Článek
Západními médii rezonují výroky amerického prezidenta Donalda Trumpa ke vztahu Číny a Tchaj-wanu, že si Si Ťin-pching může s ostrovem dělat „co chce“.
Na východní polokouli takovou senzaci nevyvolaly. Navzdory proneseným slovům zůstávají Čína i Tchaj-wan ve svém nastavení konzistentní. Zatímco jedni zdůrazňují nevyhnutelnost sjednocení ostrova s pevninou, druzí připravenost se bránit.
„Do Číny neproudily drogy“
Donald Trump v audiozáznamu zveřejněném listem The New York Times prohlásil, že čínský prezident Si Ťin-pching „považuje (Tchaj-wan) za součást Číny a je na něm, co udělá“.
Rozhovor proběhl 7. ledna a deník z něj čerstvě zveřejnil několik střípků. V kontextu celého interview nelze Trumpova slova vykládat jako prohlášení, že by Čína měla v otázce Tchaj-wanu volnou ruku.
Trump byl dotázán, zda víkendové zadržení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura vytvořilo precedent pro Čínu, aby „Tchaj-wanu srazila hlavu a ovládla jej“. „Nevytvořil jste precedent, kterého byste později mohl litovat?“ tázal se prezidenta novinář.
„Ne, protože toto byla skutečná hrozba,“ reagoval šéf Bílého domu s odkazem na operaci ve Venezuele. „Do Číny neproudily drogy. Neděly se tam všechny ty špatné věci, které jsme měli tady. Tchajwanské věznice se neotevřely a lidé nezačali proudit do Číny,“ prohlásil Trump.
„Si by vám ale řekl, že Tchaj-wan představuje pro Čínu hrozbu,“ oponoval prezidentovi novinář.
„Je pro něj zdrojem hrdosti, považuje ho za součást Číny,“ odpověděl Trump, načež naznačil, že čínskému prezidentovi sdělil, že by s čínskou invazí na Tchaj-wan nebyl šťastný.
„Možná to udělá, až budeme mít jiného prezidenta, ale myslím, že to neudělá, dokud jsem prezidentem já,“ zopakoval to, co už v minulosti zdůraznil několikrát. A mimo jiné pronesl titulní citát: „Je na něm, co udělá.“
Jaká by v případě nedodržení čínského příslibu byla Trumpova reakce, lze jen hádat. Během předloňské kampaně prohlašoval, že Siho varoval, že pokud dojde k napadení Tchaj-wanu, bude bombardovat Peking.
USA, Čína, Tchaj-wan
Spojené státy oficiálně tolerují politiku „jedné Číny“ a uznávají postoj Pekingu. Zároveň je ale Washington nejdůležitějším mezinárodním podporovatelem ostrova a je ze zákona povinen poskytnout Tchaj-wanu prostředky k jeho obraně. Tato otázka je již řadu let trnem v oku ve vztazích mezi USA a Čínou.
Trumpova administrativa loni ve strategickém dokumentu uvedla, že jejím cílem je zabránit konfliktu s Čínou ohledně Tchaj-wanu a Jihočínského moře posílením vojenské síly USA a jejich spojenců. Loni v únoru americký prezident zopakoval, že se „nikdy nevyjadřuje“ k tomu, zda by Spojené státy Tchaj-wanu skutečně pomohly.
Peking: Vnější zásahy nepřipustíme
Na sociálních sítích se objevily komentáře souhlasící s výrokem, že je na Si Ťin-pchingovi, co udělá. Účet na síti X, který patří členovi čínského propagandistického oddělení, Trumpův výrok oslavil stručným „Dohodnuto“.
Mimoto se objevil nacionalistický komentář „analyzující“ Trumpova „pokud“, „doufám“ a „možná“, přičemž autor dospěl k závěru, že je americký prezident k otázce Tchaj-wanu lhostejný.
„Na rozdíl od hegemonického a násilnického chování Spojených států vůči jiným zemím byl Tchaj-wan vždy nedílnou součástí Číny, provincií Číny. Z našeho pohledu jsou Trumpovy poznámky zjevně jen formou sebeútěchy vzhledem k jeho neschopnosti zasahovat do čínského řešení tchajwanské otázky,“ stojí v komentáři, který však není podepsán oficiálním kanálem čínské strany.
Jiní čínští uživatelé internetu by rádi viděli akci ve venezuelském stylu i na Tchaj-wanu. Analytici a bezpečnostní představitelé tvrdí, že modernizující se čínská armáda má do fáze schopné zasáhnout na ostrově stále daleko.
Čínská komunistická strana na Tchaj-wanu nikdy nevládla
- V Číně a na Tchaj-wanu fungují od konce občanské války v roce 1949 dvě samostatné vlády. Čínští komunisté nikdy neměli ostrov pod kontrolou, Tchaj-wan během celé občanské války i po ní kontrolovali nacionalisté vedení Čankajškem. V 90. letech se ostrov demokratizoval.
- Peking ostrov považuje za svou vzbouřeneckou provincii a dlouhodobě se snaží omezit jeho mezinárodní aktivity. S Tchaj-wanem soupeří o vliv v tichomořské oblasti.
- Napětí v posledních letech opakovaně eskaluje a Peking nevyloučil možnost použití síly k získání ostrova.
- Ačkoli je Tchaj-wan oficiálně uznán jen hrstkou národů, jeho demokraticky zvolená vláda udržuje silné obchodní a neformální vztahy s mnoha světovými mocnostmi. Diplomatické styky mezi Spojenými státy a Tchaj-wanem neprobíhají po oficiální linii. Americký zákon Taiwan Relations Act však zajišťuje ostrovu ochranu a poskytuje prostředky k jeho obraně.
Oficiální čínská linka je v těchto případech konzistentní a opakuje se u každého podobného Trumpova výroku, například toho z roku 2025. Tehdy americký prezident prohlašoval, že mu Si údajně slíbil, že Tchaj-wan neobsadí během jeho úřadování.
Čínská diplomacie pravidelně komentuje výroky jako „otázka Tchaj-wanu je čistě vnitřní záležitostí Číny“ a „záleží jen na čínském lidu a vedení, jak to vyřeší“. To ostatně mluvčí ministerstva zahraničí Mao Ningová zopakovala i v pátek s tím, že „Peking nepřipustí žádné vnější zásahy“.
Čínská ambasáda pak uvedla, že Tchaj-wan je v rámci čínské diplomacie „nejdůležitější a nejcitlivější“ záležitostí a Peking ji bude řešit podle své interpretace suverenity. Čínská strana tak dává najevo mimo jiné přesvědčení, že k „řešení“ nepotřebuje ze strany USA povolení či „mandát“ k akci.
Konzistentní je ve svém postoji i Tchaj-wan, který „je odhodlán bránit svou suverenitu a posilovat obranu“, jak uvedl minulý měsíc prezident Laj Čching-te po dalších vojenských cvičeních Pekingu v okolí Tchaj-wanu. Poslední Trumpův výrok tamní média doplnila o kontext, který zdánlivě silná slova mírní.
O roli USA v případném konfliktu v Tchajwanské úžině se však debatuje pravidelně a představitelé Tchaj-wanu neustále zdůrazňují nutnost být na možný útok připraveni.
