Hlavní obsah

Nejlepší román o dospívání je ve verších. Konečně vyšel česky

Foto: Wikimedia Commons

Anne Carsonová patří k nejvýraznějším hlasům současné světové poezie a bývá opakovaně zmiňována mezi adepty na Nobelovu cenu.

Kanadská básnířka Anne Carsonová přepsala antický mýtus do současnosti. Z monstra Geryona udělala zarputilého, křehkého kluka, z jeho vraha Hérakla objekt lásky. V češtině vychází zásadní kniha poezie, která se čte jako román.

Článek

Čtete ukázku z newsletteru Chlebíček, ve kterém Jonáš Zbořil a kulturní rubrika SZ každý čtvrtek glosují dění v současné kultuře a přinášejí tipy na nové seriály, filmy, hudbu a knihy. Pokud vás Chlebíček zaujme, přihlaste se k odběru!

Středu se obloha rozhodla prosedět u stolu, vzít do ruky telefon a udělat rozhovor. Oslovila k němu oblázky a drobné horniny. A protože měla všechen čas na světě, vyzpovídala všechny oblázky a drobné horniny světa najednou. Přesto šlo o poměrně tichý zážitek.

Málokdo skládá v textech tak půvabné obrazy jako Anne Carsonová. Pětasedmdesátiletá Kanaďanka patří k nejvýraznějším hlasům současné světové poezie, a když se bookmakeři a literární kritici na podzim snaží vytipovat, kdo je nejžhavějším adeptem na Nobelovu cenu, její jméno bývá na předních příčkách.

K českému čtenáři se ale poezie Anne Carsonové dostává až teď. Nakladatelství Argo vydalo v překladu Tomáše Gabriela její nejznámější knihu: Autobiografii rudé. Do dvou set stran básnířka napěchovala příběh polozapomenuté postavy antických mýtů, sopečné erupce, nešťastnou lásku i lední hokej.

Vezmu to popořadě – od hlavního hrdiny. V antické mytologii je Geryon podivné rudé monstrum známé pouze tím, že ho zabije Héraklés. Carsonová ho oživuje o tisíce let později, kdesi na kanadském předměstí. Starší bratr by ho měl doprovodit do školky: „Vem mě už jenom jednou teď už to zvládnu / řekl by Geryon. Oči hrozné díry. Blbečku, řekl Geryonův bratr / a nechal ho tam.“

Hrdina Anne Carsonové zůstává anticky osamělý. Ke školce se nakonec dostane po svých, ale místo, aby zaklepal, stojí a čeká. Malý, rudý a napružený, v ruce pevně svírá svou novou aktovku, na řasy mu padá první sníh.

Zvláštní kombinace zranitelnosti a zaťatosti Geryonovi zůstane po celou dobu příběhu – možná i proto mu nejde nefandit. Působí jako někdo, kdo se rozhodl bojovat s vlastním osudem, i když moc dobře ví, že mu bohové napsali jiný příběh a odněkud shůry po něm hází nápovědy. Do svého budoucího vraha Hérakla se zamiluje. Potkají se náhodou na autobusové zastávce. V jedné z těch chvil, „která je protikladem slepoty“, píše Carsonová.

„Některé její postřehy, věty a slova jsou tak přesné, jako bys měl pocit, že ti najednou nasadili brýle a ty vidíš svět poprvé tak, jak má být,“ říká o básnířce spisovatel Marek Torčík, který redigoval český překlad Autobiografie rudé. „Nemyslím, že někdo přesněji popsal zlomené srdce, pocit trapnosti. Tu chvíli, kdy se něco mění a láme a ty to vidíš, ale nemůžeš s tím nic udělat a víš, že tě to bude pronásledovat celý život.“

To, co dělá z Carsonové tak výjimečnou básnířku, je její schopnost kombinovat antický mýtus se suchým humorem, osudová dramata s nočními výpravami na graffiti, Gertrudu Steinovou s Homérem. Od sopečných výbuchů přeskakuje k babičce, která „Dobrou noc, děti“ zvolá hlasem „jako staré uhlí“.

Metafory a přirovnání tu nejsou ozdoby, ale nástroj, jak zaznamenat skutečnost v nejvyšším možném rozlišení. K tomu logicky patří i co nejširší rejstřík emocí: Milostné scény střídají hry na gorily, které si navzájem ze srsti vyčesávají hnidy. Homér by to chápal.

Aby se do příběhu rudého hrdiny Geryona dalo vžít a najít v něm, co jsme všichni prožili, nesmí chybět žádný detail. Když chtěl norský spisovatel Karl Ove Knausgård popsat smrt svého otce, potřeboval na to v hexalogii Můj boj dva tisíce stran – musel nejdřív ukázat život v poměru jedna ku jedné. Carsonová to zvládla ve čtyřiceti kratičkých kapitolách. Poezie: Nejlepší způsob, jak šetřit místo a kondenzovat význam. Znáte z antiky.

„Úkolem spisovatele je všímat si maličkostí,“ uvažovala Anne Carsonová před několika lety na světoznámém literárním festivalu organizovaném kodaňským muzeem Louisiana. Nemluvila přitom jen o uvěřitelnosti, ale také o tom, že se díky detailům zbavujeme stereotypů.

„O členech vlastní rodiny si vždycky myslíme, že je známe. Přetíráme je svými představami o nich. Trvalo mi sedmdesát čtyři let, než jsem se naučila vnímat věci, které lidé dělají navzdory mým předsudkům,“ vysvětlovala hubená, obrýlená básnířka s dikcí intelektuálky, načež zmínila, kolik překvapení poslední dobou zažívá na hodinách boxu.

Nevymýšlela si, ale jinak mystifikuje ráda. Ostatně, v úvodu Autobiografie rudé si akademička s expertizou v klasické literatuře neváhá vymyslet historku o krabici s kusy masa a útržky básně od Stésichora. To z nich prý vyrůstá příběh o Geryonovi. „Tady. Zatřeste,“ zve čtenáře.

U jejích textů je dobré být na pozoru před záměrně ohnutými citacemi, schovanými odkazy i náhlými změnami nálad, ale také se Carsonové podvolit. Ví, proč ve čtenáři rozjitřuje nejistotu. „Descartes ve skutečnosti říká: Dubito, ergo cogito, ergo sum. Pochybuji, tedy myslím, tedy jsem. Ten citát vídáváme na tričkách nekompletní. Pochybování má špatnou reputaci, ale všechno začíná v pochybnostech,“ řekla básnířka v Kodani. Jestli si teď půjdete googlit slavný citát a ověřovat, jestli vás autorka netahá za ponožku, pochopím to.

Literární kritici se shodují, že do češtiny čerstvě přeložená kniha je nejlepším dílem Carsonové a ideální vstupní branou do jejího psaní. Okouzlující jsou ale i její rozhovory a přednášky, různě rozprostřené po YouTube. Ostatně i básník Tomáš Gabriel přiznal, že se do svého vůbec prvního překladu pustil pod jejich vlivem.

Když byla Carsonová na kodaňském festivalu v roce 2020, přednesla text s názvem Lecture on the History of Skywriting. Vypráví o stvoření světa perspektivou oblohy. „Nejdřív jsem si psala pro sebe, nic jiného neexistovalo,“ vysvětluje entita, která svůj pohled přizpůsobuje omezené představivosti člověka. Jinak ale řeší hlouposti. Pořádá hromadné rozhovory se všemi oblázky na planetě nebo se ptá Godota ze slavné Beckettovy hry, proč vlastně nepřišel. A zkoumá: stín pod loděmi, v knihách nebo stín v noci.

Všechny ty maličkosti, které podle YouTube nedají spát padesáti tisícům lidí. A ti, kdo přednášku Anne Carsonové ještě neviděli? Možná jen nevědí, že nejsou jediní, kdo tajně přemýšlí o stínu v mrazáku.

V plném vydání newsletteru Chlebíček toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých kulturních tipů od našich redaktorů i čtenářů. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každý čtvrtek přímo do své e-mailové schránky.

Doporučované