Jarní výstavy: Vladimir 518 jako malíř, staré reklamní plakáty i fantasmagorie

Podpořit současné i klasické umění se dlouho nezdálo tak nutné jako v dnešní době. Vyrazit můžete na jednu z mnoha výstav, které galerie napříč celou republikou na jaro přichystaly. Připravili jsme pro vás patnáct originálních, jde ale jen o zlomek všech, které můžete navštívit.

Několik desetiletí sbírá švýcarský právník Peter Nobel obrazy, kresby, fotky nebo instalace, které zobrazují nebo interpretují vztah médií a výtvarného umění - takzvaný press art. Jména jako Gerhard Richter, Jiří Kolář, Georges Braque, Man Ray nebo Robert Capa a témata jako propaganda, mystifikace nebo koláž, coby zbraň proti totalitě, jsou jen malým lákadlem na rozsáhlou, ale pečlivě kurátorovanou přehlídku v pražském DOXu.

V době neustálého zpochybňování důvěry v mediální interpretaci reality a debat o zachování veřejnoprávních médií nyní pravděpodobně nenarazíte na aktuálnější výstavu.

DOX si dlouhodobě udržuje velmi kvalitní dramaturgii zaměřenou na společenská a politická témata; vedle výstavy Hit by New je zde detailní představení osobnosti japanologa, překladatele, novináře a kaligrafa - samouka Petra Geislera (1949–2009).

Výstava, uspořádaná jako hravá procházka jeho pracovnou, netradičně pojatými i zarámovanými kaligrafiemi i poetickými fotografiemi, které pořídil na jedné ze dvou japonských návštěv, je dílem Geislerových dcer - výtvarnice Ester a herečky Ani. Důležitou roli tu hraje i japanolog a Geislerův žák Petr Holý, díky kterému diváci dobře porozumí podstatě Geislerova „srdcařského“ způsobu tvorby kaligrafií.

Tři výstavy - v Lounech, Praze a Brně - si postupně připomenou letošní sté výročí narození výtvarnice Adrieny Šimotové. Začíná se v Lounech výstavou Rozhraní. Moderně přestavěná budova bývalého pivovaru si velmi dobře rozumí s autorčinými introvertními velkoformátovými pracemi na papíře: Šimotová v nich pracuje s technikou perforace a také frotáže, při které se reliéf přenáší na přiložený papír pomocí tlaku tužky nebo kreslícího uhlu.

Tématem Adrieny Šimotové byl po celý život člověk a jeho místo: na světě i ve své vlastní duši. „Člověk vydrží víc, než předpokládal. Teď žiji naplno a unesu život jen tehdy, když ho dokáži vtisknout do mrtvého materiálu,“ zapsala si v 80. letech do deníku. V té době na obří archy překreslovala prostor, který ji objímal v klášteře v Hostinném.

Vladimir 518 - rapper, zakladatel labelu BiggBoss, teoretik architektury, ale také malíř. Tak se nyní představuje v pražské Galerii Platforma, kde na obrazech i pracích na papíře tematizuje tendenci lidí upínat se k představám, o nichž podvědomě tuší, že se do reality nikdy nepřeklopí.

Postavy na plátnech - ať už je to proutkař hledající pramen, nebo boxer klestící si cestu - jako by žily v soukromém chaosu. Jejich snaha o pohyb vpřed i obyčejnou konverzaci se sousedem je znepokojující, na klidu nepřidá ani kontrast pestrých, jen zdánlivě veselých barev.

Osmdesáté narozeniny letos slaví sochařka, keramička, pedagožka a neúnavná objevovatelka nových vztahů mezi realitou a výtvarným uměním, Jindra Viková. Celoživotně pracuje s tématem figury, kterou dokáže zredukovat na siluetu, masku i na střídmě, ale přesně vystavěnou sérii čar.

Výstava v Domě U Černé Matky Boží se zaměřuje na proměnlivé podoby madony, kterou Viková chápe jako obraz ženy v různých životních etapách. Nechybí vtip, nadsázka a drobná provokace. Ostatně kombinace humoru a silné emoce je jednou z výsad Jindry Vikové.

Venkov jako místo odpočinku od každodenního ruchu, ale také jako místo pro život, kam se mnozí uchylují kvůli narůstajícím cenám nájmů ve městě. Čeho si všímají umělci a umělkyně, kteří mají k venkovu vztah? Jak místa mimo město vnímají - a neromantizují si je příliš? Jednu z odpovědí nabízí galerie v Domě pánů z Kunštátu, která se proměnila ve venkovský otisk.

Mezi devíti vystavujícími umělci a umělkyněmi je i výtvarník a pedagog Vladimír Drápal, který celý život prožil ve vsi jménem Tvarožná, a také čerstvá laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého Barbora Lungová. Její znepokojující obrazy, tematizující zdánlivé venkovské zvyklosti, patří na výstavě k tomu nejsilnějšímu.

Výstava v centru Brna zve do světa zboží, které se až do poloviny 90. let prodávalo v obchodě s názvem Krásná jizba. Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), od jehož založení uplynulo loni osmdesát let, se staralo o odbyt oblečení, hraček, nábytku a dalších předmětů do domácnosti, které vznikaly v malých dílnách napříč republikou.

Řada z nich je nadčasových a útočiště našla na chatách a chalupách. Taky jste doma měli prostírání z orobince, dřevěné hračky nebo proutěný koš na prádlo s ptáčkem v logu? A taky to všechno skončilo na chatě? Autorky přehlídky ocení, když se jim ozvete a předmět do výstavy zapůjčíte.

Druhé největší rumunské město Kluž se na pár měsíců přestěhovalo do hanácké metropole. Telegraph Gallery představuje českému publiku fenomén takzvané klužské školy - skupiny rumunských figurativních malířů a malířek, kteří se na mezinárodní scéně objevili na počátku 21. století a jejichž díla se dnes ve světě draží za vysoké částky.

Slovo transylvanian v názvu výstavy odkazuje k oblasti, v níž se město Kluž nachází a která je dodnes v českém prostředí známá spíš jen jako pohádkový domov hraběte Drákuly.

Přesně dva kilometry od Telegraph Gallery směrem do centra se nachází Muzeum umění Olomouc, jež na přelom května a června připravilo vernisáž výstavy dokumentárního fotografa Jindřicha Štreita. Ten svůj život spojil s nedalekým hradem Sovinec, který se i díky němu stal důležitým místem neoficiální československé kultury.

Štreitovi bude 5. září 80 let a olomoucká výstava toto výročí oslaví přehlídkou nepříliš známých fotek venkovského života z 80. let i odkazy na autorovu kurátorskou práci.

„Bez škatulek nelze historii umění vyprávět. Nevyhneme se jim, ale můžeme je používat obezřetně, s vědomím jejich síly i limitů. Pojďme se na ně podívat zblízka,“ lákají kurátoři Tomáš Kolich a Petra Příkazská na novou stálou expozici. Jejím cílem je na známých i méně známých dílech popsat zákonitosti i záludnosti uměleckých etap uplynulého století. Výstava tak může stejně dobře sloužit i jako pomůcka pro školní výuku.

Petr Válek letos slaví 50. narozeniny a žije v malé obci v Jeseníkách, kde vyrábí roztodivné, ručně malované hudební nástroje. Celoživotně experimentuje s obrazem i se zvuky a leccos z jeho tvorby má, jak připomíná kurátorka Veronika Marešová, fantasmagorický nádech. Důkazem toho je i jeho aktuální výstava v kutnohorském GASKu, která pracuje s fiktivní pamětí Sudet, falešným folklorem, hororově-punkovou estetikou a umělou inteligencí. Nejvíc ze všeho je ale vzpomínkou na dětství i připomínkou chaosu současné reality.

Kamil Lhoták nebo Jiří Kolář jsou možná nejslavnějšími jmény spojenými se Skupinou 42. Patřil do ní ale i malíř Jan Smetana, jehož obrazy má ve své sbírce chebská GAVU. Z období Skupiny 42 pochází nejstarší díla inspirovaná Smetanovou návštěvou Paříže, na výstavě ale visí i jeho tvorba z poválečného úniku do sféry krajinomalby anebo pozdní kompozice inspirované motivem zahrady. V nich se přiblížil abstrakci.

Věra Nováková a Pavel Brázda patří k významným výtvarníkům, oba byli solitéři, přesto partneři a souputníci. Jak se tyto osobnosti v uměleckém světě ovlivňovaly a v čem naopak razily vlastní cestu? Jakou roli v jejich tvorbě hrálo téma křesťanství, jak se stavěly k ilustrování knih? A proč byl Pavel Brázda fanouškem množení a variování jednoho nápadu? Na všechny otázky odpoví výstava, kterou pro Liberec připravila kurátorka Vendula Fremlová.

Kurátorka Lucie Vlčková nedávno pro pražské Uměleckoprůmyslové museum připravila vynikající výstavu francouzského reklamního plakátu. Teď svou erudici přesouvá do Plzně, kde návštěvníky čeká velká přehlídka plakátů lákajících na divadelní představení, kabarety, taneční karnevaly, sportovní utkání i kouzelnické show.

Křiklavé barvy, efektní pózy a umělci, jako Alfons Mucha, Luděk Marold, Vilém Rotter nebo Jules Chéret, přibližují specifický typ reklamního média v jeho stylových i funkčních proměnách.

Na co myslí, čím žije a co ve své práci tematizuje generace Z, tedy mladí lidé narození mezi roky 1994 a 2004? Na výstavě prací studentů a studentek pražské UMPRUM, Vysoké školy uměleckoprůmyslové, která se věnuje užitému umění, návštěvníci uvidí módu, animovaný film, urbanistické studie i videoart. Spojuje je například potřeba bezpečného prostoru pro život a stírání hranic fyzického a digitálního. Ideální příležitost zjistit, kolik talentovaných mladých lidí v České republice vyrůstá.