Firmy nemají lidi a vozí si je až z Filipín. Jeden je vyjde na 85 tisíc

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

V Česku dnes pracuje už 850 tisíc cizinců, a firmám přesto stále chybí lidi. Podle dat Hospodářské komory by tuzemské podniky okamžitě zaměstnaly čtvrt milionu pracovníků. Právě na to sází společnost Orienta a posily českým firmám dováží z Filipín. Tento souostrovní stát se nachází v jihovýchodní Asii v západní části Tichého oceánu.

„Dříve jsme se věnovali náborům na Ukrajině. Pracujeme v rámci režimu kvalifikovaný zaměstnanec, kde jsou definované země a kde je stanovená roční kvóta, kolik tamních zaměstnanců můžeme do Česka přivést. Dnes nám z toho Filipíny vycházejí nejlépe. Důvodů je několik, je to země, která je nám poměrně kulturně blízká, a navíc jedním z úředních jazyků je tam angličtina, což velice usnadňuje i následnou integraci a školení lidí,“ vysvětluje řídící partner společnosti Orienta Tomáš Surka.

Filipíny jsou země, která má v přepočtu na obyvatele nejvíc expatů na světě. „V každé rodině najdete někoho, kdo pracuje v zahraničí. Zatímco dříve to byly arabské země či Japonsko, dnes je pro ně klíčový evropský trh,“ popisuje Surka.

On sám se právě vrátil z Filipín, kde tentokrát domluvil příjezd 350 lidí. Nejenom pro tuzemské podniky, ale i pro firmy ze Slovenska a Itálie. „Děláme náborové akce, kde zástupce firem bereme s sebou. To znamená, že naši zákazníci mají i možnost se přímo do výběru zapojit,“ dodává Surka.

Nábor zahrnuje i standardní test dovedností, které by firmy zkoušely i při získávání posil v Česku, tedy například výrobu konkrétního dílu do automobilu. „U každé firmy si tak musíme vyjasnit její výběrový proces a ten se snažíme co nejvíce přenést na Filipíny. Někdy je pak humorné, když se celníci ptají, proč si s sebou bereme na Filipíny dveře od auta,“ dodává Surka.

Společnost funguje na místě i celoročně. „Naše kancelář v Manile dělá i předvýběr. My si tedy nejprve ujasníme, koho chceme, pak dáme reklamy, vybereme životopisy a zjišťujeme jazykovou vybavenost lidí. Ty, kteří se nám na danou pozici hodí, pak zveme na osobní výběrové řízení. Buď s klientem, nebo našimi odborníky a klient může být online,“ dodává Surka.

V momentě, kdy dojde k dohodě, nastupuje úřadování a papíry. V případě zaměstnanců pro Česko to trvá zhruba čtyři měsíce. „Třeba Itálie má ale tuto část jinou. Je tam speciální projekt s italskou vládou a v rámci něj lidi vzděláváme ještě na Filipínách. Mají tam integrační trénink, jazykový kurz a skládají zkoušku z italštiny, ještě než se vydají na cestu. V momentě, kdy ale získají všechny zkoušky, do dvou měsíců mohou pracovat v Evropě. Polský trh je také o něco rychlejší než ten český, ale musím říct, že u nás se to hodně zlepšilo,“ dodává Surka.

Sami Filipínci podle něj nerozlišují, jestli jdou do Česka, Polska či Itálie. „Pro ně je to Evropská unie a to je ten Zlatý grál. Máme zkušenosti s náborem do Rumunska i Francie a není rozdíl, jak na to reagují,“ dodává Surka.

Jeho společnost vozí zhruba jeden tisíc Filipínců ročně, z toho do Česka jich zamíří asi 800. „Na Filipínách je vlastně řízená migrace a je to jeden z nejzásadnějších příjmů. Peníze, které Filipínci posílají zpět do vlasti, představují asi devět procent HDP země. Mají dokonce ministerstvo zahraničních pracovníků a nábor je tam velmi regulovaná věc,“ vysvětluje důvody, proč firma sáhla i k založení filipínské pobočky.

Největší zájem je podle něj z výrobních podniků, zejména z oblasti automotivu a obranného průmyslu, logistických firem a stavebnictví. „Z drtivé většiny jsou to manuální profese s přidanou hodnotou, jako je sváření, CNC, operátoři výroby,“ dodává Surka.

Podle průzkumu Hospodářské komory firmy nejčastěji postrádají právě pracovníky pro výrobu, odborné technické profese, ale i řemeslníky. V průzkumu mezi 450 tuzemskými firmami více než polovina z nich označila právě nedostatek kvalifikované pracovní síly za jednu z největších překážek rozvoje podnikání.

A jaká je cena za jednoho filipínského zaměstnance? „Filipíny mají specifikum v tom, že jak vše hlídá jejich úřad, je nutné se o tyto pracovníky starat trochu více než v jiných zemích. Firma tak automaticky platí letenky, víza a pak samozřejmě náš servisní poplatek. Když to vezmu dohromady, je to 75-85 tisíc korun za člověka,“ dodává Surka.

Tím, že lidé pracují v režimu kvalifikovaný zaměstnanec, nemohou pak v dané zemi pracovat pro agentury, ale přímo pro konkrétní firmy. Na místě jim pak zaměstnavatel musí zajistit ubytování a oni jsou nástupem do zaměstnání automaticky zařazeni do systému sociálního a zdravotního pojištění. „Mimochodem to je obrovský přínos pro státní rozpočet, protože tito lidé sice mohou čerpat něco ze zdravotního pojištění, ale velmi pravděpodobně nebudou čerpat sociální pojištění. Jsou tedy čistí plátci přispívající na budoucí důchody,“ dodává Surka.

Začátkem roku 2025 už přitom v Česku pracovalo zhruba 850 tisíc cizinců. Data Českého statistického úřadu zahrnují jak zaměstnance evidované na úřadech práce, tak osoby s živnostenským oprávněním. Nejpočetnější skupinou jsou ukrajinští pracovníci, následovaní občany Slovenska, Polska, Rumunska a Bulharska.

Nově Orienta plánuje větší spolupráci se zdravotnictvím. „Bavíme se o projektu, kde bychom dlouhodobě vzdělávali lidi přímo na Filipínách, aby byli připraveni na vstup na český trh. Německo už k tomu přistupuje tak, že v různých zemích staví školy, kde se lidé tři až čtyři roky učí nejenom jazyk, ale i procesy, které jsou běžné na lokálním trhu,“ dodává Surka.

Podíl cizinců v Česku tak stále roste. Podle posledních zveřejněných dat Českého statistického úřadu na konci roku 2024 dosáhl počet cizinců s povoleným či registrovaným pobytem v Česku deseti procent veškerého obyvatelstva. Meziročně se zvýšil o 28 tisíc osob na 1,09 milionu.

Na celý rozhovor se můžete podívat v úvodním videu.