„Je to doma,“ slaví fanoušci dvě medaile. Češi mají nové sportovní hrdiny

„Zadní noha zapřená, špička propnutá, koleno nad ledem a pořádný odraz. Takhle. Pojďte, kdo má odvahu,“ vyzývá muž u ledové dráhy. Na curling je na českobudějovickém olympijském festivalu největší nával. Všichni si chtějí zkusit hodit kamenem co nejblíž terči. Návštěvníky překvapuje, že ve skutečnosti je dráha delší, než jak se v televizi zdá. Nejprve očistit boty, pak navléknout skluzné podložky.

Na led přichází skupinka z jihočeského Tábora a Prahy. Koště dostane do ruky Míra.

„To je náš zkušební technik. Špičku výš, Míro. Pořádně se odprdni od hrany,“ hecují ho kamarádi. Kámen nedojede ani ke kruhům. Přesto působí Míra nadšeně.

„Je to super. Asi začnu hrát curling,“ libuje si zhruba čtyřicátník. Připravují se další. Nejprve trénink odrazu, pak dostanou žulový kámen o váze až 20 kilogramů. Co hod, to úsměv na tváři. Curling viditelně návštěvníky baví. Za dva týdny si ho v rámci „curlingových otevřených dveří“ mohou vyzkoušet ve všech halách po celé republice.

Na vedlejší dráze je šrumec. Přichází curlingové hvězdy. Zuzana a Tomáš Paulovi, partneři na ledě i v životě. Olympionici z Pekingu. Před čtyřmi lety vybojovali fantastické šesté místo a svým způsobem pobláznili republiku. Letos se o kousek nekvalifikovali.

„Být na olympiádě je samozřejmě úplně jiný zážitek. Nezastíráme, že jsme tam hodně chtěli být, ale tady je to zase příjemnější v tom, že se člověk nemusí tolik stresovat,“ popisuje Zuzana. Tomáš po očku sleduje obří televizi, kde probíhá curlingový souboj smíšených dvojic. Češi bojují s Nory a vypadá to nadějně.

Kdo někdy viděl curling, zaujala ho určitě specifická verbální i neverbální komunikace mezi hráči.

„Skill (dovednosti) má většina hráčů podobný, ta hra je víc o hlavě a o dorozumívání. Naše disciplína je hodně na čas. Člověk se musí rozhodnout a odkomunikovat to rychle,“ vysvětluje Tomáš Paul. „Je třeba jednoduchých, rázných slov. Vyhazujeme slovesa,“ doplňuje ho partnerka. Pokusí se svou komunikaci přiblížit. Tomáš jakoby hází kámen.

„Já říkám čtyři, pět. Široký. Mám ho zametat? Čekej. Ale já potřebuju. Čekej. Fakt musím. Jsem krátký. Čekej. Mám zatahovat? Čekej,“ opakuje stále stejné slovo Zuzana. „No a pak to skončí krátké a nadáváme si mezi sebou, že já jsem potřeboval zametat a Zuzka mi to zakázala,“ v legraci ukončují ukázku jejich komunikace během hry. A vzápětí se radují, že Češi porazili na olympiádě Nory.

Ti, co nečekají ve frontách na sportoviště, se přesunují do haly s obří obrazovkou. Jednak je čas oběda, jednak se jede sjezd žen. Napjatě se čeká na jednu z nejlepších sjezdařek světa Lindsey Vonnovou. Favoritka však v úvodní pasáži jízdy padá. Hala ztichne. Nikdo nedýchá. Lidé se mlčky dívají nejdřív po sobě, pak na obrazovku. Zpomalený záběr jejího pádu je zdrcující. O chvíli později přilétá nad sjezdovku vrtulník a legendu odváží do nemocnice. Atmosféra v hale je mrazivá.

V jednu hodinu přichází vrchol - ženský paralelní obří slalom ve snowboardu. Na startu se objeví Ester Ledecká. V hale zazní hlasitý potlesk. Několikanásobná olympijská vítězka od začátku vcelku suverénně vede. Dojíždí do cíle, zvedá ruce nad hlavu a v olympijském parku vypukne jásot. „Estééér…“ křičí nižší stovky lidí.

Vzápětí jede další česká naděje Zuzana Maděrová. Stejně jako Ester jede v modré dráze. Opět v hale zazní potlesk, povzbuzování. „Jeď, jeď, vydrž,“ a i ona vítězí a hala je opět na nohou. U stánku s reprezentačním oblečením se rázem tvoří fronty. Na dračku jdou hlavně čepice a šály.

Chvíli mají návštěvníci oddech. Pak jdou ale Češky do druhého kola. Ester Ledecká se objevuje na obrazovce. Dospělí fanoušci zapínají mobilní telefony, děti povzbuzují, všichni tleskají. Jenže na začátku jízdy Ester lehce škobrtne a zpožďuje se. Hala křičí: „Jeď, rychleji, rychleji,“ ale nepomůže to. Ester o necelou vteřinu prohrává. Zazní potlesk, ale je poněkud vlažnější. U jednoho ze stolů se rozpláče asi tříletý chlapec.

Jenže to už vyráží Zuzana Maděrová. Smutek střídá mohutné nadšení. Závod je vyrovnaný, česká reprezentantka – zdá se – i trochu ztrácí. Lidé mohutně povzbuzují. „Jeď, jeď, jeď.“ Soupeřka udělá chybu a padá. V hale rázem vypukne hromadné veselí. Chlapec, který před chvíli plakal, pláče znovu. Ale radostí. Rodiče s ním.

Ve čtvrt na tři se jede o zlato. Jakmile se na obrazovce objeví soustředěná tvář Zuzany Maděrové, halou zní ohlušující skandování, potlesk a pískot.

„Jedem, Zuzko,“ křičí muž se synkem na ramenou. „Ještě. Zrychli. Vydrž,“ povzbuzují závodnici diváci. Česká olympionička od začátku finálové jízdy vede. V hale je takový řev, že není slyšet komentátora. Fanynka v paruce v barvách české trikolory drží křečovitě ruce v pěst a dupe. Chlapi vedle bouchají pěstí do stolu. Několik teenagerů píská na píšťalky.

Třetina jízdy. Zuzana Maděrová je znatelně vepředu. „Hlavně nespadnout. Jeď. Vydrž,“ povzbuzuje dav. V poslední třetině trati si lidé už stoupají na lavičky, křičí, pískají a troubí. Ještě není konec, ale hala se otřásá radostnými výkřiky.

„Je to doma,“ zní ve chvíli, kdy Maděrová projíždí cílem. Soupeřka daleko za ní. Hala exploduje. „Zuzka, Zuzka, Zuzka,“ skandují stovky lidí. „Máme zlato, máme zlato, máme zlato,“ zní sborově ze všech úst.

U vedlejšího stolu se roztahuje česká vlajka z Rýmařova. Na pódiu se nalévá šampaňské. Postarší žena si utírá oči. Slzí radostí.

„Bomba. Bravo. Nová hvězda,“ je slyšet. „Škoda, že nejsou holky spolu. A škoda, že jí utekl ten lyžařský závod,“ komentují na adresu Ester Ledecké diváci. Olympijský festival v Českých Budějovicích oslavuje první zlatou.

Euforie po pár desítkách minut opadá a diváci se rozcházejí do areálu olympijského festivalu, aby si zkusili hokej, biatlon včetně střelby, boby, běžky, snowboard, skoky na lyžích a další olympijské disciplíny. Znovu se před obrazovkou shromáždí kolem půl šesté večer.

„Pojď, pojď, pojď,“ popohánějí diváci tentokrát rychlobruslaře Metoděje Jílka během pětikilometrové trasy. Co kolo, to vyšší rychlost a větší potlesk. Po třetím kole jsou už mezičasy obou závodníků v zelených číslech. Atmosféra opět vře.

„Metoděj, Metoděj, Metoděj,“ otřásá se halou. Když projede český reprezentant cílem, odmění ho stovky lidí aplausem. Hromadný výbuch veselí propukne ale až po konci úplně posledního kola celého závodu, kdy je jasné, že Česko má stříbrnou medaili. Opět skandování: „Metoděj, Metoděj, Metoděj“ a následuje tradiční: „Kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop.“

„Krásné sportovní odpoledne, že,“ vydechne dojatá paní s českou vlajkou na tváři.