Film, na který Oscaři zapomněli. Běsní v něm amputovaná noha

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Noha, urvaná těsně nad kolenem a značně okoralá, se najednou zvedne a odhopsá do parku v brazilském Recife. Ve večerních hodinách se plní milenci, kteří tu beze studu kopulují. Zákeřného útočníka si ani nevšimnou, dokud není pozdě. Noha vyskočí. A na jednu ze zaneprázdněných skupinek milenců zaútočí. Parkem se rozléhá křik.

Absurdní scéna pochází z brazilského thrilleru Tajný agent, který měl před několika dny šanci získat čtyři Oscary včetně ceny za nejlepší film, mužský herecký výkon v hlavní roli pro Wagnera Mouru (znáte jako Pabla Escobara ze seriálu Narcos) nebo letos prvně udělovaný casting. Minimálně za tu nohu by si sošku zasloužil, ale nakonec jeho tvůrci odešli s prázdnou. Přesto patří Tajný agent, kterého teď promítají česká kina, k nejzajímavějším filmům uplynulé oscarové sezóny. Nejen proto, jak dobře míchá detailní realitu s fantasmagorií.

Film režiséra Klebera Mendonçy Filhy je situován do Brazílie roku 1977, kdy v zemi panovala vojenská diktatura, a sleduje příběh tajuplného muže jménem Marcelo. Setkáváme se s ním v horkém odpoledni na opuštěné benzínové pumpě. Zatímco žlutý Volkswagen Brouk zastavuje na prašném odpočívadle, kamera švenkuje na tělo ležící opodál, ledabyle přikryté kartonem.

„Stalo se to v neděli. Chudák přišel s nožem ukrást kanystry s benzínem,“ vysvětluje unavený pumpař ve zpocené košili viditelně konsternovanému Marcelovi. Za chvíli už musí od mrtvoly zase odhánět psy. A policisté, kteří na pumpu přijíždějí o pár minut později, se víc než o tělo zajímají o řidiče Volkswagenu. Spokojení jsou, až když od něj vyžebrají pár cigaret.

Tajný agent dorazil do kin rok po Navždy s vámi, dalším brazilském snímku, který se probojoval až do oscarového klání. I počin režiséra Waltera Sallese, nakonec oceněný v kategorii nejlepší mezinárodní film, byl situován do doby vojenské diktatury. Její dopady zkoumal v uzavřeném prostoru, z něhož byl rodině za bílého dne unesen otec. Tajný agent ale vypráví o dramatickém osobním boji s totalitou daleko nekonvenčnějším způsobem.

Filho na prostoru téměř tříhodinové stopáže snímá detaily: Zaklapnutí bakelitové kapoty Volkswagenu nebo záběr na nohu v sandálu pracně sešlapávající spojku. Jsou to zdánlivě zbytečné okamžiky, které ovšem pomáhají budovat zlověstnou atmosféru filmu. Nejsou záporáci trochu hrozivější, když je poznáváme i ve chvílích, kdy popíjejí kafe? Působí uvěřitelně i vyšinutě zároveň.

Amputované nohy, bujaré pouliční oslavy a obrazy prosluněného města plného lidí v rozhalených košilích temnotu paradoxně nijak neředí, spíš filmu přidávají delirický efekt, jako když člověk o polední siestě zůstane moc dlouho na slunci. Po ulici tančí karnevalový přízrak. K noze stolu se lísá dvouhlavá kočka.

V Tajném agentovi dlouho není jasné, čí příběh vlastně sledujeme. Nepodstatné okamžiky komplikují cestu k důležitým indiciím a trvá desítky minut, než divák pochopí, kam přesně cestuje Wagner Moura, někdy vystupující jako Armando, jindy coby Marcel, a proč se v jeho novém domě mezi sousedy nehodí říkat „uprchlíci“.

Jediné, na co se divák může alespoň částečně spolehnout, je jeho zkoumavý pohled. Jde v něm vyčíst strach, ale i pohasínající jiskru radostnějších časů. Marcelo tragicky přišel o partnerku, teď prchá před režimem: Se synem se chystá opustit zemi. Všechny emoce nakonec v jeho pohledu překrývá snaha být co nejméně nápadný. Kdysi, ještě jako univerzitní profesor, se vůči režimu otevřeně vymezoval. Teď ale tuší, že být příliš vidět může znamenat smrt. Strach si připouští jen ve snech – probouzí se z nich s křikem.

Kdyby za svůj minimalistický projev Wagner Moura opravdu dostal Oscara, nebylo by se čemu divit. Deník New York Times nedávno připomněl hercovo otevřené vystupování vůči politice bývalého prezidenta Jaira Bolsonara.

„Co se politiky týče, nikdy jsem se nestyděl říkat, co mi přišlo správné. I když jsem pak musel platit za následky,“ uvedl Moura, vůči kterému vedla bývalá hlava státu štvavou kampaň. Krajní pravice herce vykreslila jako natolik kontroverzní postavu, že na brazilských projekcích jeho režijního debutu Marighella vystrašení majitelé kin instalovali bezpečnostní detektory.

Teď je ale Jair Bolsonaro ve vězení. A kina v Mourově rodné zemi plní filmy, které se vypořádávají s národní ztrátou paměti. Drama Navždy s vámi vidělo od premiéry v roce 2024 téměř šest milionů diváků. Lístek na Tajného agenta, mimochodem ověnčeného dvěma Zlatými glóby a čtyřmi cenami z festivalu v Cannes, si od listopadového uvedení koupily skoro dva miliony lidí.

V kině sledují nájemné vrahy, kteří odkládají hrnky po dopité kávě do dřezu, večeří v pouličních bistrech, důkladně umývají auto od krve. Ke svým obětem se dostávají na dosah ruky, v davu téměř nerozpoznatelní. Ve světě, kde se mstí amputované skákající nohy a v prachu dlouhé dny tlí mrtvoly přikryté kartonem, vypadají chlápci s úmyslem zabíjet až příliš normálně.

Když Filho míchá delirický koktejl tak dlouho, až to divákovi začne připadat normální, vytrhne ho náhlým skokem v čase do přítomnosti. Hlas Wagnera Moury zní ze zvukového souboru v počítači jako útržek noční můry, který si pamatujeme ještě dlouho po probuzení.

V plném vydání newsletteru Chlebíček toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých kulturních tipů od našich redaktorů i čtenářů. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každý čtvrtek přímo do své e-mailové schránky.