Gorillaz natočili nejsilnější desku za mnoho let. Vezou ji do Česka

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když poprvé koncertovali, nebyli vidět. Na přelomu tisíciletí zpěvák Damon Albarn z popové skupiny Blur a výtvarník Jamie Hewlett vymysleli parodii na tehdy oblíbené boybandy. Aby ilustrovali umělohmotnost těchto „produktů“ hudebního průmyslu, založili kapelu tvořenou fiktivními, nakreslenými postavami.

Multimediální projekt nazvaný Gorillaz měl obrovský úspěch, jen naživo zpočátku moc nefungoval. Na prvním turné zůstali muzikanti skryti za velkoplošnou obrazovkou, která promítala videa s animovanými postavičkami. Za plátnem jen probleskovaly siluety skutečných hudebníků. „Bylo to frustrující. Některé večery jsem měl chuť vzít nůž, proříznout plátno a vystrčit hlavu,“ přiznal později Albarn.

Dnes už pod hlavičkou Gorillaz dávno koncertuje klasicky, s početnou kapelou otočenou k publiku. Tak je uvidí i návštěvníci královéhradeckého festivalu Rock for People, jehož letošní ročník Gorillaz zahájí ve středu 10. června. Přivezou své nejsilnější album za mnoho let, minulý měsíc vydané The Mountain, na němž kombinují západní hudbu s indickou.

Komiksová skupina dvou muzikantů narozených krátce po sobě na jaře 1968 nedávno oslavila čtvrtstoletí existence. „Měla to být cool myšlenka, ale ne na takhle dlouho,“ uvedl čerstvě pro deník The New York Times zpěvák, jenž se v době založení Gorillaz toužil distancovat od kolosálních Blur, zkusit více uměleckou tvorbu a vyzkoušet si roli popové hvězdy bez všeho, co se s tím pojí.

Výtvarník Hewlett, autor také česky vydané komiksové série Tankerka, za tímto účelem vymyslel čtyři postavy: basistu Murdoca, zpěváka 2D, bubeníka Russela a kytaristku Noodle. Fungovali tak, že Albarn pokaždé s jinými hosty natočil hudbu, zatímco Hewlett postavičkám nakreslil dobrodružství.

V mnoha ohledech předběhli dobu, která je s avatary či úniky do virtuální reality dohnala teprve později. Gorillaz prošlapali cestu animovaným kapelám jako aktuálnímu celosvětovému hitu K-pop: Lovkyně démonů od Netflixu. A předznamenali éru popových hvězd budujících detailní fiktivní světy pro fanoušky, od Twenty One Pilots po Ethel Cain.

Od začátku kolem sebe měli silnou komunitu posluchačů, i když ta česká nikdy nebyla mohutná – zatím jediný zdejší koncert Gorillaz se roku 2017 konal ve slušně zaplněné, ale ne vyprodané pražské O2 areně.

Mnozí skupinu objevili začátkem tisíciletí díky singlům nazvaným Clint Eastwood a Feel Good Inc, který jim vynesl jejich zatím jedinou cenu Grammy. A především se Gorillaz stali symbolem chytrého alternativního popu. Fakt, že virtuální hudebníky nesvazují žádná pravidla, využívali k hravým fúzím žánrů od reggae a funku přes elektronickou hudbu či hip-hop až po indie-rock. Každé album, poslední dobou skoro už každou píseň natáčeli s jinými hosty, k nimž patřili namátkou Lou Reed, Elton John, Snoop Dogg nebo z mladších Bad Bunny a Skepta.

Jen prvních dvou alb celosvětově prodali přes 15 milionů kopií. V poslední dekádě se však nápad trochu vyčerpal. Desky začaly připomínat nesourodé kolekce singlů, a byť třeba zpěvák Beck na svém pražském koncertě hrdě zazpíval skladbu nahranou s Gorillaz, jejich alba měla lehce kolísavou kvalitu. O to silnější je nynější návrat do formy s The Mountain.

Albarna s Hewlettem svedla zpět dohromady trojice úmrtí: Roku 2023 nejprve v Indii zemřela Hewlettova tchyně, načež výtvarníkovi i zpěvákovi zesnuli otcové. „Když táta umíral, pustil jsem mu v nemocnici dopolední rágu od Raviho Shankara. Na těch 20 minut se jako zázrakem probral,“ vzpomíná frontman, jehož otec Keith Albarn byl uznávaný umělec, učitel Malcolma McLarena ze Sex Pistols nebo režiséra Petera Greenawaye a celoživotní obdivovatel indické hudby.

O jejich loučení ve špitále zpívá Damon Albarn v předposlední skladbě nové desky nazvané The Sweet Prince. V ní se injekce s lékem proti bolesti obrazně mění v meč, jehož úder člověka osvobodí a dovolí mu vydat se na poslední cestu. S podobnými pocity se ve stejné době vyrovnával Jamie Hewlett.

„Po desce Plastic Beach jsme se vzájemně trochu odcizili,“ vzpomíná Albarn v aktuálním vydání časopisu Uncut na jejich album z roku 2010. „Až nedávno se nám podařilo vrátit tohle kamarádství zpět do podobné roviny, jako když jsme spolu v Londýně před 25 lety sdíleli byt. Pomohlo tomu, že jsme ve stejné době truchlili. A oba nás inspiroval způsob, jakým se vyrovnává se smrtí a znovuzrozením indická kultura,“ vysvětluje hudebník.

Společně se vypravili do Indie, kde navštívili města Nové Dillí, Bombaj či Rišikéš. Cvičili jógu ve Váránasí, spatřili Zlatý chrám neboli nejposvátnější svatyni sikhismu v Amritsaru, absolvovali takzvaný ájurvédský pobyt čili léčebnou dovolenou ve státě Kérala, načež Albarn rozprášil otcův popel v řece Ganze. Z toho všeho se zrodila aktuální deska, částečně natočená v indických studiích a místy parafrázující hinduistickou či buddhistickou nauku o tom, že smrt není konec, nýbrž jen přechod do dalšího stavu.

Nahrávku od prvních minut prostupují zvuky indických hudebníků: virtuosky na sitár Anoushky Shankar, bezpražcového strunného drnkacího nástroje sarod, jejž ovládají bratři Amaan Ali Bangash a Ayaan Ali Bangash, nebo tradiční bambusové flétny bansuri, na niž hraje Ajay Prasanna.

Ve skladbě The Shadowy Light dvaadevadesátiletá bollywoodská hvězda Asha Bhosle přeneseně vyzývá převozníka, aby ji dopravil na druhý břeh. Dokonce i v arabsky znějícím tracku Damascus syrského producenta elektronické hudby Omara Souleymana a rappera Yasiina Beye, dříve známého jako Mos Def, doprovází indický perkusista Viraj Acharya.

V tomto ohledu je album očekávatelně eklektické. Gorillaz již dříve spolupracovali s muzikanty z Mali či Nigérie, stejně jako natočili s čínským ansámblem soundtrack k muzikálu Monkey: Journey to the West. Albarn roku 2016 přijal čestný titul v africkém Mali a dlouhodobě propaguje jinou než západní hudbu. Například prostřednictvím projektu Africa Express, s nímž loni vystoupil na slovenském festivalu Pohoda.

Novinka The Mountain je zajímavá tím, že vedle současných hudebníků na ní znějí hlasy těch dávno zesnulých. Aby ilustrovali ústřední myšlenku, že smrtí nic nekončí, Albarn s Hewlettem sáhli do archivů a vysamplovali hlasy bývalých spolupracovníků. Jinak instrumentální úvodní skladbu tak završuje režisér a herec Dennis Hopper, jenž jako mantru opakuje slovo hora.

O něco později slavný nigerijský bubeník a průkopník žánru afrobeat Tony Allen krátce promluví v jorubštině, kterou se hovoří v západní Africe. Dále zde účinkují roku 2006 zavražděný rapper Proof, člen Eminemova detroitského kolektivu D12, nebo již zesnulý David Jolicoeur z hiphopové trojice De La Soul.

„Pracovali jsme s tím, co zbylo z původních natáčení. Z některých se nedochovalo nic,“ vysvětlil Albarn, ve všech případech sahající po záznamech lidí, s nimiž Gorillaz před lety spolupracovali.

Patnáctku písní stmeluje opakovaně se ozývající sitár Anoushky Shankar, jejíž otec Ravi Shankar kdysi seznámil západní publikum s indickou hudbou. Hned ve třech skladbách rapuje Black Thought z kapely The Roots. Některé motivy se vrací, kompozice jsou vzájemně provázané, například The Hardest Thing slouží jako intro k následné Orange County. Minimálně v osmi skladbách zaznívají zmínky o metaforické hoře z názvu desky.

Navzdory tématu smrti převažuje povzbudivá nálada. Hopsavá skladba Orange County s hvízdaným motivem balancuje až na hraně kýče.

Damon Albarn znovu prokazuje, jak z útržků zvuků i hlasů dokáže slepit celistvou, nadžánrovou fúzi, často postavenou na chytlavém groovu nebo basové lince. Nehledě na to, jestli v základu stojí rap, indická hudba, nebo třeba styl zvaný reggaeton.

K nejlepším písním patří synthpopová The Happy Dictator, natočená s americkým duem Sparks. Satiru na tyrany všeho druhu inspiroval zpěvákův výlet s dcerou do Turkmenistánu, jehož dnes již nežijící diktátor Turkmenbaši zkoušel zakázat špatné zprávy. Skladba má ale širší přesah, od vizuálního doprovodu odkazujícího k filmu Diktátor komika Charlieho Chaplina po citovanou propagandistickou legendu o duze, jež údajně doprovodila narození severokorejského diktátora Kim Čong-ila.

Nejen v tomto singlu Albarn uplatňuje pro Gorillaz typicky upravený hlas. Také na koncertech často zpívá přes levný mikrofon do auta nebo megafon a záměrně artikuluje s jinou dikcí, záměrně líně, ospale či ledabyle, čímž slova zbavuje emocionálního náboje. Vytváří to zvláštní druh melancholie, jenž se k desce The Mountain zvlášť hodí.

Album vytěžuje ze souhry západních a indických hudebníků, živých i mrtvých, maximum. Slévá se do nečekaně silné zprávy o životě, smrti a nových začátcích. I po měsíci poslechu se The Mountain plně vyrovná nejlepším nahrávkám Gorillaz, jako byly Demon Days nebo Plastic Beach. Byť neobsahuje žádný hit typu Feel Good Inc.

Novinku doprovází Hewlettův ručně animovaný osmiminutový film, jenž spojuje skladby The Mountain, The Moon Cave a závěrečnou The Sad God. V ní Damon Albarn z pozice umírajícího Boha lituje, kolik příležitostí lidstvo promarnilo. „Dal jsem vám atomy / A vy jste vyrobili bombu,“ zpívá například. „Zbývají vám jen obrazovky / Ve kterých si prohlížíte sami sebe,“ dodává Damon Albarn, hrdý na to, že sám žádný mobilní telefon nevlastní. Pro nás ostatní je to skvělá příležitost přístroj na chvíli odložit a zaposlouchat se.