Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Německý statistický úřad dnes vydal první čísla, do kterých se už promítla situace spojená s konfliktem na Blízkém východě. Ten vede zejména ke zvyšování cen fosilních paliv v čele s ropou, což se postupně odráží v dodavatelském řetězci po celém světě.
Inflace v Německu se ještě v únoru držela pod dvěma procenty, což je z pohledu Evropské centrální banky hranice přijatelné úrovně. K té se ale spolkové hospodářství pravděpodobně jen tak nevrátí – varují před tím byznysmeni i ekonomové.
Například do maloobchodních cen se zdražování paliv a energií sotva začalo promítat.
Německo je pro Česko hlavním obchodním partnerem a obě ekonomiky jsou úzce provázané. Řada německých firem doteď vyčkávala, jak se situace na Blízkém východě vyvine, a teprve v blízké budoucnosti se chystá ke zdražování také u sebe. Vyplývá to z analýzy podnikatelských nálad, které monitoruje institut Ifo.
„Přes vyšší výrobní a dopravní náklady se ceny energií postupně odrazí i ve službách a ve zboží,“ uvedl šéf výzkumného týmu Ifo Klaus Wohlrabe.
Obavy firem sdílí i Německá spolková banka, podle které bude vysoká inflace provázet i následující měsíce. Hlavním hnacím motorem tohoto vývoje bude drahá ropa.
„V důsledku toho by mohla míra inflace v dohledné době vzrůst směrem ke třem procentům,“ varovala Německá spolková banka ve své měsíční zprávě.
Vláda může zakročit proti drahému tankování
Německá vláda se při pohledu na zdražování pohonných hmot dlouho držela zpátky. Doteď sázela hlavně na zpřísněný dozor nad ropnými firmami a provozovateli čerpacích stanic.
Od prvního dubna ale začne na německých pumpách platit nové pravidlo – zvyšování cen bude povolené jen jednou denně, zatímco u zlevňování žádná omezení platit nebudou.
Berlín se tímto modelem inspiroval v Rakousku, přestože podle automotoklubů obou zemí je přínos tohoto opatření sporný a v mnoha případech může být i kontraproduktivní. Provozovatele totiž může vést k větším cenovým skokům, než když mohou cenu upravovat průběžně dle situace.
Vyloučené ale není ani to, že Německo sáhne i po mnohem tvrdších opatřeních. Podle informací deníku Handelsblatt se kabinet Friedricha Merze zabývá sedmi různými scénáři, jak na zdražování energií reagovat. A zároveň jak tato opatření zaplatit z rozpočtu, ve kterém jsou jasnou prioritou úspory.
Jedním z řešení má být návrat takzvané daně z neočekávaných zisků. Volá po něm většina regionálních premiérů – kteří jsou z valné části členy některé ze stran Merzovy koalice – a tomuto řešení se nevyhýbá ani ministr financí Lars Klingbeil, který potřebuje najít nové zdroje, aby se případné úlevy měly z čeho zaplatit.
Německo už podobnou daň zavádělo během energetické krize, kdy ke stejnému řešení přistoupilo i Česko. Tzv. windfall tax by teď mohla mířit zejména na ropné a plynárenské společnosti, kterým nečekaně stouply zisky kvůli výraznému zdražení obou surovin.
Úlevy pro německé spotřebitele by pak mohly nabrat několik různých podob. Na stole je podle Handelsblattu třeba zavedení maximálních cen za pohonné hmoty, inspirované Lucemburskem. Stát by na základě mnoha tržních faktorů průběžně vypočítával nejvyšší přijatelnou cenu, kterou by pumpy nesměly překračovat.
Konzervativní kancléř Friedrich Merz je ale obecně proti větším státním zásahům a regulacím. Alternativním řešením jsou tak nepřímé úlevy, které by sice u tankovacích stojanů nebyly vidět, Němcům by ale přinesly úspory jinde.
Jednou takovou cestou může být částečné prominutí daně za motorová vozidla – kterou v Německu musí odvádět všichni majitelé aut. Mohly by se také zvýšit daňové úlevy za dojíždění autem do práce, které se v Německu běžně využívají.
Jako poslední v záloze pak zůstává řešení, které už Německo jednou vyzkoušelo a politici si dodnes nejsou jistí, zda vůbec bylo efektivní.
Dočasné snížení daně na pohonné hmoty platilo v létě 2022, a i když krátkodobě vedlo k levnějšímu tankování, německý stát to vyšlo v přepočtu na 74 miliard korun. Doslova ihned po konci opatření pak ceny vyskočily na tržní úroveň, a Němci tak opožděně zažili cenový šok.
