Trump kuje další volební pikle, republikánům hrozí debakl

„Republikáni by měli říct: Chceme převzít kontrolu.“

Americký prezident Donald Trump nedávno zase jednou znepokojil Spojené státy i celý západní svět svým neortodoxním přístupem k demokracii. V podcastu Dan Bongino Show hovořil o volbách, jeho strana by je podle prezidentových slov měla „znárodnit“.

To podle Trumpa znamená následující: převzít kontrolu nad volebními procedurami v 15 státech, které však nejmenoval. Vysvětlil to tím, že ve volbách údajně hlasují lidé, kteří nemají americké občanství, a ovlivňují tak výsledky.

Následující den – poté, co se administrativa Bílého domu 24 hodin snažila Trumpova slova mírnit – si prezident přisadil a řekl, že by se federální vláda měla do voleb zapojit v případech, kdy jsou zatíženy korupcí. „Pokud státy nedokážou hlasy spočítat legálně a poctivě, pak by to měl převzít někdo jiný,“ řekl v Oválné pracovně a obvinil několik států – nepřekvapivě vedených demokraty – z korupce. „Podívejte se na některá místa – ta hrozná volební korupce – a federální vláda by to neměla tolerovat,“ dodal. Konkrétní podobu svých představ však nepřiblížil.

I tak se proti jeho slovům okamžitě ozvali demokraté, ale i někteří republikáni. Znepokojení, či minimálně jistá pozornost, je na místě. Prohlášení přichází v době, kdy veškeré volební průzkumy predikují dramatickou prohru republikánů v listopadových midterms, navíc z úst politika, který dříve neměl žádný problém celé volby zpochybnit a pokračuje v tom dál.

Přičtěme k tomu mohutné překreslování volebních map a výsledkem je, že volby v USA zatím připomínají spíše taktický boj stranických centrál, který se vzdaluje od své podstaty – oslavy demokracie a legitimizace moci.

Amerika tak nyní hledá odpovědi na fundamentální otázky: Jak daleko je Trump ochotný zajít? Vyslyší ho republikáni a budou kout volební pikle s ním? A může se případně do cesty postavit justice? Jisté je jen to, že hra se základy demokracie nemusí dopadnout dobře.

Výkonná moc má v USA v souvislosti s volbami určité pravomoci, jako je například vysílání pozorovatelů volebních práv z ministerstva spravedlnosti do volebních místností. Realizace Trumpových plánů oznámených na začátku týdne by však podle právních odborníků šla proti duchu americké Ústavy.

To Trumpovi není cizí, ukázal to ostatně již několikrát. Tentokrát by však mohl jít proti nerušenému výkonu volebního práva – jednomu z fundamentů demokracie.

Základní zákon totiž volební proces ve Spojených státech decentralizuje a úřad prezidenta z něj vylučuje. Článek I, oddíl 4, odstavec 1: „Dobu, místo a celý postup voleb do Senátu a Sněmovny reprezentantů stanoví zákonodárství jednotlivých států; Kongres může však taková ustanovení kdykoli změnit zákonem s výjimkou určení míst, kde mají být voleni senátoři.“

Právní analytik Jeffrey Toobin upozorňuje, že ač jindy je Ústava vágní a některé výrazy lze vykládat různě, toto ustanovení není takovým případem. „Volby v této zemi organizují státy. Tečka. Myšlenka, že prezident sám říká, že federální vláda vezme tuto pravomoc státům, je v našem systému nepřípustná.“

Americký volební systém je vysoce decentralizovaný. To je jeho přednost. Vychází z principu vertikální dělby moci, který odmítá soustředění všech pravomocí na federální úroveň a stojí vedle běžného (horizontálního) dělení na legislativu, exekutivu a justici.

V praxi to znamená, že legislativy jednotlivých států vytvářejí vlastní bezpečnostní systémy na ochranu voleb, které – například podle Americké advokátní komory – „činí narušení systémů v rozsahu, který by ovlivnil výsledky na federální nebo státní úrovni, téměř nemožným“.

Státy samy si upravují třeba také to, kdy se volební místnosti otevírají a zavírají, kolik dní je povoleno předčasné hlasování, kdo může hlasovat poštou a podobně. Role Kongresu je v Ústavě vnímána spíše jako doplňková – v minulosti přijal například legislativu, která sjednocuje termíny.

Za nejdůležitější část procesu – provoz volebních místností a sčítání hlasů – jsou pak odpovědné jednotlivé místní jurisdikce. Decentralizovaný model umožňuje přizpůsobit pravidla tak, aby vyhovovala místním potřebám. Podle odborníků také značně ztěžuje případným narušitelům páchat systémové podvody či podnikat kybernetické útoky s významným dopadem na státní či federální úroveň.

Zásadní je, že Ústava neposkytuje prezidentovi žádnou možnost rozhodovat o tom, jak se volby budou konat. „Zakladatelé Spojených států byli velmi moudří, když vybrali volby jako oblast, ve které prezident nemá doslova žádnou moc,“ soudí David Becker z Centra pro volební inovace a výzkum. „Pouze státní legislativy a Kongres mají pravomoc regulovat volby a mnohokrát to potvrdily i soudy.“

Zde je také nutné zdůraznit, že Donald Trump ve svých výrocích nechtěl uzurpovat pravomoc pro sebe. Svou výzvu adresoval republikánům, pravděpodobně těm v Kongresu, který – jak už víme – také může do volebních pravidel případně zasahovat.

Zákonodárci se však po celé generace federalizaci voleb vyhýbali. Posledním významnějším federálním zákonem ohledně voleb byl předpis z roku 2002, který reagoval na problémy se sčítáním u prezidentských voleb o dva roky dříve a měl za cíl proces zprůhlednit.

V posledních letech chtěli tabu prolomit demokraté. Sněmovnou po volbách 2020 protlačili zákon, který by státy donutil zavést registraci voličů v den voleb, nebo výrazně rozšířit možnosti předčasného hlasování. Republikáni v Senátu návrh shazovali jako „demokratický převrat volebních zákonů“ a „jednostranné uchvácení moci“, jeho projednání zablokovali, a v platnost tak nikdy nevstoupil.

Nyní se zdá, že se role obrátily. Necelé čtyři desítky republikánů na konci ledna – ještě před apelem na „znárodnění“ – předložily návrh legislativy nazvané v duchu trumpovského kréda „Make Elections Great Again Act“ (Zákon o opětovné velkoleposti voleb), který by zakotvil požadavky, jež prezidentovo křídlo ve straně artikuluje už dlouho, včetně federálního systému identifikace voličů nebo zákazu všeobecného hlasování poštou.

Ve Sněmovně však bývá pro předkládané zákony obvyklá výraznější podpora. Navíc republikáni mají v obou komorách jen poměrně slabou většinu a již nyní se řada z nich proti Trumpovým představám voleb vymezuje. O demokratech ani nemusí být řeč.

„Jsem velkým zastáncem decentralizace a rozložení moci a myslím si, že je těžší nabourat 50 volebních systémů než jeden,“ prohlásil například vůdce senátní většiny John Thune. „Nejsem zastáncem federalizace voleb. Myslím si, že je to ústavní otázka,“ řekl v úterý novinářům.

Ústavní otázky přitom v USA vykládá Nejvyšší soud, a ten by s Trumpovými plány mohl mít problém, a to i kdyby je – procedurálně správně – schválil Kongres. Podle odborníků jde zejména o to, že federální kontrola by se měla vztahovat pouze na část států, konkrétně na onu patnáctku „zkorumpovaných“.

Nejvyšší soud v relativně nedávné době (2009 a 2013) rozhodoval nejméně ve dvou významných případech souvisejících s hlasováním a vyjádřil názor, že Ústava zakotvuje mezi státy rovnou suverenitu. „Odchýlení se od základního principu rovné suverenity vyžaduje prokázání, že rozdílné geografické pokrytí zákona dostatečně souvisí s problémem, na který se zaměřuje,“ píše justiční orgán v jednom z rozsudků.

Pokud má být údajným problémem volební korupce, je nutné zmínit, že – ač Trump vehementně tvrdí opak – neexistují žádné důkazy podvodů z prezidentských voleb 2020 ani jiného hlasování.

Z těchto důvodů se nezdá být příliš pravděpodobné, že by nějaká výrazná změna ve volebních pravidlech cílená na „modré“ státy měla šanci na úspěch a zřejmě by narazila u justice.

Ostatně, nebyl by to ani zdaleka první takový případ. Trump za rok od svého návratu do Oválné pracovny několikrát ukázal, že by nad americkým volebním systémem rád uplatnil svou moc, ale justice mu jeho plány blokuje.

Republikán loni v březnu podepsal exekutivní příkaz, který měl významně zpřísnit požadavky na prokázání občanství při registraci voličů. Kritici tvrdili, že by předpis mohl volebního práva zbavit chudé a starší voliče, kteří nemají snadný přístup k dokladům o občanství, jako jsou rodné listy. Většinu ustanovení dekretu soudy následně zablokovaly.

Trump také usiloval o vytvoření národní databáze voličů a jeho administrativa zažalovala téměř polovinu všech států kvůli jejich vlastním seznamům voličů. Tyto snahy se setkaly s tvrdým odporem demokratických volebních úředníků a dokonce i se zjevným skepticismem některých úředníků Republikánské strany, kteří se v předávání soukromých údajů zdáli být opatrní. Některé žaloby ministerstva spravedlnosti – v Kalifornii a v Oregonu – již narazily u soudů, jinde rozsudky teprve padnou.

Kde však už justice nebyla tak přísná, je Trumpova snaha o překreslování volebních map, tzv. gerrymandering. Prezident tlačil na republikány, aby ve státech, kde vládnou, okrsky upravili ve svůj prospěch. Cílem je udržení kontroly nad Sněmovnou reprezentantů.

Reagují na to i demokraté, kteří se sami do gerrymanderingu vrhli zhurta. Týká se to zejména Kalifornie. Tamní demokratičtí lídři v čele s guvernérem Gavinem Newsomem, který se netají prezidentskými ambicemi a snaží se stavět do role vůdce protitrumpovské opozice, si v referendu nechali odsouhlasit mapu, jež by podle prognóz měla straně ve Sněmovně reprezentantů přinést pět křesel – stejně jako jejím konkurentům změny v Texasu.

Nula od nuly pojde, mohlo by se říct. Nicméně není to tak. Konečný důsledek je poněkud nebezpečnější. Proti ohni se bojuje ohněm. A shořet – pokud se budeme držet této metafory – může už tak značně popálená důvěra americké společnosti v ústavně-politický systém.

Praxe sice není nijak objevná, nicméně v době vysoce kvalitních průzkumů veřejného mínění, moderních počítačových technologií, stále předvídatelnějších volebních vzorců, těsných rozdílů mezi stranami v Kongresu a na dvě poloviny rozdělené společnosti nabývá její význam úplně nových rozměrů. Gerrymandering vede pouze k další a další politické polarizaci.

V jeho důsledku ubývá obvodů, v nichž skutečně o něco jde. Výsledek je předem jasný a volby tak začínají mírně postrádat smysl. A to je hazardní zacházení s důvěrou v nejdůležitější demokratický institut.

Do tohoto napětí zapadá i nová výzva ke „znárodnění“.

Pozornost je na místě. Zejména v souvislosti s tím, že FBI na konci ledna zabavila volební lístky a další záznamy týkající se voleb v roce 2020 z volebního centra v okrese Fulton v Georgii. Podobné incidenty přispívají k atmosféře strachu, kam až by administrativa mohla v obavě z porážky zajít.

Připomeňme, že toto vše se odehrává na pozadí nátlakových praktik, kterými Trumpovi federální agenti rozvracejí život v městech vedených demokraty a jimiž prezident cílí zejména na – tradičně výrazně prodemokratické – etnické menšiny.

Úvahy a výhrůžky se nemusí nutně uskutečnit, aby měly (zamýšlený) zastrašující účinek na jejich volební účast. V některých obvodech mohou rozhodovat třeba jen pouhé tisíce hlasů.

Na druhou stranu na pozoru by se měl mít i Trump. Voliči mají svůj rozum a třeba posledního ledna mu připomněli, že jeho politiku mohou jednoduše potrestat. Demokraté tehdy jasně – o 14 procentních bodů – získali křeslo v texaském senátu v okrese, kde téměř padesát let vždy vítězili republikáni. Trump sám jej v roce 2024 ovládl s náskokem 17 procent.

Takováto překvapení se běžně dějí jen v malých obvodech. Ve Fort Worth však může hlasovat téměř milion obyvatel. To je více, než kolik ve státě na pobřeží Mexického zálivu spadá na jeden sněmovní obvod.

Že byl souboj důležitý, potvrzuje zapojení i federálních politických špiček včetně Trumpa. Prezident v posledních dnech před hlasováním zveřejnil tři příspěvky o tomto souboji – zjevně v naději, že zvýší volební účast republikánů. Jenže to nefungovalo. Ve skutečnosti, což je v dnešní době poměrně vzácné, si demokraté vedli v den zvláštních voleb lépe než v předčasných volbách.

Není tak pochyb, že jde především o Trumpovu prohru. Možná i proto chce měnit pravidla tak, aby další předešel.