Článek
„Pal! Nepal! Pal! Nepal!“ velí v Limonádovém Joeovi Doug Badman podle toho, zda v dráze střely zrovna je, anebo není jeho oblíbená pěnice Tornádo Lou. Počínání vládní koalice Andreje Babiše začíná tuto slavnou komickou scénu stále častěji připomínat.
Tím, kdo sebevědomě křičívá „pal!“, je obvykle předseda SPD Tomio Okamura. Tím, kdo následně řadí zpátečku, bývá zpravidla premiér Andrej Babiš nebo jiný představitel hnutí ANO.
Překrásnou ukázku sehráli oba pánové v otázce koncesionářských poplatků.
V pondělí Tomio Okamura slíbil, že vládní koalice v úterý načte do sněmovního systému návrh na částečné zrušení plateb za veřejnoprávní média.
V úterý poslanec ANO Patrik Nacher oznámil, že nic se načítat nebude, neboť návrh není zdaleka hotový.
A ve středu si premiér Babiš postěžoval, že „pan Okamura místo toho, aby držel dohodu, že se neinformuje veřejnost dřív, než je shoda, tak věren své tradici zase něco sděloval médiím“.
Podobný osud postihl poslanecký návrh „ruského zákona“, který nejprve vznikal v gesci poslanců SPD Libora Vondráčka a Jindřicha Rajchla. Načež Babiš popřel jakoukoli jeho relevanci s tím, že poslanci si mohou bastlit, co chtějí, ale na zákonu vyjasňujícím financování neziskového sektoru pracuje ministr spravedlnosti Jeroným Tejc.
Tady se to drobet zkomplikovalo ještě tím, že Tejc opáčil, že na ničem takovém nepracuje. Následně byl premiérem poučen, že na něčem takovém samozřejmě pracuje.
Hezké bylo také vystoupení Tomia Okamury po jednání koaliční rady v pondělí 9. března, kdy dramaticky oznámil, že z Česka se stal „průchoďák“, přes nějž bídní dopravci pašují z Ukrajiny a na Ukrajinu všechno možné včetně zbraní. Podle Okamury kvůli tomuto problému vznikl zvláštní policejní tým a koalice chystá zpřísnění dopravních pravidel. Vznik pracovní policejní skupiny následně popřela policie, existenci problému popřeli zástupci dopravců a o jakémkoli zpřísňování se od té doby nezmínil nikdo z ministrů.
Tento fascinující způsob koaliční komunikace má svůj původ v systému práce současné vládní většiny. V pondělí dopoledne zasedá koaliční rada, na jejíž rokování plynule navazuje jednání vlády. Tomio Okamura, který není ministrem, se tak kolem jedenácté dopoledne stane bezprizorným a opouští Strakovu akademii. Cestou potká hlouček novinářů, kteří jednání politiků sledují, a ochotně jim povypráví o čemkoli, co ho zrovna napadne. Dnes už víme, že to může, ale také nemusí souviset s tím, co se na koaliční radě skutečně dohodne.
Okamura tento svůj pravidelný pondělní okamžik slávy miluje. Babiš jej miluje o dost méně, neboť část tiskové konference po jednání vlády musí pravidelně věnovat uvádění Okamurových příběhů na pravou koaliční míru.
Podle premiéra Okamura často „mluví ke svým voličům“. Třeba když v rozporu s programem vlády vyjadřuje naději, že Česko brzy vystoupí z Evropské unie. Nebo když lže o předložení připraveného koaličního návrhu na částečné zrušení koncesionářských poplatků. Potíž je v tom, že ke svým voličům hovoří každý politik z podstaty téměř neustále. A je-li tento politik současně předsedou Sněmovny a předsedou koaliční strany, budou mít jeho slova nutně mnohem širší dopad.
Leda by Tomio Okamura zkusil přijít s nějakou inovací. Dejme tomu v momentě, kdy by hodlal mluvit ke svým voličům a říkat nějaké nehoráznosti o Ukrajině, které jsou v přímém rozporu s většinovým stanoviskem vlády, mohl by si nasadit čepici s logem SPD. A jakmile by promlouval z pozice vrcholného představitele vládní koalice, pokrývku hlavy by zase sejmul, aby mohli zpozornět i voliči jiných stran.
Také by dost pomohlo, kdyby se Okamura začal chovat jako loajální reprezentant dolní parlamentní komory a vládní koalice a svá vystoupení by mírnil, případně korigoval tak, aby odpovídala koaličním stanoviskům. To je ale na člověka, který už bezmála patnáct let dělá politickou one man show bez jakékoli reálné odpovědnosti, velmi náročný požadavek.
Zdá se ale, že premiéru Babišovi dochází s Okamurovým solitérstvím trpělivost a že se starého a zkušeného populistického psa přece jen pokusí naučit nějakým novým kouskům. Hlasování o imunitě už bylo, takže dynamika v koalici by mohla být o něco méně opatrná, než byla dosud. Nějaké to dupnutí by vládní spojenectví mohlo přežít.
Pokud Babiš nechce, aby jeho koalice působila jako z Brdečkovy komedie, bude muset na pondělních chvilkách Okamurovy kreativity nějak zapracovat.
