Článek
Vedle pantomimy uměleckého šéfa souboru Radima Vizváryho v roli barona diváky čekají projekce, akrobacie, zpěv, balet či kresba naživo. Protiváhou baronovi má být postava holčičky, voděné loutky, která mu zřejmě rozumí víc než dospělí.
Režisérské duo Miřenka Čechová a Petr Boháč se snažilo v nápadech vyhnout slavnému filmovému pojetí Barona Prášila od Karla Zemana. Po premiérách tento čtvrtek a pátek ve Stavovském divadle následují nejbližší reprízy 11. a 30. dubna.
Inscenace se odehrává v zemi tvrdě postihující vše, co je vymyšlené, tedy nejen lež, ale také pábení. Prášil stojí před soudem, který trhá na kusy jeho fantazii a zážitky z cest. Soudkyně v podání mezzosopranistky Markéty Cukrové uvádí jednotlivé příhody. Jsou mezi nimi podmořský tanec a záchrana rejnoka v akrobatickém pojetí, při němž se jeviště ocitá v mořských hlubinách.
Hrdina rovněž zachrání umírající černou labuť, již tančí bývalá a dlouholetá první sólistka Baletu Národního divadla Nikola Márová. Živá kresba soudní zapisovatelky Galiny Miklínové promítaná na pozadí jeviště doprovází například tango s býkem.
Nechybí živá hudba, kterou pro inscenaci složil Petr Kučera. Mezi rekvizitami nalezne uplatnění i míchačka na maltu.
Režijní pojetí Čechové a Boháče podle šéfa souboru Vizváryho ctí odkaz zakladatelů Laterny magiky, režiséra Alfréda Radoka a scénografa Josefa Svobody.
Inscenace podle Čechové vychází ze spolupráce Laterny magiky se souborem Spitfire Company. Ten zužitkoval zkušenosti s loutkami z inscenace Gulliverovy cesty v pražském divadle ABC a poučil se z různých pojetí prášilovských příhod.
„Spíš než Zemanův Prášil je nám blízký Prášil Terryho Gilliama, ale i on jedná dost skepticky,“ řekla Čechová v narážce na film z roku 1988, který přesahuje žánry.
Původní německý text Barona Prášila pochází 80. let 18. století. Inspirací mu byly smyšlené příběhy, kterými se tehdy chlubil reálný cestovatel, baron von Münchhausen.


















