Ve stopách hvězd. Český biatlon řeší, jak zapojit nadějné juniorky

Markéta Davidová, nebo Tereza Voborníková? Ne, že bychom stavěli dvě skvělé české biatlonistky proti sobě. Jde jen o porovnání jejich cest k úspěchu, které je velmi výmluvné.

Obě v mládí dominovaly světové konkurenci. Obě mají ve sbírce titul juniorské mistryně světa. Ovšem jejich vývoj v seniorském biatlonu nabral zcela odlišný směr.

Davidová získala zlatou medaili juniorského mistrovství světa v únoru 2018. Už za tři čtvrtě roku se dokázala prosadit na profi úrovni, když vybojovala bronz ve Světovém poháru. Za další dva měsíce poprvé vyhrála závod nejlepších biatlonistek a v únoru 2021 slavila titul světové šampionky.

K tomu, aby se stala opravdovou hvězdou, potřebovala všehovšudy tři roky.

Cesta Voborníkové za letošní senzační olympijskou medailí byla mnohem klikatější.

Její hvězdná hodina mezi juniorkami přišla v únoru 2022. Na mistrovství světa v Soldier Hollow vybojovala dvě zlata a navrch přidala bronz. Nicméně prosadit se mezi seniory dokázala teprve za čtyři roky, až nedávno v Miláně. Bronz z hromadného startu je její vůbec první medailí v individuálních závodech na vrcholné úrovni.

Proč jsou ty příběhy tak rozdílné, ačkoli měly stejný výchozí bod?

Jednoznačná odpověď není, odborníci mají celou řadu vysvětlení. Každopádně to nejsou jen plané úvahy. Otázka zapracování talentovaného mládí do reprezentačního áčka znovu nabývá na aktuálnosti.

V nejbližší době totiž český ženský biatlon čeká generační obměna. Konec už ohlásila finišmanka posledních úspěšných štafet Tereza Vinklárková. Otazník visí nad budoucností zraněné Davidové, která kvůli bolavým zádům proskuhrala celou olympiádu. Reprezentační jednička ještě neoznámila, zda plánuje pokračovat, navíc ji čeká dlouhá rehabilitace.

Národní tým má kde brát, dorůstá mu hned několik perspektivních juniorek. Proto je na místě otázka, jak správně načasovat jejich zapojení do seniorského družstva.

Poslední týdny probíhají bouřlivé diskuze. Jejich tématem je budoucnost dvou nejlepších juniorek, Ilony Plecháčové a Hedy Mikolášové. Část odborníků prosazuje zařazení do národního družstva už od letní přípravy. Sportovní ředitel svazu Ondřej Rybář přiznal, že dokonce zvažoval jejich nominaci na poslední zastávku letošního Světového poháru v Oslu, ale pak od toho ustoupil.

Jiní oponují, že tak mladé závodnice by bylo dobré zapojovat mezi nejlepší postupně. Nejprve je dát do reprezentačního béčka, aby jezdily především méně sledované závody IBU Cup. Teprve až získají zkušenosti v druhé lize mezinárodního biatlonu, přeřadit je do Světového poháru.

Stejný názor sdílí i trenér juniorského družstva Jindřich Šikola. Známý odborník stojí za vzestupem několika úspěšných generací a základem jeho koncepce je právě posloupnost tréninkového procesu. Razí zásadu postupného zvyšování fyzické a psychické zátěže, je odpůrcem skokového vývoje sportovců.

„K mladým dívkám musíme přistupovat maximálně zodpovědně, nesmíme je přetížit. Pokud tedy chceme, aby později dosáhly úspěchů na seniorské úrovni a pravidelně vozily medaile. Veronika Vítková a Markéta Davidová začaly pouť Světovým pohárem, když už pomalu uzavíraly juniorskou kapitolu. Obě byly velmi vyzrálé jak fyzicky, tak především mentálně. Mikolášová s Plecháčovou zatím na tom tak dobře nejsou,“ říká Šikola pro Seznam Zprávy.

„Navíc Iloně je teprve devatenáct, je juniorkou prvním rokem. V této věkové kategorii může závodit ještě další sezonu,“ dodává kouč.

Určitým ukazatelem připravenosti adeptek na reprezentační kombinézu mělo být nedávné juniorské MS v německém Arberu. Český tým tam jel s nemalými ambicemi, které ale nedokázal naplnit.

Nejlepším výsledkem u juniorek bylo sedmé místo Mikolášové v individuálním závodě. Velkým zklamáním byla nejen konečná umístění mladých Češek, ale také jejich rychlost. Před rokem Plecháčová ještě coby dorostenka na trati dominovala a nadělovala soupeřkám až půldruhé minuty. Letos už měla na nejlepší obdobnou ztrátu.

Trenér Šikola si láme hlavu, co stojí za nezdarem. Zda nepříliš povedená příprava, nebo složité povětrnostní podmínky a rozbitá trať, které se mladá biatlonistka nepřizpůsobila.

Vychovat úspěšného juniora je umění nejen v biatlonu. Ale zdárně zvládnout jeho přechod mezi dospělé je ještě větší kumšt. Této problematice je věnováno obrovské množství odborné literatury. A zrovna během tohoto období profesionální sport přichází o největší počet talentů.

Správné načasování záleží na spoustě faktorů. Nalajnovat ho nejde, případ od případu se výrazně liší.

Biatlonová komunita přitom aktuálně řeší zrození supernovy. Dvacetiletá Lotyška Estere Volfa nejprve překvapila na olympiádě, kde obsadila 11. místo ve stíhacím závodě. Pak odcestovala na zmíněné juniorské MS a oslavila dvě zlaté medaile, k nimž přidala stříbro. Hned nato vyzkoušela Světový pohár v Otepää, kde ve sprintu vybojovala devátou příčku.

Vypadá to, že se etablovala mezi elitou ani ne za měsíc. Na jednu stranu to nabourává veškeré teorie o tom, že mladý organismus nesmí být přetěžován. Na stranu druhou – kdo ví, co se s Lotyškou stane za rok nebo dva? Může vyrůst v hvězdu mezinárodního biatlonu, nebo se z něj brzy vytratit.

Velkou výstrahou je příklad dvacetileté Němky Julie Tannheimerové. Několikanásobná dorostenecká a juniorská mistryně světa byla ještě nedávno považována za budoucí superstar. Ve Světovém poháru debutovala v osmnácti a prakticky hned zazářila pátým místem. Od té doby se její výkonnost zhoršuje. V letošní sezoně se ani jednou nedostala do elitní skupiny a většinou končila ve třetí desítce.

„Biatlonista, který chce závodit ve Světovém poháru, by měl být vyzrálý především ve střelbě,“ poukazuje trenér Šikola. „Nesmí na střelnici chybovat, jedině tohle mu přinese sebejistotu a klid. Pokud nebude trefovat nuly, musí neustále honit čas a soupeře. Je to těžké fyzicky i psychicky. Mladému sportovci to nepřináší žádný užitek.“

Obecně český biatlon umí začleňovat talentované mládí. Prakticky všechny dívky, které působily v dorosteneckých a juniorských týmech, to dotáhly až na reprezentační úroveň. Platí to i pro Barboru Tomešovou, Veroniku Zvařičovou nebo Leu Johanidesovou, které dlouhodobě zůstaly ve stínu Gabriely Soukalové s Veronikou Vítkovou. Snad jen Tereza Jandová před dvěma lety musela zabalit kariéru předčasně. U ní to však zapříčinily zdravotní problémy.

Je tedy velký předpoklad, že s Plecháčovou a Mikolášovou to nebude jiné. Určitě by si to zasloužily. Už další biatlonovou sezonu uvidíme.