Recenze: Nová česká komedie s Hřebíčkovou je plná vtipů ze základní školy

Při sledování českých filmů má člověk často pocit, že se tvůrci komedií předhánějí, kdo napíše a natočí více nesoudržné dílo. Pomyslnou štafetu v soutěži o největší nesmysl nyní přebírá nová hvězdně obsazená komedie Když se zhasne, kterou od čtvrtka promítají kina. Vychází z divadelní hry, jejíž děj přesazuje z New Yorku do Olomouce, ústřední zápletku nepochopitelným rozhodnutím posouvá do říše nechtěného absurdna a divák jen lapá po dechu, co si počít s přítomnými postavami či situacemi, jimž jsou vystavené.

Předloha vypráví o úspěšném newyorském gynekologovi Trevorovi a jeho neméně schopné manželce, šéfkuchařce Nině. Jejich manželství nefunguje, bohužel se ale nemohou rozejít. V mládí sepsali v opilosti na ubrousek v hospodě smlouvu obsahující trest: kdo svazek rozvrátí, odejde oškubán o všechno.

Trevor však přichází za kamarádem ze spřáteleného páru s řešením. Stačí, aby přítel během vánočního večírku sbalil jeho ženu, on je načape při nevěře, problém vyřešen. O veškerý majetek přijde manželka.

Pomiňme, že už premisa je dost přitažená za vlasy. Budiž, ostatně divadlo v tomto ohledu unese víc než plátno. Ale filmová verze přesouvá dějiště z vánočního večírku do luxusní restaurace, kterou právě otevírá Nina v podání Petry Hřebíčkové. To je situace, v níž by ji pravděpodobně nedokázal sbalit ani Casanova.

Manžel – v této verzi se jmenuje Richard a hraje ho Tomáš Maštalír – navíc delikátním úkolem pověří Martina Pechláta, který ztvárnil nesmělého vysokoškolského pedagoga Čendu se zjevnými autistickými rysy. Co by se mohlo pokazit?

Než se ovšem dostaneme do víru dění, je potřeba se prokousat mnoha scénami, v nichž postavy více či méně neúspěšně zkoušejí představovat lidské bytosti. Už jedna z úvodních situací zachycující manželskou hádku mezi Ninou a Richardem je tak vyhrocená, že by neobstála ani jako závěr extrémně toxického, dlouze budovaného psychodramatu.

Způsob, jak hnusně se k sobě hrdinové chovají, jakými nadávkami se častují a co si přejí, neomlouvá ani fakt, že tvůrci scénu tímto způsobem zjevně napsali jen proto, že by asi mohlo být humorné, když se dva lidé z hloubi duše nenávidí.

Podívaná je o to smutnější, že film natočil nadějný režisér Andy Fehu, který má zálibu v různých žánrových hrátkách a jehož snímky Nenasytná Tiffany či Shoky & Morthy: Poslední velká akce obohatily domácí kinematografii přinejmenším o hravost či infuzi působivé hororové atmosféry. Tentokrát se zdá, že byl autor trochu rukojmím scenáristů Michaely Doleželové a Michala Baláže. První jmenovaná je též spoluautorkou původní hry, kterou od roku 2012 uvádí Moravské divadlo Olomouc.

Varovná je vlastně už titulní píseň 1. signální od skupiny Chinaski. Jediným odůvodněním, proč použít zrovna tento omšelý hit v dnešním filmu, zní, že zcela vystihuje, jak dílo funguje. Vše je v něm na první dobrou.

Pochopitelně nemohou scházet vtípky o blbých a neschopných mladých ženách. Jednu představuje vysokoškolačka, která přichází za oblíbeným pedagogem Čendou s cílem ho svést. On ji ovšem vyžene z kabinetu s poznámkou, zda se dotyčná domnívá, že mayskou civilizaci objevil Karel May.

Další podobně postiženou dívkou je Richardova pacientka, která si zase myslí, že napoprvé nelze otěhotnět. Samozřejmě jde o ženu, jež chce studovat medicínu.

Jen těžko si představit, v jakém světě autoři snímku žijí a na jaké publikum cílí. Pokusili se natočit cosi jako lidovou komedii po vzoru Zdeňka Trošky, která se chce posmívat čemukoli intelektuálnímu, ale zasadili ji do prostředí vyšší střední třídy a luxusního interiéru špičkové restaurace.

Samotný půdorys spíše než Trošku připomíná jednotným časoprostorem sevřené divadelní hry, jejichž postavy se dostávají do stále větší tenze. Přitom protagonisté dodržují maximu Zdeňka Trošky i mnoha autorů tuzemských romantických komedií, že všechny postavy musí být buď naivní, nebo záludné a nenávistné.

Jak jinak by Richard po letech trápení v manželství mohl naznat, že právě slavnostní otevření restaurace je tím dnem D, kdy musí dojít k nevěře? Proč by na to jeho nejlepší kamarád kývnul? Proč to nakonec odsouhlasí i kamarádova žena Alena jako věc, která se musí stát teď a tady?

Autoři nejenže nedomýšlejí prakticky nic, co ovlivňuje celkovou výstavbu zápletky. Neudrží často pohromadě ani obyčejný gag či charakteristiku hrdinů. Třeba Alenu v jedné scéně, kdy se opotřebovaným vozem s rodinou řítí po úzkých uličkách olomouckého centra, vykreslují takřka jako ženu se schopnostmi automobilového závodníka – dělá smyky přes ruční brzdu, auto postaví na dvě kola, když se v cestě objeví překážka.

O chvilku později ale dotyčná při parkování narazí do popelnic. Přeci jen je to žena, tedy tvor, jehož základní charakteristikou v české komedii zůstává, že neustále někde naráží a padá.

I Nina pochopitelně neujde podobné optice. Sice otvírá degustační restauraci, zjevně ale nemá nic nachystané a vymyšlené. Vaří omáčku, kterou personál pohaní, do toho ve vzduchotechnice řádí netopýři, zkrátka typická michelinská šéfkuchařka. Jenže ona vlastně ani neví, co dělá. Když se poprvé setká s obávanou food kritičkou v podání Lucie Vondráčkové, představí se jí jako gastronomička. Čímž se stává první kuchařkou v dějinách, která takové slovo vyřkla.

Pak tu ještě zaznívají nějaké vtipy o gayích a Polácích (samozřejmě že polský umělec „šuká modely“, to jsme se nasmáli). A výčet přešlapů by mohl pokračovat dlouho. Prakticky celý snímek je naplněný vtipy ze základní školy. A jako z páté bé působí i konstrukce zápletky.

Režisér se tu a tam snaží vystavět situační gag, čemuž pomáhá, že má k ruce dobré herce. Bohužel scénář účinky takové scénky často limituje. Třeba sekvence s useknutým prstem kuchtíka má parametry hororové komedie, bohužel ji brzdí to, jak je nedomyšlená a neuvěřitelná. I nadsázka musí stát na trochu reálných základech.

Snad jen postava Nininy mladší, lehkovážně bohémské sestry v podání Simony Lewandowské vnáší do snímku trochu přirozenější projev. Petra Hřebíčková také umí zahrát ženu, která musí čelit všem útrapám světa. Bohužel čelí i tuposti scénáře. A Lucie Vondráčková dokonce ztvárnila jednu ze svých nejlepších rolí, i když tady není mnoho k překonávání. Navíc ji tvůrci opět mylně označují za food kritičku, když zjevně je spíše influencerkou. V tomto filmu se ale prakticky nikdo nechová tak, jak by napovídalo jeho povolání.

Když se zhasne je podivuhodný úkaz. Podíleli se na něm schopní lidé. Tu a tam je to cítit. Jídla připravená michelinským týmem pod vedením Oldřicha Sahajdáka jsou snímaná s potřebnou elegancí, stejně jako některé scény odehrávající se v neotřelých interiérech. Přitom jde o dílo, které nikdy nemá jakýkoli satirický osten či vyšší cíle. Naopak je nepokrytě servírované lidem, kteří by nad podobnou gastronomií už z principu ohrnuli nos.