Evropa bojuje s cenou paliva: zdražování jen v poledne, úlevy i hlídané marže

Ceny pohonných hmot rostou po celém světě a výjimkou není ani Evropa, přestože jí žádný bezprostřední výpadek dodávek nehrozí - nebo přinejmenším není zásobování ohrožené natolik, aby se musela bát například blackoutů či ochromení dopravy. Vlády se však obávají inflace, snižování životní úrovně lidí a tím pádem i možné změny politické nálady v jednotlivých zemích.

Některé vlády se tak rozhodly opřít o svůj vliv na ropné společnosti a s jejich pomocí brzdí zdražování pohonných hmot, jiné urychleně sáhly k plošným opatřením, kterými - za cenu vysokých státních výdajů - snižují dopady na spotřebitele.

Mnoha evropským politikům může nynější situace vyvolávat pocit déjà vu – a vracet je zpátky do energetické krize roku 2022. Tehdejší extrémní zdražení paliva přitom provázela řada plošných opatření, která byla zpětně považována za chybu.

Příkladem za všechny byl způsob, jak se Německo snažilo brzdit zdražování na pumpách. V létě 2022 vláda Olafa Scholze na tři měsíce snížila daňovou zátěž u pohonných hmot – rafineriím a čerpacím stanicím tím poskytla nepřímou úlevu, která se měla následně promítnout do cen na čerpacích stanicích. Výsledek: německou státní kasu vyšly tyto tři měsíce v přepočtu asi na 77 miliard korun, a i když tankování po tu dobu nijak dramaticky nepodražilo, okamžitě po ukončení ceny skokově vzrostly.

Například litr benzinu Super E10 tehdy ze dne na den zdražil v přepočtu asi o 6 korun. Krize tedy nakonec na Němce dopadla tak jako tak, ale státní kasu připravila o miliardy eur. Pro Scholzův kabinet šlo o další z řady nákladných projektů, které nejspíš přispěly k jeho pádu způsobenému mimo jiné hlubokou rozpočtovou krizí.

Nynější vláda Friedricha Merze je vůči plošným opatřením o poznání zdrženlivější. Podobně jako český kabinet i Berlín vzkazuje, že sleduje chování provozovatelů čerpacích stanic a odmítá, aby krizi zneužívali ve svůj prospěch. Jinak se ale pouští spíše do kosmetických zákroků, ačkoliv ani u nich nemá důkazy, že pomohou.

Německo chce po vzoru Rakouska zavést jednotné pravidlo pro všechny pumpy: zdražovat podle něj mohou jen jednou denně přesně v poledne (naopak zlevňování se žádné meze nekladou). Nutno dodat, že německý antimonopolní úřad při analyzování tohoto modelu nenašel důkazy, že by cenové výkyvy nějak výrazněji brzdil.

„Spíš je tu riziko, že ropné společnosti budou ceny rovnou o to víc nadsazovat, protože je během dne už nebudou moct dodatečně navýšit,“ řekli zástupci německého automotoklubu ADAC deníku Münchner Merkur, který se ptal i na zkušenosti jejich rakouských protějšků. „Čím víc se blíží polední hodina, tím víc to pumpy vede ke zlevňování,“ popsali mluvčí rakouského ÖAMTC s tím, že šlo o marketingovou taktiku, jak na poslední chvíli přilákat informovanější zákazníky.

Mnozí řidiči se prý naučili, že nejlevněji natankují těsně před 12. hodinou, kdy se ceny na totemech po celém Rakousku mohou jedinkrát za den posunout nahoru. Podle rakouského automotoklubu je přitom pumpaři obvykle ještě nadsazují – díky čemuž se řada řidičů poučí a napříště se pokusí tankovat „na poslední chvíli“ před polednem.

Rakouská vláda je nicméně se systémem spokojená. A nyní ho ještě zostří – zvyšování cen po celé zemi povoluje jen třikrát týdně. Vídeň se ale čistě jen s tímto opatřením nespokojí a na rozdíl od Německa už sáhla i k dalším, která už něco stojí.

Rakousko, ale třeba i Itálie se už rozhodly změnit u pohonných hmot daňovou skladbu. Vláda italské premiérky Giorgie Meloniové vydala dekret, kterým se z ceny každého litru benzinu a nafty umaže 25 eurocentů (6,1 koruny). Právě tolik totiž Řím odpustí na daních u obou druhů paliv.

„Opatření přechodné a mimořádné povahy“ – jak ho výslovně označila italská vláda - bylo zavedené minulý týden na 20 dní a v první řadě má pomoct přepravním firmám, ale těžit z něj budou i všichni soukromníci. Součástí dekretu je i takzvaný protispekulační mechanismus, který má pumpařům bránit v nadměrném zdražování.

Portugalsko při zavádění daňových úlev zase vsadilo na řešení, které automaticky reaguje na vývoj trhu. Pokud litr pohonné hmoty zdraží oproti začátku března o více než 10 eurocentů (zhruba 2,5 koruny), pak se u něj ihned snižuje daňová zátěž, aby se výsledná cena držela na této hranici. Portugalci tak mohou v praxi počítat s tím, že si během tankování nepřiplatí víc než 10 centů za litr. Všechno nad touto úrovní za ně nepřímo pokryje stát.

Již zmíněné Rakousko zvolilo kompromis. Do trhu s pohonnými hmotami hodlá zasahovat jen během velkých cenových výkyvů, a to kombinací úlev a zastropováním zisků distributorů. Pokud ceny v průběhu dvou měsíců stoupnou o 30 %, tak se automaticky sníží daňová zátěž u daného paliva – v přepočtu o 1,2 koruny – a zároveň stát zasáhne do marží pro rafinerie a pumpy.

Marže pumpařů jsou jedním z nejčastějších témat, která evropští politici v nastalé situaci skloňují. V prvních dnech po začátku konfliktu s Íránem se v německém mediálním prostoru často skloňovalo slovo Abzocke, které se dá volně přeložit jako „sdírání z kůže“. Řada politiků nabádala provozovatele stanic, aby situaci nezneužívali k neúměrnému zdražování.

Pomyslný prst vůči pumpařům ostatně zdvihla i česká vláda. Ministr hospodářství Karel Havlíček (ANO) vzkázal, že státní podnik Čepro na svých sítích čerpacích stanic nehodlá zneužívat situace a má nastavovat ceny jako během zcela normálního období.

Politický vliv na státní či polostátní podniky uplatňují i další vlády. Například polský premiér Donald Tusk prohlásil, že nechává koncern Orlen snižovat marže na minimum a vede ho k co největšímu tlumení cenových výkyvů. Orlen přitom vládne asi čtvrtině polského trhu s palivy (zároveň je i největším provozovatelem čerpacích stanic v Česku).

Francouzský energetický koncern TotalEnergies se dobrovolně zavázal, že ceny na svých pumpách zastropuje, takže do konce března má litr benzinu stát v přepočtu nejvýše 48,6 korun, litr nafty pak 51,1 korun.

Francouzská vláda ale vedle toho sází i na tvrdou kontrolu celé branže. Každá čerpací stanice musí několikrát denně odesílat informace o svých aktuálních cenách. Pumpaři musí počítat i s přepadovými kontrolami a za přemrštěné zdražování hrozí pokuty v přepočtu přes sedm milionů korun.

Také Řecko se zaměřuje hlavně na dohled, aby si ropné firmy či distributoři nepřilepšovali a nenadsazovali marže. A například Chorvatsko rozhodlo, že po celé zemi ceny rovnou zastropuje. Navazuje tím na režim, který spustilo v roce 2022 po ruském vpádu na Ukrajinu. Chorvatsko od té doby regulovalo ceny paliv až do loňského léta.

Ke zřejmě nejvýraznějším opatřením zatím sáhlo Slovensko s Maďarskem – a obě kvůli tomu pravděpodobně čeká další konflikt s Evropskou komisí. Země totiž zavedly dvojí ceny a lidé v autech se zahraniční poznávací značkou si při tankování výrazně připlatí.

Maďarsko už k něčemu takovému sáhlo v roce 2022 a už tenkrát na to Evropská komise reagovala právními kroky. Zemi přitom už za tři týdny čekají klíčové parlamentní volby, ve kterých straně premiéra Viktora Orbána, který má kampaň postavenou i na kritice EU, může hrozit velká porážka.

Špičky EU momentálně odsuzují především chování Slovenska, které se dvojí ceny pro cizince rozhodlo napodobit. Orbánův kabinet ostatně zastropoval ceny pro všechna auta s maďarskou SPZ - a zahraniční řidiče zkrátka odkazuje na volnou ruku trhu. Ficova vláda naopak vzkazuje, že si cizinci musí připlatit. Cena na slovenských pumpách se jim má počítat zvlášť - zprůměruje se z aktuálních cen v Česku, Rakousku a Polsku.

„Ačkoli chápeme potřebu podporovat občany zejména v této době, opatření nesmí diskriminovat na základě státní příslušnosti ani narušovat integritu našeho jednotného trhu,“ vzkázala EK do Bratislavy s tím, že její krok za diskriminační považuje.

Slovenský premiér Robert Fico nicméně na mechanismu trvá – a jeho země zároveň zpřísnila pravidla prodeje nafty. Při jednom tankování je nově možné načerpat maximálně za 400 eur. Což při nynějších cenách představuje ani ne pětinu nádrže běžného kamionu.

Slovensko ale mimo jiné argumentuje tím, že souběžně čelí ropné nouzi spojené s přerušením dodávek přes ropovod Družba. V tuto chvíli už navíc není jediným evropským státem, který se rozhodl zasáhnout přímo do svobody nakupování.

Ještě tvrdší pravidla zavedlo Slovinsko, které reaguje hlavně na cenový vývoj u jeho - z velké části bohatších - sousedů. Slovinské pumpy jsou totiž plné takzvaných „tankovacích turistů“ (termín užívaný německým ADAC) a tato země se zhruba dvěma miliony obyvatel má obavy, že se tím vyčerpají zásoby paliv.

Slovinsko proto zavedlo limity pro tankování: soukromá auta smí po celé zemi načerpat nanejvýš 50 litrů denně, zatímco pro firmy a jiné prioritní uživatele je limit vyšší. Zrovna tento státní zásah ale reálně nic moc nezměnil – slovinské pumpy byly totiž v poslední době už natolik přetížené, že objem prodávaného množství musely omezovat samy.

Řada dalších evropských zemí nicméně postupuje obezřetně a dál čeká, jak se situace na Blízkém východě vyvine.

V tuto chvíli tak nespouští žádná dražší opatření a sledovat mohou nejen situaci na domácím trhu, ale i to, jestli některá z výše zmíněných opatření v ostatních státech nezafungují - anebo jestli některá naopak celou situaci ve výsledku ještě nezhorší.