Stříbrný Metoděj Jílek, hrdina nové sportovní generace

Až si bude někdo chtít zase zanadávat na to, jakou že zase máme mládež, může se podívat jeho směrem.

Na šampiona Gen Z. Na devatenáctiletého kluka, který je v mnohém daleko větší profesionál než o generaci starší sportovci.

Na Metoděje Jílka, stříbrného olympionika na trati na 5000 metrů. V neděli stvrdil Jílek svůj ohromující kariérní skok. Z juniora, věnujícího se okrajové disciplíně na kolečkových bruslích, je najednou česká sportovní celebrita. Časem 6:06,48 v milánské aréně předčil všechny kromě zlatého Nora Eitrema.

„Šel jsem do závodu s tím, že chci útočit na zlato. Jet v páru se Sanderem (Eitremem) bylo těžké, ale na druhou stranu jsme si pomáhali. Bohužel on byl dnes silnější a nemohl jsem mu konkurovat,“ řekl Jílek pro ČTK. „S odstupem času jsem si ale uvědomil, že jsem zajel super závod a že nemůžu být zklamaný, protože Sander je o čtyři roky starší, má více zkušeností a teď má neskutečnou formu.“

Jílek zase napsal téměř neskutečný příběh. Není tomu přitom tak dávno, co závodil na kolečkách, pak ale doslova přešel na hranu. A na hraně rychlobruslařských nožů si báječným způsobem vyjel olympijskou medaili.

Přesně tak, jak snil.

A přesně tak, jak plánoval.

„Jako každý sportovec toužím po olympijské medaili a udělám vše, aby neskončilo jen u jedné,“ líčil Jílek pro Seznam Zprávy už loni na podzim, kdy patřil do kategorie potenciálních nadějí.

Jenže jak zní pravidlo šéfa české výpravy Martina Doktora - vezmi počet všech medailových naději, vyděl je třemi a dostaneš reálnou šanci. Když uspěje v konkurenci jeden ze tří, je to na oslavu, stačí se ostatně podívat na nedělní nečekané klopýtnutí snowboardistky Ester Ledecké již ve čtvrtfinále snowboardového obřího slalomu.

Jílek proměnil hned první šanci a zrodila se hvězda. Připraven je na to jak on, tak jeho okolí.

„S Metym jsme zpracovávali strategii pro případ, že to na olympiádě cinkne,“ potvrzuje Tomáš Pravenec, šéf agentury Sportegy, která zastupuje Jílka i Martinu Sáblíkovou.

Právě legenda Sáblíková jim tuhle spolupráci doporučila. A právě ona ještě před zažehnutím ohně v Miláně viděla v Jílkových časech ohromnou sílu. Málokdo rozumí rychlobruslení tak jako Sáblíková, trefila se. Jakkoli ji samotnou předtím dohnalo k slzám, když o den před Jílkem do svého závodu nenastoupila kvůli těžké viróze.

Pro Sáblíkovou je Milán loučením, pro Jílka už teď působivým vstupem do nejvyšších pater českého sportu. A hotovo nemá, na trati na 10 kilometrů zkusí v pátek 13. února proměnit obávané datum ve šťastný den, na této distanci bude hlavním favoritem.

Královna Martina dává sbohem. Král Metoděj pomalu dosedá na trůn.

Když Sáblíková prožívala v Turíně 2006 olympijskou premiéru, nebyl Jílek ještě na světě, narodil se v tomtéž roce až 11. června. Generace Z vidí svět jinak.

„I když to vezmu obchodně, je to znát. Chápe, že musíte řešit sociální média, abyste byli zajímaví pro značky. Je finančně gramotný, zajímá se o detaily každé smlouvy,“ vzpomíná Pravenec. „To neberu negativně, naopak. Máme mezi sebou obchodní vztah, takže je dobře, že se i o to zajímá.“

Zatímco Sáblíková pod vedením kouče Petra Nováka začínala s obrodou českého rychlobruslení v hodně dřevních podmínkách, Jílek to má jinak. Připravuje se v mezinárodní skupině KaLi Skate novozélandského kouče Kalona Dobbina, který se rozhodl proměnit špičkové závodníky na kolečkových bruslích v elitu rychlobruslení.

Angličtina je pro Jílka profesním jazykem číslo jedna. Důrazně řeší životosprávu. Lidé z jeho blízkého okolí popisují, že celou sezonu neabsolvoval jediný let bez roušky, aby dle hesla nejúspěšnějších sportovců „kontroloval vše, co kontrolovat lze“.

Anebo jiný, hodně vypovídající příběh: Když Jílek po jednom z podzimních závodů šel do mixzóny před kamery a diktafony, kouč Dobbin se u zástupců agentury Sportegy doptával, jak mu to šlo, a dialog vypadal zhruba následovně.

„Tak co, jaký byl Mety?“

„Určitě tam jsou rezervy.“

„Díky za zpětnou vazbu, zapracujeme na tom.“

Výsledkem bylo, že o pár týdnů později už si počínal jako protřelý profík nejen v závodě, ale i po něm. Chce se učit - a poslouchá.

Jako když ho jeho třiatřicetiletý švýcarský kolega z týmu Livio Wenger, který na Jílkův růst bedlivě až „otcovsky“ dohlíží, poslal zpět k dětem a teenagerům, již toužili po podpisu a společné fotce.

Co si jiní vzali za své mnohem později, Jílek chápe už před dvacítkou. Pro olympiádu si u svého výrobce kombinéz nechal zhotovit několik speciálních modelů, protože i kdyby zlepšená aerodynamika oblečení ukrojila na jednom kole pouhou desetinu sekundy, v součtu to může být rozdíl mezi medailí a smutkem.

A on teď medaili má. První z mnoha?

Pro český sport je skvělou zprávou, že ještě větším talentem je jeho mladší sourozenec Filip. Jílkovi mají očividně učenlivost v sobě.

„Technicky je na tom Filip lépe, než byl Metoděj v jeho věku, má i víc natrénováno,“ popisoval pro Seznam Zprávy jejich táta Ondřej Jílek. „Přitom jsem si nikdy nedával za cíl vychovat ze svých dětí šampiony. Kluci se věnovali různým sportům, ale jen aby byli zdraví a fyzicky zdatní. Lyžovali, jezdili na kole, lezli po stěnách, hráli florbal. Snažili jsme se je s manželkou maximálně podporovat, pokud jim něco šlo a naplňovalo je to.“

Rodinným snem je vidět sourozenecké duo na příští zimní olympiádě ve Francii v roce 2030. Krásná vize, teď ji ale přebíjí kouzlo okamžiku.

Metoděj Jílek splnil, co si kurážně předsevzal. Nesemlel ho tlak, který na sebe sám naložil větami typu, že když dojede třetí, pořád má před sebou dva další. Což podle lidí, kteří ho znají zblízka, není póza, vůbec ne. Jílek takový je.

I v tom jsou s Martinou Sáblíkovou úplně odlišní. Zatímco ona se před velkými závody zavírala na hotelovém pokoji, Jílka ještě těsně před startem můžete uvidět, jak leží v houpací síti, zdraví se s kolemjdoucími rivaly a sleduje na obrazovce jejich výkony.

A pak jich vyrazí na ovál co nejvíc porazit.

Jako v neděli v Miláně, kdy učenlivý šampion z generace Z předvedl dosavadní vrchol kariéry. Což pro Jílka podle všeho pořád představuje jen výstup do dalšího výškového tábora rychlobruslení. V pátek 13. může být radost ještě větší.