Zdravé děti z venkova jsou mýtus

Do páté třídy vyrůstal Patrik na sídlišti v Ostravě. Každý den byl s kamarády venku, takže měl dost pohybu. Jenže pak se s rodinou přestěhovali na vesnici. Nastoupil do jiné školy, kam musel dojíždět. Navíc tam nikoho neznal. Sportovní kroužky k dispozici nebyly. A tak aktivní odpoledne vyměnil za sezení u počítače až do večera.

K tomu domácí výpravy na dobroty, pití sladkých limonád nebo půlnoční svačinky. Výsledkem bylo, že v 15 letech vážil při běžné výšce 125 kilo.

„Přejídání byla taková moje forma protestu – nechtěl jsem dělat to, co mi říkají ostatní,“ vzpomíná dnes už dospělý Patrik.

Tenhle příběh dobře ukazuje na závažnou situaci, která v Česku panuje. Stále větší část dětí trápí nadváha nebo obezita – jde už o pětinu populace. A ačkoliv je situace o něco lepší než za covidu, i tak se od 90. let zvedl podíl obézních dětí čtyřnásobně. Z tohoto pohledu Česko patří mezi nejhorší země v Evropě.

Přitom je zajímavé, že dávno ani neplatí obecně tradovaný fakt – že děti na vesnicích jsou fyzicky zdatnější a také zdravější.

„Je to mýtus. Téměř všechny parametry v oblasti zdraví a životního stylu, které jsme sledovali, vychází na vesnicích hůře,“ říká s odkazem na nejrozsáhlejší dlouhodobou studii o způsobu života dětí Michal Kalman z Univerzity Palackého v Olomouci, který je jejím hlavním řešitelem pro Českou republiku.

Když vědci porovnávají děti z vesnic a největších měst, tak právě v nejmenších obcích je dvakrát více dětí, které kouřily alespoň jednou v životě, stejně tak je mnohem častější opakovaná opilost. A platí to i u nadváhy a obezity.

„Děti na vesnicích se mnohem méně hýbou než ve městech a jde o dlouhodobý trend,“ dodává Kalman.

Jedním z důvodů může být také to, co ukazuje i Patrikův příběh z úvodu článku. V menších obcích není ani zdaleka taková nabídka sportovních aktivit jako ve městech. Často také prostě chybí hřiště, hala nebo nějaké lákavé a bezpečné místo pro sportování.

Výsledkem je, že děti mají nejen problém s nadváhou, ale jsou na tom také špatně fyzicky. To ukázalo zase plošné testování tělesné zdatnosti České školní inspekce před třemi lety. I zde dopadli nejhůř žáci z venkova.

„Potřebujeme dostupná sportoviště pro pohybové aktivity v menších městech a vesnicích, kde se nám pohyb vytrácí,“ říká nový předseda Národní sportovní agentury Karel Kovář, pro něhož je to velké téma. Ještě v roli náměstka ústředního školního inspektora totiž zaštiťoval právě testování tělesné zdatnosti na školách a jeho důsledky.

Nová vláda hnutí ANO, SPD a Motoristů o prevenci a zdravém životním stylu často mluví, dokonce vznikl zcela nový vládní post – ministrem pro sport, prevenci a zdraví je Boris Šťastný (Motoristé). Co tedy vláda hodlá s tragickou situací ohledně obezity, která se projevuje nejvíce na vesnicích, dělat?

„Hlavní roli v tom bude vždy hrát rodina. Ale rodinám zase musíme dát podmínky k tomu, aby měly děti kde bezpečně sportovat,“ popisuje Šťastný.

Klíčem k tomu mají být peníze navíc pro Národní sportovní agenturu. Ta sice v původním návrhu rozpočtu měla přijít o 472 milionů korun, vládní koalice ale nakonec hodlá naopak 800 milionů přihodit. K tomu by si Národní sportovní agentura chtěla sáhnout ještě na nespotřebované výdaje za 1,4 miliardy korun.

„Aby Národní sportovní agentura mohla prostředky využít zejména na investice do malé sportovní infrastruktury. Na rozdíl od předchozích období, kdy se hodně peněz dávalo do mála větších projektů. My chceme, aby to bylo velké množství menších projektů,“ dodává Šťastný.

Takže cílit by se mělo právě na malá sportoviště v menších městech a obcích. Do budoucna se připravuje také projekt, který by otevřel pro veřejnost stávající sportoviště, která z různého důvodu zůstávají nepřístupná. A to tím, že peníze půjdou na zajištění správců sportovišť.

Když se ale vrátíme k obezitě. Dodnes stále tak trochu tápeme ve tmě. Ministerstvo zdravotnictví je totiž odkázané pouze na průzkumná šetření. Ačkoliv samozřejmě informace o všech lidech v Česku mají ve svých počítačích praktičtí lékaři pro dospělé a děti.

V blízké budoucnosti by se ale data o BMI, tedy poměru výšky a váhy, měla sbírat od lékařů automaticky. U dospělých se má vše rozběhnout v druhé polovině letošního roku, u dětí později.

Ministerstvo zdravotnictví to zatím zkusilo pilotně u všech pacientů dvou dětských lékařů. To jen potvrdilo nepříjemná zjištění z průzkumů – čtvrtina ze 498 dětí od 5 do 18 let měla nadváhu nebo obezitu.

„Neměli bychom děti podceňovat v tom smyslu, že když je něco budeme učit, tak to stejně nebudou dělat. Naopak – soustředil bych se například ve školách na výuku zdravého životního stylu. Ani rodiče často netuší, že něco dělají špatně,“ zamýšlí se nad tím, jak nejmladší generaci vytáhnout z problémů, předseda České obezitologické společnosti Martin Haluzík.

Co se totiž zanedbá u dětí, už se velmi těžko honí v dospělosti.

„Jedna studie dokonce spočítala, že s obezitou nějakým způsobem souvisí více než 270 nemocí,“ dodává Haluzík. Jednou z nich je typicky cukrovka druhého typu, která se u obézních vyskytuje šestkrát častěji než u štíhlých. A počty pacientů neustále rostou.

Česká obezitologická společnost podporuje preventivní kroky a ve spolupráci s řetězcem lékáren například nově zaštítila i projekt, který prostřednictvím konzultací s odborníky pomáhá lidem s úpravou životního stylu. Je určený třeba právě pro skupinu lidí, kteří mají kila navíc, ale rozhodně nepatří ještě do péče obezitologů.

Například jeden z účastníků Aleš Luňák se chce dostat do lepší formy, aby se mu lépe běhalo. „Sice umím se svým tělem pracovat, ale vždy, když jsem hubnul, tak spíš nezdravě. Ve skříni mám i kvůli tomu skoro všechny velikosti – od S po dvě XL. Díky tomuhle programu mám ale jistotu, že mě někdo hlídá a motivuje, a tak věřím, že půjde o trvalou změnu životního stylu,“ říká.

Takový druh prevence se ale v Česku stále příliš nenosí, a tak pacienti končí až v ordinacích lékařů-specialistů. Jenže v tu chvíli už je návrat zpátky extrémně složitý.

Patrik z úvodu článku se svým životem taky dlouho neměl sílu ani motivaci něco příliš dělat. Tři roky pak docházel na obezitologii, a taky bez většího úspěchu.

„Musel jsem si to srovnat v hlavě a k tomu došlo až v prvním ročníku střední školy. Přišel jsem na to, že už takto vypadat nechci. Teprve pak jsem začal dodržovat doporučení lékaře,“ dodává Patrik.

Dneska v jeho dvaceti letech už těžko někdo pozná, že Patrik někdy bojoval s tak složitou nemocí, jako je obezita. Dostal se na běžnou váhu 78 kilogramů, kterou si udržuje.

Patrik svůj boj prozatím vyhrává, už ne ale tak česká společnost jako celek. Problém je nejen to, že s nadváhou či obezitou se potýká více než 60 procent dospělých, kteří trpí řadou doprovodných nemocí. Ale znamená to také obrovské výdaje pro tuzemské zdravotnictví. Náklady na léčbu potíží souvisejících s obezitou vyjdou jen rozpočet na 30 miliard korun ročně.