Článek
Žádný protokol k dispozici není, ale z dostupných informací lze dovodit, co dnes večer bude Emmanuel Macron s Andrejem Babišem v Paříži probírat. Hlavní pasáž jejich rozhovoru může vypadat nějak takto:
„Andreji, příteli, vždyť jsme měli dohodu. Musíme víc zbrojit, slíbili jsme to.“
„Já nic neslíbil, to byl Fiala. Proč strašit naše lidi? Chtějí mír.“
„Ale do Bílého domu chceš, ne? Takhle tě Trump sežere. Víš, kolik s ním bylo loni práce? S ním nikdy nevíš, když ho zas vytočíme, klidně nás hodí všechny přes palubu…“
Na to už Babiš žádnou kloudnou odpověď nevymyslí, dojem zvenčí je jasný. Česko zase bere armádu zkrátka, i když se loni v NATO dohodl pravý opak. Spojenci, bez kterých nelze bezpečnost země zajistit, jsou nervózní. A podrobnější rozbor zdejších obranných plánů (kvůli startu parlamentní debaty o rozpočtu jsou konečně k dispozici) ukazuje, že oprávněně.
Takže – tentokrát už vážně: Výdaje, které Česko vykazuje jako obranné, letos sice meziročně stoupnou, ale málo. Sotva budou držet krok s růstem ekonomiky, takže slíbený práh na úrovni dvou procent HDP je v ohrožení. A s ním také pověst Česka a trpělivost vrtošivého amerického prezidenta, čili potažmo i celková bezpečnostní situace.
Česko navíc dvě procenta nahání tím, že do nich započítává hodně silnic a jinou civilní infrastrukturu. Což NATO při zpětné kontrole nerado uznává. Tvrdé peníze přímo do armády mají letos de facto stagnovat, lze je chápat i jako škrty. Z původně chystaného navýšení, jak ho plánovala v prvním návrhu letošního rozpočtu Fialova vláda, totiž po volbách nezbylo skoro nic.
„Prezident Macron se bude ptát na trajektorii výdajů na obranu,“ uvedl pro Seznam Zprávy francouzský velvyslanec v ČR Stéphane Crouzat, ještě než středeční schůzka v Elysejském paláci začala. Dodal i to, co jeho zemi vadí. „Loňská dohoda z Haagu je 3,5 % + 1,5 % na obranu (do roku 2035; pozn. red.). Znamená to, že Česká republika nehodlá plnit závazky v rámci NATO?“
Co na to může Andrej Babiš říct? A jak to je s českým armádním rozpočtem doopravdy?
- Celkem je v novém státním rozpočtu, jak o něm začali ve středu jednat poslanci, na obranné výdaje všeho druhu vyčleněno 185 miliard korun. To je sice víc než loni (o 24 miliard), ale skoro celý tento nárůst (19 miliard) se odehrává v kapitole Ministerstva dopravy.
- NATO uznává dopravní investice jako obranné, jen když jde o specifické požadavky vojáků navíc k tomu, co by se stavělo tak jako tak. Tedy třeba zpevnění vozovky, ale ne celá silnice, jak se ukázalo v praxi, když třeba Itálie marně zkoušela štěstí s mostem na Sicílii. Rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury otevřeně říká, že největší část „obranných“ dopravních výdajů tvoří nové úseky dálnic D6, D11 a D35. Tedy celkové výdaje, ne jen dodatečné nároky armády. Tak rozpočet připravila minulá vláda a nová ho jen převzala.
- „Nejde o vojenské výdaje, to je absolutně jasné,“ varuje ekonom Jan Pavel, donedávna člen Národní rozpočtové rady, kde armádní rozpočty sledoval. Česká čísla už podle něj v přehledech NATO nápadně svítí. Česko má ze všech zemí největší podíl infrastrukturních výdajů, s 14 procenty je na trojnásobku průměru. Jde o předběžný odhad za rok 2025 a podle Pavla je vysoce pravděpodobné, že při finálním zúčtování tak velké číslo nebude uznáno.
- Rezerva nad dvě procenta je minimální. V dokumentaci ke státnímu rozpočtu stojí, že již zmíněných 185 miliard je letos 2,10 procenta HDP. Jenže jde o menší HDP ze staré predikce Ministerstva financí z loňského dubna. Ta už prošla mezitím dvojí aktualizací, nově už 185 miliard vychází jen těsně na 2,06 procenta.
- Ministerstvo obrany má letos nakonec dostat 155 miliard. O 21 miliard méně, než kolik v prvním návrhu rozpočtu navrhovala Fialova vláda. Na dotaz, o co tedy vojáci přijdou, dorazila z ministerstva jen obecná odpověď, že rozjeté nákupy dál poběží beze změny a jen se posunou ty nové.
- Jen pár konkrétností lze vyčíst z „kapitolního sešitu“, který Ministerstvo obrany rozeslalo těsně před začátkem rozpočtové schůze poslancům. Podle něj se nejspíš odloží předjednaná objednávka nových německých tanků Leopard, posunou se splátky už objednaných bojových vozidel pěchoty ze Švédska a posune se také zakázka „univerzální kolová platforma“, což měl být základ variabilních vozidel pro ženisty, zdravotníky nebo vojenskou policii.
- Celkově lze z textu dovodit, že úspora 21 miliard se má spíš nasčítat z více drobnějších položek. Což odpovídá skutečnosti, že snížení peněz je politické rozhodnutí shora, s kterým se má armáda spolu s ministrem obrany teprv nějak vypořádat, nikoli výsledek analýzy zdola, co lze posunout.
Andrej Babiš své uvažování o armádě částečně objasnil tento týden v rozhovoru pro Echo24. Do nových nákupů – včetně právě tanků Leopard – se nechce zbrkle pouštět, dokud si nová garnitura neudělá v plánu zakázek jasno. „Na prvním místě“ mají být podle Babiše platy vojáků a bydlení pro ně, pro příklad v rozhovoru uvedl zrušení platových tabulek pro piloty, aby je šlo lépe přetahovat z civilního sektoru.
Jde o srozumitelný záměr, stejně jako lze mít pochopení pro to, že se nová vláda hned nehrne do podpisu všeho, co zdědila. Ale každé váhání má své meze.
Objednávání techniky by mělo vycházet primárně z toho, co poptává armáda pro zajištění obrany země. Jde tedy o odbornou, nikoli o politickou věc. Ve vyhrocené době není žádoucí, aby s nástupem nové vládní většiny automaticky přišlo přehodnocení všeho, co kdy bylo v rámci armádního plánování připraveno.
Má-li Babiš trochu jiné priority, konkrétně právě platy vojáků, nemusí kvůli tomu rovnou srážet obranné výdaje až na samotnou hranu. Čísla, která připomíná francouzský velvyslanec, vycházejí z loňského summitu v Haagu, kde v reakci na ruskou hrozbu a nátlak Donalda Trumpa evropští lídři slíbili do deseti let zvednout obranné rozpočty z dvou na pět procent.
Je iluzorní dělat si naděje, že couvání jedné malé země zůstane bez povšimnutí. Týdeník Respekt tento týden důkladně zmapoval spojenecké námitky, včetně intervencí amerického velvyslance Nicholase Merricka a generálního tajemníka NATO Marka Rutteho. „Pokud Česko nezvýší výdaje, Američané stopnou schůzky na exekutivní úrovni,“ sdělil redakci SZ dobře informovaný diplomatický zdroj.
Zavádějící jsou i Babišovy náznaky, že armáda víc peněz stejně nemá jak utratit. Projektů je připraveno dost, zbraně budou leda zdražovat a v rámci udržování spojeneckých vazeb je rozhodně žádoucí ukázat dobrou vůli. Ne se vracet zpět a prohlubovat u veřejnosti klam, že bezpečnostní hrozby jsou přehnané.
Již zmíněný kapitolní sešit dobře shrnuje, co hrozí. Až se čtenář diví, co vše se do dokumentu podepsaného ministrem za SPD povedlo propašovat.
V textu přímo stojí, že snížení armádního rozpočtu znamená riziko, že „Česká republika nebude schopna naplnit závazky“ v rámci NATO, a to nejen ty z roku 2025, ale i starší z roku 2021. Navýší se „vnitřní dluh“ armády a „náklady na kompenzaci takto prohloubeného deficitu pak v budoucnosti násobně převýší momentální krátkodobé úspory z rozpočtových škrtů“.
Jinak řečeno nic neušetříme a navíc – slovy bývalého vládního poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara – těžko chtít po ostatních pomoc, když odsouváme obranyschopnost na druhou kolej. „Kdyby se každý choval jako my, tak by už NATO přestalo existovat. Protože Spojené státy by z něj už vystoupily,“ varuje trefně Pojar.
