Článek
Česko a zdejší firmy i univerzity hrají ústřední roli ve vývoji prvního evropského znovupoužitelného raketoplánu, která má Evropě pomoci osamostatnit se od závislosti na USA i Rusku, a posunout evropský vesmírný průmysl i možnosti experimentů v kosmu.
Informace a záběry si můžete poslechnout i prohlédnout v úvodní videoreportáži.
Nový koráb nese označení Space Rider a úřad ESA na konci dubna oznámil, že už je hotový první testovací model. Ten je dlouhý osm metrů, unese 600 kilogramů a na oběžnou dráhu jej pod aerodynamickým krytem bude vynášet evropská kosmická raketa Vega-C. Poté, co zpod něj vyletí, tak zůstane na orbitě i s nákladem, který může vykládat i nakládat, maximálně 60 dní.
„Poté zažehne svůj brzdicí motor, vstoupí do hustých vrstev atmosféry, kde bude brzdit vlastním trupem. Ve výšce 10 až 15 km vystřelí dva brzdicí a stabilizační padáky, a v poslední fázi dosedne na velký padák plus na podvozek, který je mimochodem vyráběný v České republice,“ říká Tomáš Přibyl, popularizátor kosmonautiky a spolupracovník Hvězdárny a planetária Brno.
„Tyto dva podvozky, které vidíte přede mnou, jsou zadní. Kinematicky jsou trošku odlišné od toho předního, takže toto je Nose Landing Gear, neboli přední část podvozku. Zadní podvozek je Main Landing Gear, který sestává vlastně ze dvou noh, které se vyklopí před přistáním,“ ukazuje v úvodní videoreportáži Martin Závodník, manažer projektu z Frentech Aerospace.
Bez Čechů by nepřistál ani se neotevřel
Podvozek, ale i otevírací mechanismus nákladového prostoru, tedy Cargo Bay Door (CBD), pro evropský raketoplán Space Rider vyrábí česká firma Frentech Aerospace z Brna. Ta v rámci konsorcia spolupracuje také ještě s brněnskou společností L.K.Engineering, která zajistila design i analýzy, ovládací elektroniku dodal podnik Esc Aerospace z Prahy.
„Díly jsou vyrobeny z poměrně velmi pevných materiálů, oceli o pevnosti 2000 MPa a podobně. Velmi těžce se hledají firmy na spolupráci na výrobě takovýchto dílů, takže většina těch nejobtížnějších, největších dílů musela být vyrobena u nás,“ dodává Závodník.
Kontrakt v objemu 12 milionů eur, tedy skoro 300 milionů korun na výrobu dílů pro Space Rider získala Frentech Aerospace v roce 2021. Příďové i hlavní podvozky dodá pro tři modely raketoplánu – inženýrský, kvalifikační i letový – zatímco otevírací mechanismus až pro kvalifikační a letový model.
„Je to největší vesmírný projekt, který jsme kdy tady měli. A je to určitě i velmi ambiciózní projekt z hlediska techniky, kdy vesmírná pravidla - ECSS standardy - jsou aplikovány na letecký hardware,“ vysvětluje manažer projektu Frentech Aerospace.
Předskokan vlastní evropské vesmírné lodi
Letové, či spíše pádové testy začnou na začátku příštího roku a první inaugurační let v prvním čtvrtletí roku 2028. Rider přitom v překladu neznamená pouze „jezdec“. Je to zkratka pro Reusable Integrated Demonstrator for Europe Return.
„Demonstruje technologie pro cestu na oběžnou dráhu, dlouhodobý pobyt a přistání. Přistání je v letectví a v kosmonautice považováno za nejobtížnější manévr, a tímto Evropa získá přistávací kapacitu do budoucna. Desítky let sní o vlastní pilotované kosmické lodi - dodnes je závislá na lodích z Rusku a USA. A v poslední době, vzhledem k různým, řekněme, mezinárodním kotrmelcům, je čím dál větší tlak, aby Evropa získala vlastní dopravní kapacitu pro kosmonauty,“ vysvětluje popularizátor kosmonautiky Tomáš Přibyl.
„Space Rider může být vlastně takový předskok i pro tuto oblast, kdy by ve 30. letech, čili v příští dekádě, mohla Evropa získat vlastní kosmickou loď,“ potvrzuje český odborník.
Miliardy do něčeho, co se vyplatí
Celý projekt od samotného vývoje po stavbu nejméně tří modelů vyjde až na 350 milionů eur, tedy v přepočtu 8,5 miliardy korun. Raketoplán je ale také opakovaně použitelný až pětkrát, přičemž se počítá spíše až se šesti lety.
„Opakovaná použitelnost je dnes v kosmonautice alfou a omegou. To, o čem tady konstruktéři desítky let snili a firmy, jako je SpaceX, Blue Origin a další, ukazují, že je možné. A samozřejmě Evropa do budoucna uvažuje právě o znovupoužitelnosti kosmických systémů, která se od určitého kvanta startů vyplatí,“ dodává Přibyl z Hvězdárny a planetária Brno.
Česká orbitální laboratoř
Právě schopnost návratu evropského raketoplánu zpět do atmosféry a přistání na Zemi hraje klíčovou roli nejen pro vynášení nebo i vracení družic, ale také u důležitých vědeckých experimentů, na kterých se podílí také Češi.
„Bude možné provádět experimenty, u kterých je důležité, aby se ty výsledky vrátily zpátky na Zemi. Tohle je něco, co dnes Evropě chybí a co by mohlo do budoucna mít obrovský význam pro farmacii, pro optiku, pro elektroniku, pro různé vědecké výzkumy. Vždyť většina družic shoří po skončení své aktivní činnosti v atmosféře a prostě se nevrátí zpět,“ doplňuje Tomáš Přibyl.
Space Rider bude mít pro vědecké experimenty na své palubě zařízení nazvané IOSLAB. Jde o takzvaný standardizovaný vesmírný inkubátor, a právě ten vyvíjí a vyrábí další brněnská firma S.A.B. Aerospace. Hotový bude až pro letový model, a s ním pak poletí opakovaně pětkrát až šestkrát.
„Je to vlastně kontejner, který obsahuje elektroniku komunikující jak se Space Riderem, tak s experimenty, a cílem IOSLABu je usnadnit přístup univerzitám a jiným institucím, které chtějí ve vesmíru provádět svoje experimenty, kdy IOSLAB zajišťuje podmínky, které se mají co nejvíce přiblížit laboratorním - atmosférický tlak a teplotní stabilitu,“ popisuje zařízení Jan Hájek, vedoucí technik ze S.A.B. Aerospace.
České experimenty a technologie na palubě
Při prvním letu bude v této české orbitální laboratoři také český experiment z výzkumné skupiny Space Agri Technologies na Mendelově univerzitě v Brně. Jde o takzvaný BCDC, tedy bio-kontejner pro kultivaci desikovaných cyanobakterií, neboli vysušených sinic.
„Náš experiment je v podstatě hardware, kde budou komůrky se sinicemi - některé budou desikované, některé ne. Kamera a senzory budou zaznamenávat, v jakých podmínkách pobývaly na orbitě. Pro budoucí vesmírné mise jsou velmi důležité jako producenti kyslíku, potravy, ale dokážou i fixovat dusík a být potenciálním přírodním hnojivem. A my chceme otestovat, jak se tyto sinice dokáží na orbitě ve vesmíru znovu oživit a jaký to má vliv na molekulární a DNA úrovni,“ vysvětluje Katarína Molnárová, výzkumnice projektu v Laboratoři Space Agri Technologies na Ústavu chemie a biochemie AF MENDELU.
Tyto biologické vzorky bude hlídat další zařízení české firmy, a to sice Advacam z Prahy. Ta vyrábí detektory schopné monitorovat i predikovat nebezpečné kosmické záření.
„Jde opět o verzi našeho dozimetru určenou především ke sledování následků radiace na biologické vzorky. Ty jsou velmi často tím, co se na orbitu vynáší, a jsou radiací velmi významně ovlivněny, takže je dobré mít tam detektor, který jako doplňkovou informaci k jakémukoli typu experimentu dodává data o radiaci. Ten biologický vzorek se nějakým způsobem chová, vy něco očekáváte, a pokud došlo k nějaké změně, je dobré se podívat, jestli ta změna nemá nějakou souvislost nebo kauzalitu se změnami v radiaci,“ dodává Martin Tyburec, CEO sesterské firmy AdvaSpace.
