Článek
Šestnáct penalt v ligové kariéře, šestnáct gólů. Tomáš Chorý znovu prodloužil parádní sérii, o které už se pár měsíců dost mluví. Nebo si snad myslíte, že je tak snadné položit si balon na bílý puntík a proměnit?
Slávistický útočník, největší z drzounů ve fotbalové lize, zůstává neomylný. A jeho Slavia neporažená.
Dvoumetrový chasník udělal po třiceti minutách pár krůčků vzad, uhladil si krátkou zpocenou patku, odplivl si a pak uklidil míč pravou placírkou k tyči. Slavia v tu chvíli vedla už 2:0 a věděla, že souboj u poslední Dukly zvládne.
Dokonce si mohla dovolit Chorého pošetřit a neposlat ho do druhého poločasu. Ono totiž hrozilo, že zažraný kanonýr během 24. kola jaksi zapomene, že už během sezony nasbíral tři žluté karty. Jakmile by totiž v pátečním podvečeru viděl další, vyřadilo by ho to z příštího kola. A to se nemělo stát, protože Slavii čeká žhavý souboj se Spartou.
Hrát derby s Chorým a bez Chorého, to je sakramentsky velký rozdíl.
Těžko v lize najdete fotbalistu s lepší formou. Přitom v létě 2024 přicházel ve velmi rozporuplné pozici. Leckdo ho vnímal jako nenáviděnou náplavu z Plzně, která stála bezmála 80 milionů korun. Fanoušky štvala jeho minulost, během níž vůči slávistům několikrát ostře vystoupil.
Chorý původně poslouchal pískot, diváci skřípali jeho příjmení mezi zuby. „Přece jste si nemysleli, že se z toho podělám,“ říkal, když situaci zklidnil několika důležitými góly.
První sezona ve Slavii skončila titulem a přímým postupem do Ligy mistrů. S bilancí čtrnácti gólů a čtyř asistencí.
Aktuálně má našlápnuto na ještě výraznější počin.
Živé natáčení MVP. Derby pražských „S“
Derby se blíží. Už za pár hodin to bude. Slavia versus Sparta. Příští neděli 8. března.
V Edenu.
Ještě předtím přijde na řadu MVP, populární fotbalový podcast Seznam Zpráv.
Tři ze stabilních členů základní sestavy Jan Palička, Karel Tvaroh a Antonín Rosa budou rozebírat, jak důležité a zvláštní derby vlastně je. A navíc! Pozvánku do křesla hostů přijali bývalý reprezentační brankář Tomáš Vaclík a slavistická legenda Milan Škoda.
Sledovaný souboj o fotbalový trůn můžete odšpuntovat i vy, ve čtvrtek 5. března ve VIP boxu Fortuna Areny. Vybrané vstupné poputuje na Nadační fond Slavie. Součástí zakoupené vstupenky je raut.
MVP vystoupí živě ve slávistické Fortuna Areně.
Od trenéra Jindřicha Trpišovského se s odstupem času jeví jako majstrštyk, že si právě Chorého vysnil do útoku. Navzdory obrovské dávce úvodní antipatie a risku. Po půl roce už kouč, který právě dnes slaví padesátiny, prohlašoval: „Chorase jsem celý život nějak vnímal. Ale po osobní zkušenosti musím říct, že je ještě lepší, než jsem si myslel.“
Teď Chorého sprchuje dalšími komplimenty. Slavia před víkendem vede o deset bodů před Spartou a míří za obhajobou.
Chorý má se čtrnácti góly nakročeno ke koruně pro nejlepšího kanonýra, přitom zdaleka neodehrál všechno. Na startu sezony totiž příšerně zkratoval a pár dní kvůli tomu nespal. Na Slovácku v posledních vteřinách v pomatení flákl brankáře Heču do rozkroku a znovu potvrdil, že je nejen obávaným střelcem, ale i fotbalovým padouchem. Po červené kartě dostal flastr na šest zápasů.
Jaký ten Choras vlastně je?
Vynikající hlavičkář. Vytrvalý. Zarputilý. Dotěrný. Odolný. Pro leckoho překvapivě důležitý v mezihře. Efektivní. Nesmlouvavý.
Ale také hraje nezřídka nešetrně, za hranou. Občas víc ran rozdá, než přijme. Provokuje. Strká. Sám někdy příliš ochotně padá. Žaluje u rozhodčích.
Kam přijede, tam se na něj píská.
I kvůli tomu, jak každého z protivníků tělesně převyšuje, bývá terčem nemilosrdného bránění.
„Mně rozhodně nevadí, když mají souboje grády. Naopak. Dělá mi to dobře,“ přiznal několikrát. Klidně by se dalo říct, že si libuje v tom, když má psychicky navrch a sleduje, jak kvůli němu soupeřům naskakují žíly naštváním.
Tomáš Chorý a jeho klasická gólová oslava.
Například minulý víkend po těžké bitvě s Libercem, kterou sám rozhodl z penalty, se tak dlouho hádal a žďuchal kolem sebe, až se dostal do rozmíšky s Davidem Mikulou, což je liberecký asistent trenéra. Stáli proti sobě, prskali na sebe sprostoty, načež Chorý mávl rukou a daleko menšímu Mikulovi vyplácl kšiltovku z hlavy.
Dnešní zápas proti Dukle byl spíš pohodový. Souboj posledního s prvním. Před výkopem rozdíl 40 bodů. Skoro se nabízela myšlenka, že by Slavia svou hlavní zbraň rovnou nechala mezi náhradníky, aby jí nehrozila čtvrtá žlutá karta.
Zabiják Chorý – a nutno říct, že se to nestává příliš často – zvládl poločasový part s klidem. Daleko kontrolovaněji než jindy. Nehnal se zbytečně do soubojů, nehádal se, vyloženě se soustředil na hru.
Po rozcvičce si sundal černý nákrčník a utkání zahájil fikaným ťuknutím z voleje. Pak vyhrál pár hlaviček, v 10. minutě zachránil ošemetnou situaci před vlastní brankou a za dalších deset minut se kysele zazubil, že zbrkle vystřelil nad. Když ho vysoko přeletěl Juráskův centr zleva, aspoň se přitáhl za břevno, aby rozvlnil síť.
První gól mu vzal správně zamávaný ofsajd, druhý už platit musel. O přestávce se Chorý mohl vysprchovat, vzal zimní kabát, nasadil čepici a sedl si na střídačku. Měl dopracováno.
Boj o slávistickou důvěru vyhrál, fanoušci už dávno sborem skandují jeho jméno. Nicméně pro zbytek ligy zůstává hlavním nepřítelem. „Ale když ono mě to baví,“ řeklo by vám slávistické číslo 25.
A teď hrrr do derby, což bude jeho 257. ligový zápas. V něm, pokud Chorý dostane žlutou kartu, se těžko bude někdo divit.
