Článek
Každý rok ještě o něco horší výsledek. Podle nejnovějších dat se loni narodilo 77 636 dětí. To je o 6,7 tisíce méně než v roce 2024. Přitom už předloňský rok byl nejhorší v celé historii statistických dat.
A nejde jen o nově narozené v loňském roce, což jako samostatné číslo nemá zas tak zásadní vypovídací hodnotu. Převaha zemřelých nad živě narozenými je největší od roku 1919. Počet dětí klesal ve všech pořadích, tedy jak u prvorozených, tak druhých a třetích dětí v rodině. Zároveň se propadl i počet sňatků.
„V roce 2025 poklesl třetím rokem v řadě. Do manželství vstoupilo 42,5 tisíce párů snoubenců, o 1,9 tisíce méně než o rok dříve a vůbec nejméně od konce první světové války,“ říká Michaela Němečková z oddělení demografické statistiky Českého statistického úřadu.
Co se týče narozených dětí, problém je, že se jejich počet propadá daleko dramatičtěji, než statistici očekávali. Aktuálně je sice v nejplodnějším věku nejslabší generace z poloviny devadesátých let, stejně by se ale podle odhadů mělo rodit dětí více. Klesl i průměrný počet dětí narozených jedné ženě, a to z 1,37 v roce 2024 na 1,28 v loňském roce.
„Roli tedy hrají i další faktory. Jednak ekonomické, které vyvolaly nejistotu. Přeci jen několik let jsme měli vysokou inflaci, jakou jsme opravdu dlouho nezažili. K tomu připočtěme pandemickou krizi nebo válku na Ukrajině. A nakonec je třeba brát v úvahu i změnu životních hodnot nové generace,“ popisuje ekonomka Klára Kalíšková.
Vyšší daně, později do důchodu?
Kdyby navíc šlo jen o čísla, byla by klesající porodnost pouze novým a „pozoruhodným“ společenským fenoménem. Jenže úbytek třetiny dětí během pouhých čtyř let znamená, že se kompletně promění česká ekonomika a významně naruší zažité fungování celého systému.
„Mladí tak budou třeba do budoucna muset platit vyšší daně. Naopak další generace, která odejde do penze, bude dostávat nižší důchod, možná se bude muset odcházet později. Budou se muset zkrátka hledat nejméně ‚špatná řešení‘, ale samozřejmě nejde jenom o důchody,“ naznačuje budoucí otázky Kalíšková.
Problém nastane ve zdravotnictví a sociální péči, kde se akutně nebude dostávat pracovních sil.
Více lidí než dnes totiž v Česku už nikdy pracovat nebude. A i když se samozřejmě dá očekávat, že díky modernizaci nebude v některých sektorech ekonomiky potřeba tolik zaměstnanců jako dnes, lékaře u zdravotních výkonů nebo pracovníky v sociálních službách půjde nahradit jen těžko.
„Během pěti až deseti let extrémně přibude seniorů a stejně jako rodičům je potřeba i potomkům při péči o rodiče a prarodiče dát na výběr, jestli o ně budou chtít pečovat sami, nebo využijí systém služeb, který na něco takového ale není absolutně připravený,“ popisuje demograf Petr Mazouch.
10 miliard od matek
Jestli ale v Česku přichází v úvahu nějaká větší skupina, která by mohla doplnit pracovní trh, pak jsou to kromě pracovníků ze zahraničí ženy s malými dětmi. Jak pro Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu vypočítala právě Kalíšková, jen z pohledu příjmu do státní kasy by potenciální daně a odvody od matek mohly přinést 10 miliard korun.
A právě pokles porodnosti k tomu nabízí příležitost. Pokud Česko udrží kapacity mateřských škol a dětských skupin, mohla by zařízení konečně začít ve větším množství přijímat i dvouleté děti.
„Máme příležitost z toho udělat standard,“ dodává Mazouch.
Z devadesátých let máme ale co do reakce na propad porodnosti spíš negativní zkušenost. Tehdy se zdánlivě nadbytečná zařízení předškolní péče zavírala.
„Během nějakých tří let jsme zlikvidovali kompletně síť jeslí. A teď u nás od roku 2014 stavíme dětské skupiny a ještě nejsme ani na počtu míst, kolik měly jesle na začátku devadesátých let,“ varuje Kalíšková, aby se tato situace neopakovala.
Jen od začátku roku zavřelo 24 dětských skupin a když jsme u statistických dat, tak s polovinou roku končí třeba i dětská skupina Staťáček Českého statistického úřadu.
Někde růst, jinde pád
Náročné pro stát ale bude, aby se vyrovnal s velmi rozdílným vývojem v jednotlivých regionech. Zatímco třeba v Praze a jejím okolí je značný nedostatek míst pro děti ve školkách i školách, v periferiích budou mít v následujících letech co dělat, aby vůbec školy udrželi.
Jak Seznam Zprávy psaly v nedávném článku, v okrese Nymburk se v roce 2024 narodilo jen o deset procent méně dětí než před pěti lety, v okrese Rokycany to byl ale pád o plných 35 procent. Ještě rozpolcenější jsou data, když se podíváme na obce s rozšířenou působností. Ve středočeské Lysé nad Labem se narodilo o skoro 10 procent dětí víc než před pěti lety, v Ostrově na Karlovarsku naopak o 47 procent méně.
„Česká republika se postupně rozděluje na prosperující centra a upadající periferie. Metropolitní oblasti, především Praha, táhnou ekonomiku, zatímco jiné regiony čelí kumulaci problémů: slabšímu trhu práce, horší dostupnosti vzdělání či zdravotní péče a také vyšší míře politické frustrace,“ upozorňuje Lucie Coufalová, která vede na Masarykově univerzitě tým zkoumající, proč některé regiony dlouhodobě zaostávají a jiné, ale jinak velmi podobné, prosperují.
Jestliže ale nedokážou odlehlejší oblasti Česka nabídnout mladým rodinám zázemí a zároveň příležitosti, nedá se předpokládat, že by se jejich vylidňování mohlo zastavit.
