Článek
Spojené státy uzavřely se Saúdskou Arábií dohodu o civilní jaderné energetice, která blízkovýchodní zemi umožní obohacovat uran. Ačkoliv Rijád tvrdí, že rozvoj poslouží pouze k mírovým účelům, podle analytiků zde existuje riziko využití i pro ty vojenské.
Expert na Blízký východ Jan Daniel v rozhovoru pro Seznam Zprávy upozorňuje, že takový vývoj by mohl výrazně zahýbat poměrem sil v regionu a přispět ke zvýšení nestability.
„Dlouhodobě se upozorňuje, že pokud by Saúdská Arábie nastoupila cestu vývoje jaderné zbraně, vedlo by to nejspíše nejen k možné eskalaci ze strany Íránu, ale i k tomu, že další regionální mocnosti by se ji nejspíše snažily získat také,“ vysvětluje Daniel, odborný asistent Katedry Blízkého východu FF UK a výzkumník Ústavu mezinárodních vztahů.
„V tomto ohledu by to potenciálně otevřelo další kolo soupeření,“ doplňuje.
Co přesně znamená dohoda o obohacování uranu? Jedná se skutečně o zásadní průlom?
Jedná se o zásadní průlom v tom smyslu, že s něčím takovým souhlasily Spojené státy. Dohoda ještě není zcela veřejná, slyšeli jsme o ní zprávy v médiích, viděli jsme vyjádření o tom, co v ní je a co v ní není. Než ale projde celým americkým legislativním procesem, zřejmě nebudeme úplně přesně vědět, jak bude vypadat.
Nicméně to průlomové je, že Spojené státy by měly pomoci Saúdské Arábii s obohacováním uranu a měly by pomoci rozvinout celý komplexní jaderný program. To je něco poměrně neobvyklého. Saúdské Arábii to dává do rukou potenciálně technologii, která by někdy v budoucnu mohla vést k tomu, že vytvoří materiál pro jadernou bombu.
Další z problémů je, že Saúdové - znovu, podle toho, co o té dohodě zatím víme - odmítli takzvaný dodatečný protokol, který by umožnil Mezinárodní organizaci pro atomovou energii poměrně komplexní kontrolu saúdského jaderného programu a jaderných zařízení a tak dále.
Spojené státy říkají, že kontrola bude spočívat v tom, že dohodu budou dělat americké firmy ve spolupráci s americkými experty. Nicméně v tomto ohledu je to něco, co je velmi neobvyklého a z čeho Saúdská Arábie velmi benefituje. Je to jednoznačně průlom oproti předchozím jednáním mezi Saúdskou Arábií a Spojenými státy.
Dá se už teď říct, nakolik se tím Saúdská Arábie přibližuje možnosti vyrobit v budoucnu jadernou zbraň?
K tomu je ještě zapotřebí několik dalších kroků. Za prvé jsou potřeba nosiče, které by to byly schopné udělat, a další technické záležitosti. Dohoda ještě momentálně nedává nutně Saúdské Arábii do rukou technologie na obohacování uranu.
Z toho, co o ní víme, by tam mělo být dvouleté okno, kdy Saúdská Arábie dohromady se Spojenými státy provedou studii, která zjistí, jestli Saúdská Arábie bude schopná využívat vlastní materiál, vlastní uranovou rudu. Až teprve potom by tedy měly tyhle věci vzniknout.
Nicméně znovu, je to velký průlom právě v tom, že to jde mimo standardní kontrolní orgány. A také že to dává technologii potenciálně přímo do rukou Saúdské Arábii.
Dodal bych k tomu ještě jednu věc, a to, že dohoda byla podepsána v situaci, kdy v regionu panuje nestabilita, a zároveň po tom, co loni podepsala Saúdská Arábie dohodu o vzájemné obraně a spolupráci s Pákistánem, který je státem vyzbrojeným jadernými zbraněmi, disponujícím poměrně pokročilou technologií v této oblasti.
Jedním z rizik je tedy spolupráce s dalšími jadernými státy a potenciální vytvoření nějakého skrytého jaderného programu vedoucího k jaderné zbrani. I když znovu, Spojené státy tvrdí, že program a kapacity, které pomohou Saúdské Arábii vytvořit, budou mít pod kontrolou a půjde tedy o americké technologie. Tím se to liší od íránského případu.
Jaké jsou podle vás hlavní motivace Saúdské Arábie v tomto ohledu? Proč právě teď usiluje o schopnost obohacovat uran?
Neřekl bych, že o ni usiluje právě teď. Rijád o tyhle technologie a rozvoj jaderného programu usiluje už poměrně dlouho. Jednání se Spojenými státy ohledně civilního jaderného programu probíhají bezmála dekády. Ke skutečně velké změně došlo právě na straně Spojených států, které s tím nyní souhlasily.
Hlavní motivací ze strany Saúdské Arábie je podle oficiálních vyjádření možnost získat alternativní zdroj produkce elektřiny. A díky tomu možnost produkovat více ropy pro globální trh.
V něčem to dává smysl. Jaderná elektrárna funguje třeba ve Spojených arabských emirátech, byť tedy právě bez té schopnosti obohacovat uran, skutečně jde jenom o jaderný energetický program, který nemá potenciální dvojí využití.
Je tam několik různých důvodů, proč se o to snaží. Za prvé jde o to, že se obecně snaží působit jako moderní stát. A samozřejmě jaderná energie je jeden z těch velmi významných statusových symbolů modernity a toho, že jsou státy skutečně technologicky vyspělé. Souvisí to s dlouhodobějšími strategiemi a vizemi o tom, jak více diverzifikovat ekonomiky, jak se připravit na tu potenciální éru po ropě, nebo případ, kdy začne klesat poptávka po ropě. Ty jsou vlastní jak Saúdské Arábii, tak Spojeným arabským emirátům.
Mluvilo se třeba i o tom, že jaderná energie by mohla pomoci Saúdské Arábii napájet různá datová centra. Víme, že státy Zálivu obecně hodně investují do umělé inteligence a k tomu právě potřebují i vlastní datová centra. Tohle by tomu mělo také pomoci.
Dává to smysl i v rámci mírového užití. Nicméně na základě toho, jakým způsobem je dohoda napsaná a jak pak bude doplňovaná - znovu z toho, co o ní víme - zde panuje riziko potenciálního využití i pro vojenské účely.
Mohly v tom sehrát roli i konflikty posledních let, které posílily přesvědčení Saúdské Arábie, že skutečně potřebuje vlastní jadernou infrastrukturu a že musí více dbát na svou bezpečnost?
Saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán už dříve vzkázal, že pokud bude Írán na cestě k jaderné bombě, tak ji Saúdská Arábie bude chtít také.
Zároveň je to podle mě i reakce na ten šok ze současné nestability. Případně možná americké rozhodnutí není reakcí na saúdský šok z války proti Íránu. Ukázalo se, že Spojené státy nejsou samy o sobě schopné ani ochotné poskytnout kompletní obranu státům Perského zálivu proti íránským útokům. Ať už jde o poskytnutí protiraketové obrany, nebo o ještě silnější úder proti Íránu jako takovému.
V tomto ohledu určitě může hrát roli, že Saúdové na to nyní tlačí mnohem více, protože chtějí získat přinejmenším určitou kapacitu nebo možnost v budoucnu vyvinout jadernou bombu a tím se pojistit proti svým soupeřům. Vidí totiž, že Spojené státy a Izrael nejsou schopné zastavit íránský jaderný program a zároveň nejsou schopné prolomit íránskou blokádu Hormuzského průlivu.
Zároveň podle mě hraje roli i to, že jsme ze strany států Zálivu slyšeli hodně kritiky Spojených států kvůli tomu, že pro ně nedělají dost. Takže se může ukázat, že právě to je motivace, proč Spojené státy Saúdům v tomto ustupují.
Je to navíc propojené s geopolitikou obecně. Spojené státy si chtějí Saúdskou Arábii udržet na své straně. Současný jaderný program, který měly státy Zálivu i Saúdská Arábie, byl rozvíjen nejen ve spolupráci se Spojenými státy, ale také s Francií, Jižní Koreou, Čínou a dalšími aktéry. Tahle dohoda by pak podle toho, co o ní víme, měla velmi silně připoutat americké firmy k rozvoji saúdského jaderného programu.
Důležitost té dohody tedy není ani tak v tom, že by Saúdská Arábie chtěla jaderné technologie – ta o ně usiluje různými způsoby už dlouho –, ale v tom, že Spojené státy jsou nyní ochotné je poskytnout
Otevírá podle vás tato dohoda dveře regionálním závodům v jaderném zbrojení? Mohou podobné ambice nyní získat i další státy Blízkého východu?
Na tohle poukazuje řada analytiků. Pokud k tomu skutečně dojde a dohoda bude uzavřena, uvidíme celou řadu spekulací o tom, co Saúdská Arábie dělá. Okolo toho se rozvine poměrně intenzivní zpravodajská i informační hra a spor o to, jak situaci interpretovat.
Dlouhodobě se upozorňuje, že pokud by Saúdská Arábie nastoupila cestu vývoje jaderné zbraně, vedlo by to nejspíše nejen k možné eskalaci ze strany Íránu, ale i k tomu, že další regionální mocnosti by se ji nejspíše snažily získat také.
Regionální systém vztahů na Blízkém východě funguje na snaze o rovnováhu moci mezi jednotlivými hráči. Pokud se některý stát stane příliš silným, ostatní se ho obvykle snaží vyvažovat. V tom by tedy spočívalo poměrně velké riziko dalšího šíření jaderných zbraní a dalších konfliktů.
Pak je samozřejmě otázka, jak by se ostatní státy snažily takové kapacity získat – s kým by spolupracovaly, jestli by se znovu obrátily na Spojené státy a zda by s tím Spojené státy souhlasily, nebo jestli by se obrátily na Čínu či někoho jiného. V tomto ohledu by to potenciálně otevřelo další kolo soupeření.
Jaký je postoj Izraele? Jak nahlíží na samotnou dohodu, která by mohla navýšit kapacity Saúdské Arábie?
Pokud vycházím z izraelských médií a vyjádření izraelských představitelů i expertů, je to vnímáno jako riziko. A to z několika důvodů.
Dříve byla tato dohoda - v té verzi, o které delší dobu jednaly Spojené státy se Saúdskou Arábií - podmíněna tím, že dojde k normalizaci vztahů mezi Saúdskou Arábií a Izraelem. Podobně jako Izrael navázal oficiální vztahy se Spojenými arabskými emiráty v rámci takzvaných Abrahámovských dohod, měl tak učinit i se Saúdskou Arábií. Rozvoj jaderného programu mezi Spojenými státy a Saúdskou Arábií měl být pro Saúdskou Arábii určitou odměnou za normalizaci vztahů s Izraelem.
Po 7. říjnu a po brutální izraelské reakci v Gaze a jinde ale přestala být normalizace pro Saúdskou Arábii reálnou možností. Hodně se mluví o tom, že Saúdská Arábie dnes vnímá Izrael jako poměrně silně destabilizujícího aktéra na Blízkém východě. Určitá míra spolupráce, především v bezpečnostní oblasti, sice stále existuje, ale stále častěji slyšíme i kritiku.
Po izraelských úderech v Kataru, kdy Izrael zaútočil na představitele Hamásu, bylo možné pozorovat, že řada států Zálivu začala Izrael vnímat jako potenciální hrozbu. Pokud je totiž ochoten zaútočit na stát, který je spojencem Spojených států a sám neútočí na Izrael, vyvolává to otázku, co to znamená pro další státy, například pro Saúdskou Arábii.
Od té doby pozorujeme, že Saúdská Arábie vystupuje vůči Izraeli asertivněji a zároveň hledá další partnery v regionu, kteří nejsou nutně spojenci Izraele, například Pákistán.
A jaké podle vás mohou být dopady té dohody? Může vést spíše k další eskalaci v regionu, nebo naopak přinést stabilitu?
V tuto chvíli popravdě úplně nevidím, jak by to mohlo přinést větší stabilitu na regionální úrovni. Spíše v tom vidím potenciál - pokud bude dohoda pokračovat - ne přímo k eskalaci, ale k otevření další linie konfliktu.
Zároveň tato dohoda a potenciální rozvoj saúdského jaderného programu a materiálu pro jadernou zbraň mohou přispět k podrývání globálního systému kontroly šíření jaderných zbraní.
Současní i potenciální soupeři Saúdské Arábie zpozorní a budou hledat způsob, jak na nové jaderné kapacity Saúdské Arábie reagovat. Ať už prostřednictvím hledání dalších spojenců, nebo asertivnějším vystupováním vůči Saúdské Arábii.
Navíc víme, že v minulosti existovalo soupeření i mezi samotnými státy Zálivu – ať už mezi Spojenými arabskými emiráty a Saúdskou Arábií, nebo mezi Katarem a Saúdskou Arábií. Myslím si tedy, že potenciál pro širší nestabilitu je poměrně vysoký.
