Recenze: Hollywood zfilmoval Frankensteinovu nevěstu. Muži si s ní nevědí rady

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Další herečka se s drzostí, provokativností a také s pomocí nezvyklých interpunkčních znamének v názvu filmu pustila do klasiky. Zatímco Emerald Fennell svou aktuální verzi románu Bouřlivé výšiny opatřila uvozovkami, Maggie Gyllenhaal ve své režijní druhotině Nevěsta! použila vykřičník. Její počin vychází z černobílé klasiky Frankensteinova nevěsta od Jamese Whalea, která roku 1935 patřila k základům filmového hororu. Ale stejně jako Emerald Fennell se také Maggie Gyllenhaal inspiruje předlohou jen velmi volně.

Obě režisérky aktualizují známou látku a pohybují se v mnohem současnějším žánru temné romance. Obě se snaží zaujmout výraznou obrazovou stránkou a dráždivými estetickými volbami. Ale přestože Maggie Gyllenhaal vypráví o dvou nemrtvých milencích, je její dílo mnohem živější než Bouřlivé výšiny. Nevěstu! začnou česká kina promítat tento čtvrtek.

Jessie Buckley hraje Idu, která to umí roztočit na večírcích bohatých, mocných a mužů pobývajících na špatné straně zákona. Mafiány či jejich pohůnky dokáže přemoci, uhranout i rozhodit ohromující slovní zásobou a naprosto nečekaným chováním. Stejně ale nakonec končí na místním hřbitově se zlomeným vazem.

Mezitím Frank hraný Christianem Balem přijíždí do Chicaga, aby si tu našel nevěstu. Ne snad že by mu Evropa nebyla dost dobrá ve výběru žen, avšak protagonista má poněkud specifické požadavky. Je totiž výtvorem doktora Frankensteina a osaměle se toulá světem už sto let. Nyní hodlá přesvědčit jinou geniální vědkyni, která umí oživit myš či kočku, aby v těchto praktikách pokročila o pár taxonomických řádů výše a vyrobila mu z mrtvého těla milou.

Onou vyvolenou se stane právě Ida. Ta však na rozdíl od původního snímku není před kamerou pouhých pár minut, ale stává se plnokrevnou hrdinkou.

Nevěsta! je v mnoha ohledech příběhem o utlačovaných ženách. Nejen těch, které zabíjeli mafiáni a procházelo jim to. Maggie Gyllenhaal podobně jako mnozí autoři současného společensky kritického afroamerického hororu typu Jordana Peelea nabízí jakousi alternativní verzi Hollywoodu. Její film není ostrou satirou, spíše monstrózní verzí příběhu Bonnie a Clydea. Ale z celého počinu je cítit zřetelná touha dopovědět, co autorka původního románu o Frankensteinovi Mary Shelley možná měla na mysli, jen to tehdy neřekla naplno.

Samotná spisovatelka se tu objevuje jako hlas v hrdinčině hlavě. Obě jsou plné vzteku a z úst jim v kulometných salvách tryskají neobyčejná slova, jako když se porouchá stroj na výrobu volných asociací. Proudy slov se stávají zbraní, umí zastavit ty, kteří se skutečnými zbraněmi ohánějí.

Nevěsta! je opojný, přitom mnohdy až nepoddajný film. Evokuje dekadentní estetiku Výmarské republiky, řada scén se odehrává v nočních klubech a kabaretech, dobová hudba i móda se mísí se současnou. Christian Bale a Jessie Buckley skvěle hrají krajně nepravděpodobné milence, jejichž vztah se vymyká běžným vzorcům. Jsou to smutná monstra, sužovaná ztrátou paměti, osamělostí i společenskými předsudky. Jednají impulzivně, avšak s příměsí revolty.

Bohužel Maggie Gyllenhaal se toho snaží říci až moc. Přehršle slov, v nichž se libozvučnost mísí s kakofonií, zprvu působí podnětně i zábavně, časem nicméně začnou působit lehce otravně – podobně jako snaha pracovat s nějakou „meta“ rovinou, v níž se Ida a spisovatelka Mary Shelley stávají jedním hlasem.

Režisérka dle vlastních slov chtěla přinést divočejší, nebezpečnější představy, než se tehdy odvážila autorka Frankensteina či režiséři filmových adaptací. A její snímek je v mnoha ohledech přehnaný, plný schválností. Možná přeplácaný a jistě se v druhé půli sám v sobě a svých ambicích kapku ztrácí. Ale pořád je to mnohem radostnější podívaná než současné Bouřlivé výšiny, které připomínají jen horečnatě nesoudnou adaptaci známé klasiky, jen sbírku těch nejtemnějších efektních motivů.

Frank a jeho žena jsou ztracenci. Ale Nevěsta, jak si nakonec hrdinka, jejíž tělo je stejně polámané jako její hlas, začne hrdě říkat, se stává inspirací pro celou řadu žen vzpírajících se konvencím. Výkřik „mozková ataka“ se stává bojovým heslem a zároveň přiléhavým pojmenováním tónu celého filmu, jenž se neustále pohybuje na hraně a jehož postavy jednají v jakémsi záchvatu. Až není zřejmé, zda je dělá lepšími, či horšími, zda je ten stav nepříjemný, či naopak kýžený.

Snaha uniknout nálepkám vyznívá navzdory mnoha škobrtnutím sympaticky. Někdy postavy křičí trochu naprázdno, jindy se zákruty zápletky klikatí poněkud bizarně. Snímek ale kulhá tak jako jeho aktéři, vykloubený je naschvál, jakkoli ne vždy zúročí všechny tvůrčí volby.

Je to film o slabých mužích a silných ženách. Ty první ale nikdy nevykresluje v čistě negativním světle a ty druhé se tentokrát nechovají jako pomyslný doplněk k „pánovi tvorstva“. Maggie Gyllenhaal nechává svou hrdinku neustále rozrušovat pořádky, je tou, která se nikam nehodí. A každého rozhodí.

Tato anarchistická linka nakonec vyváží nedostatky. Nevěsta je jako porouchaná mechanická hračka, která nabyla vědomí úplně jiným způsobem, než by si většina mužů přála. Hračka, se kterou si neumějí hrát a která jim nedovolí s ní nakládat podle jejich představ. Jessie Buckley je v této poloze stejnou měrou okouzlující jako nebezpečná.