Góly, paroháč a statečné srdce. Jak se Krejčí stal velkým kapitánem

Osobní přiznání rovnou z tribuny, jestli dovolíte. Ve sté minutě se člověk občas nechá strhnout atmosférou a událostmi, tudíž si na monitor klidně napíše patetický pracovní titulek, který může kdykoli změnit: „Díky za tu šmudlu, kapitáne!“ Kdyby se barážové finále s Dánskem ještě nezamotalo a gól, který v prodloužení vykouzlil Ladislav Krejčí, skutečně zařídil postup na MS do Ameriky, možná byste si ta slova s velkými písmeny opravdu četli. Ale fotbal měl s naším titulkem a s českým kapitánem jiné plány.

„Ty vole. Pecka. Paráda. Jsme tam,“ křičel Krejčí o necelou hodinu později, kdy měl jako první okomentovat, co se ve fotbalové bitvě dvacetiletí odehrálo. Na vyžádání České televize si odběhl před kameru, i když chtěl být s ostatními, kteří slavili.

O jeho gólu nemohla být řeč. Spíš se mluvilo o dánském vyrovnání, které vyústilo v penaltový rozstřel. Ve kterém Krejčí, jako jediný ze čtyř střílejících Čechů, chyboval.

„Nemusí vyhrát lepší, ale kdo má větší srdce. Jsem hrdý na všechny, kteří u toho byli s námi,“ prohlásil.

Česko postoupilo po dvaceti letech na velký mundial a on na tom měl nejvýraznější podíl. Samozřejmě můžeme chválit i další hrdiny. Brankář Matěj Kovář vychytal dvě penaltové loterie během pěti dní. Stoper Robin Hranáč naháněl dvakrát 120 minut útočníky evropské klasy. Tomáš Souček ustál svou původní roli náhradníka a pokaždé proměnil v rozstřelu klíčovou penaltu. Ofenzivní šikula Pavel Šulc potvrdil, proč ho zvolili Fotbalistou roku 2025. Nový kouč Miroslav Koubek nabouchal do týmu během pár dní vojenskou disciplínu, duchapřítomnost a vítěznou energii.

Nad všemi ovšem čněl Krejčí.

„Co v baráži předvedl, to nemá v historii českého nároďáku obdoby,“ smekl bývalý ligový záložník Tomáš Kučera během natáčení podcastu MVP.

Ve čtvrtek proti Irsku měl Krejčí dominantní roli. Nebýt penalty, kterou zařídil, těžko by se Češi vraceli do utkání. Prohrávali 0:2, byli zralí na ručník. V tom Krejčího zatáhl stoper Manning hloupě za dres a přišla naděje. Vyrovnání zařídil Krejčí sám těsně před koncem normální doby, když se prodral k Sadílkovu centru a udeřil míč uchem. Při penaltách se nemýlil. Poprvé ho lidé zvali na děkovačku.

„Každý lídr má svůj způsob lídrovství – a ten Láďův je znamenitý,“ smekl Miroslav Koubek.

Když trenér narychlo a rozpačitě přebíral národní tým, musel jet úplně od nuly. Zdědil rozviklané mužstvo, kterému nesedla poslední kvalifikace a zvenčí se zdálo být minimálně nervózní a bez jasných priorit. Navíc bez kapitána, protože Tomáše Součka za trest sesadili po listopadovém výstřelku v Olomouci, kdy za celou reprezentaci vzkázal fanouškům, že jim nikdo nepřijde poděkovat za podporu.

Na trenérovi bylo, aby zvolil jiné jméno. Měl jen pár variant, které přicházely do úvahy (Provod, Holeš, Schick), Krejčí byl však jasný favorit.

Šestadvacetiletý chlap, který už jako teenager udivoval suverenitou v Brně. Po přestupu si podmanil fanoušky Sparty, kterým snesl dva ligové tituly. Jakmile odešel do španělské Girony, Sparta se zase zhoupla do horších časů s jednoznačným zdůvodněním: bez Krejčího to prostě není ono.

Obětavý stoper (nebo levý obránce či v nouzi defenzivní záložník) mezitím přestoupil do anglického Wolverhamptonu, se kterým letos velmi pravděpodobně sestoupí z Premier League. I když jeho klub patří mezi odpadlíky, Česko dovedl na mistrovství světa, což mu životopis pocukrovalo. Může vyhlížet další velký přestup.

Všude, kde zatím působil, byl šéf. Rafan. Někdy příliš vznětlivý, ale většinou následovánihodný. „Má v sobě auru, kterou si člověk musí zasloužit. Odpracovat. On, jako jeden z mála nezazmatkuje. Prostě víte, že jakmile balon zpracuje, bude ho chtít konstruktivně rozehrát, což se po stoperech vyloženě žádá,“ hodnotil Tomáš Kučera z MVP.

„Fakt frajer,“ dodal Antonín Rosa, další z expertů Seznam Zpráv.

Nebýt listopadového extempore s fanoušky, páska by téměř jistě zůstala na rukávu Součkovi, což rozhodně není žádný přehmat. Oddaný záložník má kariéru, kterou by chtěli následovat miliony kluků po celém světě. Mohli bychom ji popsat tak, že se z podceňovaného týpka vypracoval na nepřehlédnutelnou osobnost. Vykopal se ze Slavie do West Hamu, se kterým získal trofej v Konferenční lize. Kapitánem v reprezentaci byl téměř padesátkrát. „Můžou mi vzít pásku, ale nemůžou mi vzít srdce,“ prohlásil Souček během baráže.

Je nepochybné, že ho kapitánská změna zasáhla, ale kdyby věděl, jak to národní tým nakopne, možná by to udělal sám. Trenér Koubek nemusel koukat do minulosti, Krejčího volil jasně. Na oplátku od černovlasého válečníka dostal absolutní loajalitu a postup přes dvojitou baráž do Ameriky.

Proti Dánsku se Krejčí na hřišti choval jako hladová šelma, lidé mnohokrát skandovali jeho jméno. Ano, udělal pár chyb. Před dánským gólem na 1:1 zbytečně fauloval. Chvíli poté přihrál zbrkle křížem přes celé hřiště. Ale ten zbytek byl z jeho strany obdivuhodný. V prodloužení už sotva tahal nohy, přesto se do soubojů rozbíhal s plnou vervou. Stačil hecovat, brebentit s rozhodčím, být u všeho, zůstat s nadhledem a ještě si hlídat, aby se mu křeče nezakously do lýtek.

Ve 100. minutě se rozhodl, že se stane nesmrtelným. Na vzdálenější tyči si našel odražený míč, ke kterému mu v souboji pomohl bývalý kapitán Souček a levačkou otočil a odpálil oslavy, které se však odsunuly až na penalty. Každopádně to byl gól, který definoval poslední roky českého fotbalu. Upracovaný, nehezký, vstřelený po standardní situaci. Prostě taková šmudla, jak se tak hezky říká ve fotbalové hantýrce.

Byl to gól, který charakterizoval, kdo je Ladislav Krejčí a proč je od minulého týdne kapitán.

Byl to gól, který se zapsal do dějin, neboť pomohl na šampionát do Ameriky.

Byl to přesný popis fotbalového Česka. Jsou bojovní, dotěrní, upracovaní, při maximální motivaci pro každého soupeře nechutní a zároveň lehce přehlížení. Jakmile jim nevyjdou standardní situace, sotva se dopracují k finálnímu řešení konstruktivní kombinací, protože v mezihře prakticky vždycky dojde k chybě.

Ale mají Krejčího.

Po gólu vztyčil dva rockové paroháče, jak to dělával po gólech Tomáš Rosický, jeho velký boss ve Spartě. Zatímco Rosický, současně klubový manažer, se na VIP tribuně motal kolem prezidenta Petra Pavla nebo legendárního trenéra Arsena Wengera, na trávníku měl pré Krejčí a jeho ďábelské rohy, anglicky řečeno „sign of the horns“, paroháče…

„To si pište, že to byl vzkaz pro Tomáše Rosického,“ usmíval se Karel Tvaroh, dramaturg MVP a někdejší Krejčího spoluhráč z mládežnických reprezentací.

Mimochodem, Rosický pomohl svým barážovým gólem na mistrovství světa 2006. Vstřelil ho proti Norsku a taky na Letné. Rozdíl byl ovšem v tom, že Rosický měl kolem sebe mužstvo snů, které Čechům všichni záviděli. Teď je Krejčí jedním z mála výjimečných hráčů, které může národní tým nabídnout. Ale na Ameriku to stačilo. Naštěstí.