Článek
Mělo jít o základní stavební kámen, na kterém znovu vyroste prosperující ekonomika. Kancléř Friedrich Merz kvůli němu slevil z vlastních zásad a Německo se kvůli masivním investicím zadluží. Půjčené peníze z 12bilionového fondu ale zatím putují hlavně tam, kam vůbec neměly.
Vznik mimořádného fondu byl parlamentem schválen přesně před rokem a na dosavadní čerpání peněz se zaměřily renomované instituty IW a Ifo. Podle obou se drtivá většina peněz zneužila k zalepování děr ve státním rozpočtu. Tedy přesně k tomu, čeho se opozice obávala, když vznik fondu váhavě podpořila.
Z fondu, do kterého si Německo postupně napůjčuje 500 miliard eur, se mělo investovat jen do zbrusu nových investic. Do projektů, na které stát neměl prostředky a za normálních okolností by se na ně čekalo dlouhá léta. Od výstavby mostů a silnic, až po vybavení německých škol, které výrazně zaostávají například v digitalizaci.
Dosavadní praxe ale vypadá jinak – jednotlivá ministerstva z fondu vybírají peníze, aby zaplatily již běžící projekty. Na skutečně nově věci putuje jen zlomek výdajů.
Podle IW se 86 procent odčerpaných peněz zneužilo k dorovnávání mezer v rozpočtu. A institut Ifo to odhaduje na rovných 95 procent.
Zvláštní fond pro klimatickou neutralitu a infrastrukturu (SVIK)
Vznikl ještě v posledních týdnech vlády Olafa Scholze, a to na přání jeho nástupce Friedricha Merze, který tím chtěl pomoct s restartem ekonomiky. 500 miliard eur – v přepočtu přes 12 bilionů korun – se má postupně investovat do infrastrukturních projektů a transformace.
Kvůli jeho vytvoření se musela přepsat ústava. Německo má dluhovou brzdu, kvůli které má jen omezený prostor pro půjčování peněz. Pro sestavení tohoto konkrétního fondu získalo výjimku.
Peníze mají jít zejména na rozvoj železniční a silniční sítě, na digitalizaci (včetně rozšiřování optických sítí, ve kterém SRN v rámci Evropa zaostává) anebo na modernizaci energetických soustav.
Pětinu všech prostředků z fondu si mezi sebou mají přerozdělit jednotlivé spolkové země, které na svém území zodpovídají za velkou část infrastruktury a platí ji z vlastního rozpočtu.
Souběžně vznikl i mimořádný fond na obranné výdaje. Německo si na jeho vytvoření půjčilo dalších 100 miliard eur – v přepočtu asi 2,4 bilionu korun. Tyto peníze se využívají k modernizaci armády a nákupu nové techniky. Německé ministerstvo obrany i díky jejich postupnému čerpání plní cíle v rámci NATO.
„Došli jsme k závěru, že politici využívají skoro všechny tyto vypůjčené peníze k jinému účelu. K zaplňování rozpočtových děr,“ uvedl k závěrům studie šéf institutu Ifo Clemens Fuest. Zadluženost Německa za loňský rok stoupla rapidně – objem nových investic oproti tomu vzrostl jen mírně.
Spolková vláda navíc seškrtala investiční programy ve státním rozpočtu a u velké části nových výdajů se tak automaticky sahá do mimořádného fondu.
„Došlo k přesunům jednotlivých položek z hlavního rozpočtu do úvěrem financovaného zvláštního fondu pro infrastrukturu a klimatickou neutralitu,“ popsala tuto situaci expertka Ifo Emilie Höslingerová. „Patří sem zejména dotace v oblasti dopravy, což je důvod, proč se v hlavním rozpočtu investovalo méně než v předchozích letech.“
Výpočty nejsou fér, tvrdí ministerstvo
Německo tak sice na papíře dál investuje. Z vypůjčených peněz nicméně hradí věci, které by platilo tak jako tak, ale muselo by přitom brát ohledy na dluhovou brzdu a držet schodek rozpočtu v mezích.
Zástupci spolkového ministerstva financí ale kritiku odmítají a výsledky studií považují za nespravedlivé.
Jednak upozorňují na to, co vytvoření fondu předcházelo – a v podstatě připomněli okolnosti, za kterých se Friedrich Merz vůbec dostal k moci. Předchozí vláda Olafa Scholze čelila vleklé rozpočtové krizi a neměla peníze ani na řadu rozjetých projektů. Teprve peníze z mimořádného fondu zajistily jejich záchranu.
„Zadruhé: analýzy Ifo a IW opomíjí dopady výrazně změněné struktury spolkového rozpočtu v důsledku výjimky pro výdaje v oblasti bezpečnosti a obrany, v jejímž rámci se celkové výdaje hlavního rozpočtu výrazně zvýšily,“ uvedl tým ministerstva financí v odborném stanovisku, ke kterému se dostal deník Handelsblatt. Ten se nad složitou formulací věty pozastavil a pokusil se ji vysvětlit.
Úředníci tím podle Handelsblattu vzkazují, že loni výrazně stouply celkové státní výdaje. A kvůli jejich většímu objemu tak bylo těžší splnit pevně zakotvené cíle.
Německo musí s pomocí mimořádného fondu zajistit, aby do investic putovalo každý rok alespoň 10 procent celkových výdajů. Právě tato podmínka stojí v zákoně, díky kterému fond vznikl. Loni ale podíl investic tvořil jen 8,7 procenta výdajů.
A experti ministerstva zároveň upozorňují, že se část odčerpaných peněz ještě ani neutratila, protože mají zajistit dlouhodobé financování některých programů.
Ministerstva škrtají vlastní rozpočet, spoléhají na peníze z fondu
Řada ekonomů ale tyhle argumenty považuje za výmluvu. Hlavním problémem je, že vláda seškrtala investiční výdaje ve svém řádném rozpočtu, a nové projekty tak může spouštět jen z peněz mimořádného fondu.
Ekonom Daniel Selter dává za příklad rozvoj železniční sítě. Ve fondu je na nich vyhrazených v přepočtu 460 miliard korun. Ministerstvo dopravy ale zároveň snížilo svůj řádný rozpočet na železnici, a to zhruba o 335 miliard korun. Tuto úsporu zřejmě vykryje právě penězi z fondu.
Dosavadní praxe naráží i na politický odpor. A to i uvnitř vládních stran. Bývalý generální tajemník CDU Mario Czaja své kolegy z parlamentu nabádá, aby vládní rozpočet napadli u soudu.
„Zneužití zvláštního fondu je dramatičtější, než jsem si kdy dokázal představit. Spolková vláda ty peníze spotřebovává namísto toho, aby je investovala, a vyhýbá se naléhavým reformám. Důsledky ponesou naše děti a vnoučata,“ prohlásil Czaja v deníku Bild.
Německý ministr financí a zároveň předseda sociálních demokratů Lars Klingbeil kritiku odmítá. Také podle něj instituty nezohlednily řadu věcí, díky kterým je celková bilance o dost mírnější, než tvrdí zprávy o zneužití až 95 vynaložených prostředků.
Klingbeil si zároveň stojí za tím, že mimořádný fond je jedinou cestou, jak Německo modernizovat a jeho ekonomiku opět postavit na nohy: „To, že existují lidé, kteří si od začátku mysleli, že těch 500 miliard ve zvláštním fondu je špatně, musím akceptovat. Ale jsem velmi rád, že se nám to podařilo prosadit,“ uvedl Klingbeil na adresu kritiků.
