Bude jako Maradona? Největší dánská zbraň. Číslo 9 může sestřelit Čechy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Koupili ho za balík peněz. A očekávali, že vystřílí krásné výsledky.

Jak by také ne.

Mladý útočník Rasmus Höjlund vyšel Manchester United na skoro 78 milionů eur (téměř dvě miliardy korun). Doteď se jedná o šestou nejdražší posilu klubové historie.

Měl být útočnou jedničkou, jistotou na hrotu. Strojem na góly, který naváže na Ruuda van Nistelrooye, Waynea Rooneyho a další hvězdy minulosti.

„Líbí se mi. Bude čelit velkému tlaku, visí na něm vysoká cenovka. Začal dobře, odvážně,“ chválil dánského forvarda po debutu v září 2023 Gary Neville, televizní expert a někdejší obránce United.

Že by konečně devítka, jakou tým z Old Trafford potřeboval?

Omyl. Höjlund se neosvědčil, šel jinam, přesto bude během úterního večera hlavní zbraní Dánska v baráži o mistrovství světa.

A kdo taky jiný!

Pozornost budil Rasmus Höjlund odjakživa. Už jako dítě hrál se staršími, debut za mateřský klub FC Kodaň si připsal v sedmnácti. O rok později přestoupil do Štýrského Hradce, odkud si ho po pouhých sedmi měsících do Itálie vytáhla Atalanta.

Tam začínal jako náhradník zkušeného Kolumbijce Duvána Zapaty, ale brzy se prodral do základní sestavy. Ač stále ještě teenager, na hřišti působil jako chlap. Silný, agresivní a vážně rychlý. Se střeleckým úsudkem, který se zpravidla nemýlí. V Bergamu mu změřili, že stovku uběhne za méně než 11 vteřin. To by ho řadilo mezi nejrychlejší fotbalisty na planetě.

Navíc vysoký, blonďaté vlasy, rodák ze Skandinávie. Asi vás napadne, s kým ho začali ve fotbalovém světě srovnávat. Jenže zatímco Erling Haaland měl díky angažmá otce Alfieho blízko k Manchesteru City, Höjlundovo fanouškovské srdce tlouklo v rytmu největších rivalů.

„Není žádným tajemstvím, že jsem byl fandou Manchesteru United už jako malý chlapec. A snil jsem o tom, že jednou vyjdu z tunelu na Old Trafford jako hráč domácího týmu,“ rozplýval se po přestupu do Premier League. Nešlo o žádné laciné PR řeči – internet je plný fotek malého blonďáčka v rudém dresu.

Jenže ze splněného snu byla rázem nepříjemná realita. Höjlund si po Serii A těžko přivykal na tempo Premier League. Na první gól v ligové soutěži čekal patnáct zápasů, pro hrotového útočníka nic ideálního. A jak už se to v Manchesteru stalo mnoha hráčům, i on se svezl s výkony celého mužstva. Zapadl do šedi průměru.

Část fanoušků věřila, že jen potřebuje čas, že svůj potenciál ještě rozbalí. Jiní už měli jasno: tohle bude flop, přestupová střela vedle. Vždyť je mladý, nezkušený a má za sebou jedinou sezonu v italské lize. A to ještě v Atalantě, která sice hrála hezký fotbal, ale tlak je tam oproti Juventusu či milánským klubům minimální.

Jak si funkcionáři mohli myslet, že tenhle kluk potáhne možná nejsledovanější klub na světě?

Nezlepšilo se to ani ve druhé sezoně, kdy už Höjlunda vedl Portugalec Rubén Amorim. Před jejím začátkem si změnil číslo na dresu, místo jedenáctky zvolil ikonické číslo devět. Střelecké štěstí mu to ale nepřineslo. Naopak, neskóroval v šestnácti po sobě jdoucích ligových zápasech.

Kromě fanoušků se do něj pustili i slovutní experti, třeba Rio Ferdinand. Podle slavného stopera se dánskému hráči nedařily samotné základy, tedy udržet balon a pomoci spoluhráčům v mezihře. „Jsem z něj frustrovaný. Chce se akorát pořád prát se stopery, místo aby si naběhl nebo zkusil něco jiného. Momentálně hraje jen proto, že United nemají koho jiného na hřiště poslat,“ nebrala si servítky někdejší klubová opora.

Když pak loni v létě na Old Trafford přestoupili útočníci Matheus Cunha, Bryan Mbeumo a Benjamin Šeško, dohromady za 226 milionů eur, jedna věc byla jasná – Hojlundovy dny jsou sečteny.

On ale věřil, že v klubu setrvá. Ještě na předsezonním turné ve Spojených státech novinářům říkal, že chce zůstat hráčem United, ať se stane cokoliv. Smlouvu má na další čtyři roky a ty hodlá strávit v Manchesteru. Ostatně si ve městě zrovna pořídil nový dům.

A i když mu činovníci klubu přes léto naznačovali, ať zváží i jiné možnosti, on se tímto směrem ubírat nechtěl. Toužil zůstat. Věřil, že může s konkurenty v útoku soupeřit. A že na trenéra Amorima udělá dojem v tréninku.

Na konci srpna mu však bylo na schůzce sděleno, že se s ním nepočítá a nemá v klubu budoucnost. O pár dní později, v rámci posledního dne přestupů, tak zamířil na hostování do Neapole.

Italský klub Höjlunda podepsal na jednu sezonu s klauzulí povinného odkupu ve výši 44 milionů eur. Ovšem pouze za předpokladu, že tým pod vedením Antonia Conteho postoupí do Ligy mistrů. A ač byl k odchodu v podstatě donucen, na jihu Itálie najednou dánský forvard rozkvetl.

Zapomeňte na gólové sucho v Premier League. Na úvodní branku za Neapol čekal při debutu pouhých čtrnáct minut. A další následovaly. V bleděmodrém dresu je znovu útočníkem, na něhož je radost se dívat. A chválí ho i jinak přísný Conte. „Stává se opravdu dominantním hráčem. Ví, kdy napadat, kdy podržet balon, kdy útočit. Můj herní styl má na útočníky vysoké nároky a on má úžasný potenciál,“ liboval si kouč.

Christian Vieri, legenda Interu Milán i italské reprezentace, šel ještě dál. „Je to jeden z top pěti útočníků na světě. Dává góly, umí unavit obranu, napadat vysoko i hluboko v poli. Je skvělý hlavičkář a má výbornou levačku. Ve zkratce, má úplně všechno.“ Tolik chvály od takové persony? To už něco znamená.

Nadšení jsou z něj i funkcionáři. Povinnost hráče odkoupit má Neapol pouze v případě, že se tým kvalifikuje do Champions League. Sportovní ředitel Giovanni Manna se však v březnu nechal slyšet, že i kdyby se tak náhodou nestalo, udělají vše pro to, aby Höjlund setrval. „Není pochyb, zůstane tu. Je součástí našich plánů, i bez ohledu na tuhle podmínku,“ uvedl.

Z Neapole se tak stalo místo, kde hráči Manchesteru United, kterým se na Ostrovech nedaří, znovu nakopnou svoji kariéru. Záložník Scott McTominay byl v Premier League často terčem posměchu. V Itálii mu fanoušci tvoří pouliční muraly a vyhrál zde cenu pro fotbalistu sezony.

Hlavní město Kampánie, považované za nejfotbalovější místo na zeměkouli, žije fotbalem 24 hodin. Jediným klubem je tu SSC Neapol. A pokud hrajete dobře, budou vás uctívat jako boha. Ostatně i Höjlund už si od fanoušků i italských médií poslechl nejedno přirovnání k Diegu Maradonovi. Přitažené za vlasy? Jistěže. Ale jde jen o další důkaz nehynoucí neapolské vášně pro fotbal.

„V jednu chvíli jsem si v United myslel, že je se mnou konec. Ale tady v Neapoli jsem znovu objevil lásku k fotbalu. I přesto, že mě i lidi doma v Dánsku už odepisovali,“ svěřil se před pár týdny čerstvě třiadvacetiletý útočník.

Toho teď čeká výzva na mezinárodní úrovni. Společně s dánským národním týmem se v úterý večer představí na Letné proti Čechům. A stejně jako budou domácí spoléhat na góly Patrika Schicka, zrak kouče Briana Riemera se bude upínat na vytáhlého blonďáka.

Jak by také ne, vždyť v posledních pěti zápasech za reprezentaci se trefil hned pětkrát. „Jsem nadšený z toho, že mám k dispozici takového útočníka, který je navíc ve skvělé formě. Víc si ani nemůžu přát,“ usmívá se trenér dánského výběru.

Mužstvo Miroslava Koubka dělí od postupu na světový šampionát jediný krok. V cestě však stojí silný soupeř, jenž se může v útoku opřít o kanonýra, který po dvouletém trápení zase našel lásku k fotbalu. Na českých obráncích teď bude, aby mu ji alespoň na devadesát minut sebrali.