Článek
Stalo se tuto středu (26. srpna) v Teheránu. Státní agentura Defapress s povinnou pompou spouštěla cizojazyčné verze svého webu. U té příležitosti armádní mluvčí Abolfazl Šekárčí vyhlásil, že perské vysílání BBC, Radio Farda, respektive stanice Iran International jsou napojené na tajné služby Mosad a CIA. A lze je proto řadit k vojenským cílům, protože se údajně „nejedná o média“.
K tomu pár vysvětlivek: Defapress je propagandistický nástroj armády, která v íránském bezpečnostním ekosystému postrádá vliv. Rozhodují revoluční gardisté (IRGC), paralelní uniformovaný sbor, který kontroluje i ekonomiku země. Armádní mluvčí sice důstojníkem je, nikoli však klíčovým. Větičky o izraelském Mosadu a americké CIA patří k agitační, věcně nesmyslné rutině, kterou málokdo vnímá - své o tom vědí pamětníci komunistického Československa.
Zazněly navíc v promluvě, jejímž účelem bylo opravdové novináře urazit. Představovat BBC není nutné, Iran International je mocné exilové médium a Radio Farda patří do americké rodiny RFE/RL. Ta sídlí v Praze a mezi staršími Čechy je známější pod názvem Svobodná Evropa.
Demokracie samozřejmě nemají takové pohrůžky přecházet. Předvoláním íránského velvyslance dali čeští diplomaté najevo, že záměnu médií s vojáky nehodlají tolerovat a na seznam terčů, jakkoli snad zatím jen imaginární, novináři nepatří. Je pravděpodobné, že tímto celý příběh nyní končí, jakkoli je nutné do budoucna počítat s problémy.
Přesto se nabízí otázka: jsou asertivní, prolitou krví zradikalizovaní Íránci ochotni a schopni napadnout Evropu? A za jakých okolností?
List Financial Times před více než týdnem zveřejnil zprávu, podle které Írán úder na starý kontinent seriózně zvažuje. Poté, co by americký prezident Donald Trump konflikt dál vyhrotil. Jindy střízlivý deník se odvolává na dva zdroje blízké teokratickým elitám.
Která místa by hořela první? Letiště u bulharského Bezmeru, na němž američtí piloti doplňují palivo. A britská základna Akrotiri na Kypru, ze které operátoři během války sestřelovali íránské rakety mířící na americká zařízení v regionu. Ostatně, Bulharsko i Spojené království již perští diplomaté verbálně varovali. Přičemž poddané Jeho Veličenstva fyzicky ohrozil dron perské výroby, který byl nad Akrotiri vyslán některým z teheránských partnerů, zřejmě libanonským Hizballáhem.
Sotva kdo pochybuje o tom, že na přímé, plánované, neurvalé ataky proti kontinentálním základnám by Evropa musela reagovat. Vojensky. Zřetelně, bez prodlevy. Ať už v rámci NATO, či mimo něj. Kupříkladu Bulharsko patří k alianci stejně jako k EU, Kypr pak pouze k Unii, ale britská základna jeho příslušnost k Západu zaručuje.
Není naopak jasné, co by Írán získal. Tedy kromě krátkodobé výhody, třeba v podobě dočasného vyřazení některého z letišť. V moudřejších dobách se Teherán snažil EU získat na svou stranu a od USA ji odloudit. Nakonec, byli to Evropané, kdo dlouho a úporně hájili smlouvu mezi ním a mezinárodním společenstvím (JCPOA). Ano, tu, která výměnou za omezení jaderného programu umožnila Teheránu obchodovat se zbytkem planety. Když ji americký prezident Donald Trump v roce 2018 jednostranně vypověděl, starý kontinent se tuze zlobil.
Přečtěte si také:
Stále také platí, že Evropa aspiruje na roli vyjednavače, který by mohl střet jednou urovnat. K čemu by Teheránu bylo nové nepřátelství s Evropou, když těch, kteří jej nenávidí, je více než dost? Vymknul se teokratický režim pozemským parametrům, usiluje o kolektivní mučednictví, spoléhá na Boží pomoc? Jinými slovy: přestává se chovat racionálně? Možnost, že útokem na alianci pomůže Rusku otestovat její soudržnost, patří spíše do hájemství konspiračních teorií.
Představa, že íránská raketa letí na pražskou kancelář RFE je absurdní. Jako nepravděpodobné se ale jeví i teheránské útoky na území NATO či EU v jihovýchodní Evropě. Jistě, ve světě (spolu)řízeném Donaldem Trumpem je možné takřka vše. Pochopitelně lze očekávat kybernetické, teroristické, zkrátka nejrůznější nepřátelské operace proti Západu, Evropu nevyjímaje. Pokud ale Írán vojensky napadne starý kontinent, znamená to, že jeho lídři ztratili poslední zbytky geopolitického rozumu. Přesněji řečeno zešíleli.
