Článek
Ačkoliv se nástup Modžtaby Chameneího mohl zdát jako hotová věc, dostupné informace naznačují, že za běžných okolností by se do čela Íránu pravděpodobně nedostal. Cestu do pozice nejvyššího vůdce islámské republiky mu uvolnila až smrt jeho otce v první den války a série komplikovaných jednání mezi politickými představiteli a armádními veliteli.
Deník The New York Times (NYT) zveřejnil podrobné informace o pozadí debat, které vycházejí z rozhovorů s pěti vysokými íránskými představiteli, dvěma duchovními, dvěma Íránci napojenými na úřad nejvyššího vůdce a třemi členy Islámských revolučních gard obeznámenými s procesem výběru. Všichni si přáli zůstat v anonymitě.
Modžtaba nebyl automatickou volbou
Podle dostupných informací existuje seznam potenciálních nástupců, který předal zabitý nejvyšší vůdce Alí Chameneí svým poradcům krátce před svou smrtí. Jeho syn mezi nimi však nebyl. Chameneí se pravděpodobně chtěl vyhnout obvinění z nastolení dědičné monarchie, což je koncept, který islámská revoluce v roce 1979 svrhla. Jak je tedy možné, že jeho syn přesto uspěl?
Odpověď je podle NYT poměrně jednoduchá. Na jeho zvolení se podíleli zástupci Islámských revolučních gard. Generálové se totiž obávali, že nové tváře by v období chaosu mohly být benevolentnější k reformám.
Za Modžtabou tak stála mocná skupina bezpečnostních špiček v čele s generálem Ahmadem Vahídím, vrchním velitelem gard, a vojenským stratégem Mohammadem Alím Azízem Džafarím. Modžtaba pro ně představoval záruku kontinuity režimu a ochrany jejich pozic.
O fungování a vlivu Islámských revolučních gard:
Proti tomuto uskupení se ale nečekaně postavil Alí Larídžání, šéf íránské Rady národní bezpečnosti a v současnosti faktický vládce Íránu.
Ten řekl některým členům Shromáždění znalců (sbor, který nejvyššího vůdce volí), že země potřebuje umírněného a sjednocujícího vůdce. Za toho Larídžání nepovažuje Modžtabu. K odpůrcům se podle vysokých úředníků, duchovních a členů gard připojil také prezident Masúd Pezeškján.
Tento tábor nabízel jako alternativu buď bývalého prezidenta Íránu Hasana Rúháního, nebo Hasana Chomejního, vnuka zakladatele režimu Ruhollácha Chomejního. Jako kompromis navrhli také Alírezu Aráfího, duchovního, který byl jedním ze tří členů přechodného íránského vedení.
Modžtabův projev pokory a slova o puči
V prvním kole hlasování, které proběhlo kvůli bezpečnosti virtuálně, získal Modžtaba Chameneí potřebnou dvoutřetinovou většinu. To naznačovalo, že generálové gard získali převahu.
Následující den mělo být podle NYT veřejnosti oznámeno jméno nového nástupce. To se však kvůli hrozbám Izraele, že jakéhokoliv nového následovníka zneškodní, odložilo. Pro umírněné politiky tento odklad představoval poslední příležitost, jak zvrátit situaci ve prospěch svých kandidátů.
Skupina pod vedením Alího Larídžáního napadla platnost virtuálního hlasování, které bylo v rozporu s ústavním požadavkem na osobní účast. Dále argumentovali poslední vůlí zesnulého vůdce, který si nástupnictví svého syna nepřál.
Profil Alího Larídžáního:
Roli sehrála i informace, že Modžtaba, který byl v důsledku války zraněn, prý post odmítl. On sám ale prý z bezpečnostních důvodů se členy Shromáždění znalců nemohl přímo komunikovat.
Jeden z íránských politiků citovaných NYT odmítnutí označil jen za gesto, které mělo potvrdit pokoru nového vůdce. Má jít o šíitský zvyk.
Znovu se do diskuzí dostalo údajné přání Alího Chameneího, aby se islámská republika neuchylovala k pravidlu dědičnosti. Konzervativci ale pak podle amerického deníku pod vlivem revolučních gard obvinili umírněné z pokusu o puč.
Shromáždění se znovu sešlo 8. března, znovu virtuálně, a debatovalo o otázkách, které vznesl umírněný tábor.
Jedna skupina chtěla ctít přání ajatolláha Chameneího a jeho syna odsunout stranou. Druhá argumentovala tím, že ústava po nich nevyžaduje, aby se rozhodovali na základě závěti předchůdce. Všichni se nakonec shodli, že válečné podmínky umožňují, aby bylo virtuální hlasování považováno za platné.
Modžtaba Chameneí nakonec obdržel 59 z 88 hlasů, což byla jasná dvoutřetinová většina. Rozhodnutí má však stále daleko k jednomyslnosti. Krátce před půlnocí pak státní média oznámila, že Írán má nového nejvyššího vůdce.
