Lukášková: Přestala jsem řešit, co si lidi myslí. Tak vznikla Výšina

„Nechtěla jsem psát žádnou agitku,“ říká o své nové knize Markéta Lukášková. Jmenuje se Výšina a vypráví o světě zasaženém klimatickou změnou. Ta ale slouží jen jako kulisa. „Největší problém jsou vždycky lidé, co si navzájem škodí.“

Svět blízké budoucnosti trápí nesnesitelná vedra i povodně. Kam před nimi utéct? Třeba do Výšiny, resortu ve vyšší nadmořské výšce, kam se za odměnu dostávají ti, kdo se o životní prostředí kolem sebe starali. Román na pomezí dystopie a post-apokalypsy promlouvá mnohohlasem několika postav a sleduje skrze ně život v čím dál podivnějším resortu.

Lukášková ale vysvětluje, že víc než ekologie ji při psaní zajímalo, jak se lidé chovají v krajních situacích, tak dobře popsaných třeba v seriálech žánru post-apo. Jako příklad dává spisovatelka svou oblíbenou sérii Živí mrtví. „Je tu skvěle vidět, že největší problém jsou ti živí, ne ti mrtví,“ konstatuje Lukášková.

Ve své knize vedle pragmatické studentky botaniky Mii staví matku Zoe, která věří v moudrost přírody, a přidává také temnou duchovní šamanku Gaiu, jejíž ezoterické řeči a manipulativní chování se prý trochu nečekaně inspirovaly u lídrů manosféry.

V rozhovoru Lukášková mluví také o diagnóze ADHD, kterou spisovatelka a podcasterka dostala před necelými třemi lety a díky které prý mohla vzniknout kniha jako Výšina. Léta se snažila zapadnout, psát tak, aby se k jejím knihám dalo vztáhnout. Díky lékům se jí teď poprvé podařilo ztišit hluk v hlavě a také si dodat odvahu a neřešit, co si myslí druzí.

Diagnóza prý Lukáškové přináší úlevu, ale i hořkost. Hlavně proto, že nepřišla dřív. „Mohla jsem si ušetřit spoustu trápení. Celý život jsem se obviňovala, že jsem líná, neschopná, nezapadám,“ lituje spisovatelka.

Jak Markéta Lukášková vnímá hejty - včetně těch, které si dává sama? Co ji naučily dva roky psaní do mužského časopisu pod cizím jménem? A proč si dala za cíl zhlédnout 800 filmů, než umře? Poslechněte si nové vydání Kulturáku.