrantů.

Ve srovnání s předchozími verzemi strategického dokumentu je to netradiční volba. Zahraniční politika USA se obvykle zabývala hlavně vážnými bezpečnostními hrozbami, zejména ze strany Ruska a Číny. Drogy a migranti byli méně důležití než například jaderné zbraně.

„Většina Američanů tu strategii v životě neuvidí. Ten dokument je určen globálním politickým elitám – lidem v Paříži, Berlíně, Pekingu nebo Dillí,“ vysvětluje analytička Rizzová.

„Má jim jasně říct, jak tato administrativa vidí světový řád a svou roli v něm. A v tom je neuvěřitelně přímočará: chce zabránit vzniku druhého globálního hegemona a znovu definovat západní polokouli jako výsostnou americkou sféru vlivu,“ dodala pro Seznam Zprávy.

Jsou to přitom ale témata, která rezonují mezi Trumpovými voliči, a to v rámci jeho politiky „Amerika na prvním místě“.

Podobně jako v častých výrocích představitelů trumpovského hnutí MAGA, i v dokumentu rezonuje postoj administrativy ke slovu „civilizace“. Právě v tomto kontextu přichází na přetřes i současná podoba vztahu mezi Spojenými státy a Evropou.

Evropskému kontinentu podle ní hrozí totální kulturní a civilizační rozklad, a to kvůli nekontrolované migraci, klesající porodnosti, nebo dokonce i „cenzuře svobody projevu a potlačování politické opozice“.

Představa o tom, že Washington bude neoblomně stát za svými evropskými spojenci, ať už vojensky či ekonomicky, se rozplývala už během Trumpovy kandidatury. Kritický a útočný tón vůči politické situaci v jednotlivých zemích je ale nyní ještě naléhavější.

Podle expertů to sice automaticky neznamená, že by nová americká administrativa odsuzovala všechny evropské politiky. Naopak i v této strategii vyjadřuje nepřímo podporu například německé AfD nebo francouzskému Národnímu sdružení.

„To, že tato administrativa Evropu přímo nesnáší, je americký problém. Ale to, jak Evropa reaguje pokaždé, když Trump něco pronese, je problém evropský. Pokud Evropané po deseti letech pořád nepochopili, že to myslí vážně, pak se musí rychle probudit. Žádné iluze už nesmí existovat – jinak se to Evropě krutě vrátí v podobě špatných národních i unijních rozhodnutí,“ myslí si Rizzová.

Pozornost vzbudila i měkká rétorika vůči Moskvě, zejména pokud se srovnává s jeho předchozí verzí, kterou vydala administrativa prezidenta Joea Bidena. Rusko už v novém dokumentu není označené za přímou hrozbu a válka na Ukrajině je zmíněna spíše okrajově. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov pak označil strategii za pozitivní krok.

Ani to ale není podle expertů přílišné překvapení, pokud se vezmou v potaz výroky amerického prezidenta v posledních měsících.

„Zdá se, že USA pod Trumpem chtějí vystupovat jako neutrální arbitr mezi Evropou a Ruskem, místo aby byly součástí jednotné transatlantické fronty. To je odlišný pohled od Bidenovy administrativy a odráží Trumpův přístup k Moskvě, kdy sankce a rétorika mohou být méně důsledné než v prvním mandátu,“ uzavírá Biegon.