Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Postava slavného d’Artagnana, známá z románů Alexandra Dumase o třech mušketýrech, má kořeny v reálné historické osobě. Byl jí hrabě Charles de Batz de Castelmore, který ve službách francouzského krále Ludvíka XIV. padl v roce 1673 během obléhání Maastrichtu. Jeho ostatky se nikdy nenašly.
V únoru se ale propadla podlaha kostela v Maastrichtu, díky čemuž se nalezla kostra, která by podle nizozemské veřejnoprávní televize NOS mohla patřit právě jemu. Jáhen Jos Valke věří, že ostatky musí být významné. „Kostra ležela na místě, kde dříve stál oltář,“ vysvětlil Valke, který byl přítomný u vykopávek. „V té době byli pod oltářem pohřbíváni pouze královští nebo jiní významní činitelé,“ dodal pro nizozemskou televizi L1 Nieuws. Ta na svém webu zveřejnila i záběry hrobu.
Další indicií, která nahrává tomu, že by pomohlo jít o ostatky hraběte d’Artagnana, jsou zbytky mušketové koule, které se našly u hrudníku kostry. V hrobě se nacházela také francouzská mince. „Jsem velmi opatrný. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by to nebyl on. Ale počkám na výsledky DNA testů,“ řekl archeolog Wim Dijkman.
Zda jde skutečně o kostru patrně nejznámějšího mušketýra, odhalí laboratoř v Mnichově, kam archeologové odebraný vzorek DNA odeslali. Tam ho porovnají s DNA potomka mušketýra, který žije v blízkosti francouzského města Avignon. Výsledek se očekává v nejbližší době.
Králova pravá ruka
Hrabě d’Artagnan byl kapitánem elitní jednotky mušketýrů, kteří byli přímo podřízeni králi. Vstoupil do ní po vzoru svého otce. Elitní vojenský sbor sloužil jako králova osobní stráž. Členství v královské gardě bylo považováno za čestné, ačkoliv mušketýři pobírali nízký plat.
Vzhledem ke své pozici byl d’Artagnan pravou rukou krále Ludvíka XIV., nejdéle vládnoucího krále v historii evropské monarchie. D’Artagnan se po boku krále účastnil mnoha bitev. Ludvík XIV. svěřil mušketýrovi odpovědnost za tajné mise, citlivé státní záležitosti a špionáž.
D’Artagnan padl v roce 1673 při obléhání Maastrichtu, když se francouzská armáda pokoušela město dobýt. Pravděpodobně ho do krku nebo hrudníku zasáhla mušketová koule. „Ztratil jsem d’Artagnana, kterému jsem naprosto důvěřoval, který mi byl vždycky ve všem užitečný,“ napsal poté Ludvík XIV. královně Marii Tereze Habsburské.
Co se s tělem d’Artagnana stalo, zůstávalo nejasné. Předpokládalo se, že jeho tělo zpátky do Francie nepřevezli, protože boje o Maastricht stále pokračovaly. Král se proto zřejmě rozhodl ho pohřbít na místě. Francouzská armáda tehdy tábořila nedaleko kostela ve Wolderu u Maastrichtu. Předpokládalo se, že tento kostel je místem posledního odpočinku d’Artagnana, dosud k tomu ale chyběl důkaz.
Osudem života d’Artagnana se jako první inspiroval v roce 1700 francouzský spisovatel Gatien de Courtilz de Sandras, který napsal román Paměti hraběte d’Artagnana. Právě jeho kniha se stala hlavním zdrojem Alexandra Dumase při psaní jeho světově proslulého díla Tři mušketýři z roku 1844. Vedle Aramise, Athose a Porthose se v něm objevil jako čtvrtý mušketýr právě D’Artagnan. Příběh byl několikrát zfilmován a vznikl z něj také muzikál.
