Česká hvězda MMA bojuje o titul: Chci vyhrát a pak letím k porodu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jeho mysl neuhne, na konci vidí Jiří Procházka jasný cíl. Předvést maximální výkon a usednout opět na trůn slavné organizace UFC. Český MMA bojovník bude v neděli brzy ráno v Miami bojovat o mistrovský pás polotěžké divize s Carlosem Ulbergem.

Pár hodin poté by měla Procházkova přítelkyně Kamila rodit. Nikdo neumí garantovat, že porod stihne, přesto má český samuraj v hlavě naprogramováno, že obě výzvy zvládne.

V roce 2022 psal historii a pobláznil české fanoušky, teď má další šanci. „Před prvním titulovým zápasem jsem byl ještě kluk. V tuhle chvíli, s tím vším okolo, už vím, že jsem muž. Muž, který ví, co chce, který ví, s čím tam jde,“ prohlásil rodák z Hostěradic. „Jsem z Česka, jsem patriot, jsem hrdý Čech,“ dodává.

Před čtyřmi lety jste získal v Singapuru jako první Čech titul v UFC. Zamyslel jste se někdy, proč právě vy?

Zatím nemám čas ohlížet se, protože se absolutně soustředím na svou cestu, na to, co dělám. Věřím, že až dojdu do fáze, že budu chtít předávat dál, tak budu moci přivést dalšího Čecha do UFC.

V čem jste se nejvíc změnil od roku 2022?

Dospěl jsem. Minimálně proces dospívání beru jako celoživotní cestu. Člověk může dospívat i v mnohem vyšším věku. Jestliže je žák připraven, učitel se objeví. Tohle je aktuální a pro mě to platí na celý život, protože se chci posouvat. Baví mě se vyvíjet. Baví mě nacházet svoje silnější já. Vidět svůj vzor a kráčet za ním, jak se stále mění, v čase vidět i sebe sama. Věřím, že jdu pozitivním směrem.

A když se ohlédnete?

Když vezmu 2022 a 2026, jsou to jen čtyři roky, ale mně to přijde jako dvojnásobek času. Nevím, jak moc jsem se změnil navenek, ale přijde mi, že jsem třeba zestárl klidně o deset let. Zkušenosti, tréninky, motivace, nové inspirace, prohry, výhry. Byla to síla, byla to jízda. Věřím, že teď znovu pořádně šlápneme na plyn.

Co si pamatujete z oslav titulu?

Mám matné vzpomínky, bylo toho hodně. Vím, že jsem to neprožil tak, jak bych chtěl. A to je jedna z věcí, kterou bych chtěl prožít opravdu, plně si to uvědomovat.

Co to znamená?

Vidět to. Byl jsem šampionem necelý půlrok. Chtěl bych v tom být víc živý, vědomý, více si uvědomovat hodnotu šampiona.

Přijímáte názor, že jste sám vzorem pro druhé?

Přijímám. Někdo si to může vzít, že to je třeba frajeřina. Ale ne. Spíš to je, že člověk nějaký je a musí za to plně převzít zodpovědnost, aby obsáhl celou sílu osobnosti. Rostete a dorůstáte v člověka, kterým chcete být. Není to tak, že bych si řekl: Teď jsem mistr, dostanu pásek a můžu se chovat jako hulvát. To ne! Od té chvíle je potřeba držet určitý kodex, určitá pravidla. Jakmile uděláte řidičák, taky když si sednete do auta, máte zodpovědnost a nemůžete si dělat, co chcete. Tohle je prostě v životě dvousečné. Dorosteme do nějaké role, něco nabudeme, ale v některých věcech nás to trochu omezí. Na druhou stranu nám to dá příležitost se zase v něčem plně projevit.

Stále máte v mysli a srdci cestu samuraje?

Samozřejmě.

Omezuje vás to?

Jistě, ale to je život, který jsem si zvolil. Duše se narodila, abychom z toho absolutně všeho možného vysekali sochu toho Davida do krásné podoby, ve které jsme. Život jako umělecké dílo.

Jste nyní se svou sochou spokojen?

Je to takové napůl. Ano i ne.

Pár věcí k doladění?

Věřím, že to takhle bude celý život. Jedna moje část určitě není spokojená a druhá uznává, že jedině skrz plné přiznání chvíle tady a teď a sebepřijetí v této chvíli, tak to je ten jediný klíč, abych mohl plně ukázat to své nejlepší. Jedině když se plně přijmeme beze zbytku, jsme přítomni, můžeme své dary, které máme, dávat bez omezení celému světu. Je to ale těžké. Být na jednu stranu opravdu kritik a hlídat se, na druhou stranu přijmout okamžik, jaký je. Jedině když budu v plné sebelásce k sobě, tak pak můžu plně zářit. A to je krásný paradox, kterému se říká život.

Když jste v říjnu slavil třiatřicet, bilancoval jste? Přece jen jsou to Kristova léta.

Ano, stále. Neříkám hop, ještě mi je stále třiatřicet. Věřím, že to je o tom makat, na čem nám opravdu záleží, bojovat za věci, které chceme.

Jak tam pasuje titul UFC?

Klíčový je tam jít a udělat co nejlepší možný výkon. Věřím, že vše ostatní s tím přijde. Titul, cokoliv. Být zase o level výše, ukázat svůj vrchol.

Na minulý zápas v UFC jste měl oholenou hlavu, stejně jako vaši trenéři. Je i tohle posilující faktor před bojem – jeden za všechny a všichni za jednoho?

Hlavu jsem si oholil kvůli Ashley (Procházkova fanynka), která bojovala s rakovinou. Teď už je naštěstí zdravá, trénuje thajský box, je to silná ženská. Od té chvíle jsem si už dvakrát před zápasem holil hlavu a řekl si, že to budu opakovat.

Vy hodně dáte na tým a vlasy nejsou jediné pojítko s trenéry, že?

Všem členům týmu jsem koupil červený růženec s tím, že to budeme mít jen my do zápasu. Ať si držíme energii pohromadě a nikdo nám ji nemůže narušit. Věřím, že je to náš talisman. Neříkám, že na tyhle věci dávám bůhvíjak velký zřetel, to jsem se spálil u Alexe Pereiry, ale mám rád věci, které nás propojují a dodávají nám sílu.

Jen pár hodin po zápase se vám má narodit první dítě. Promítlo se těhotenství vaší přítelkyně do přípravy, byla nějaká omezení?

Musel jsem brát víc ohledu na těhulku. Jinak ve výsledku byla příprava příjemnější, než jsem si zprvu myslel.

V čem?

Úplně se mi změnil myšlenkový běh. Dřív jsem ráno přišel z tréninku, v poledne trochu spánku, jídlo, příprava na druhý trénink, večer domů a bum. Teď byla úplně jinačí energie. Třeba před spaním jsme dělali dechové techniky, Kamča si na mě lehla, sladili jsme dech, já si dal ruce na bříško a hrál si s malou. Byl to takový playstation, takové pohybovky, dotyky. Přítelkyně z toho neměla úplně největší radost, když jsem malou před spaním rozdováděl, ale byla to krásná změna do toho soustředění, které jsem měl před zápasem.

Je to i motivace navíc, výhra a šampionský pás pro dceru?

V tom mám stále stejný směr nehledě na narození. Během přípravy mi umřel děda, odešel, když jsem byl na kempu v Mexiku. On byl velký chlap v rodině, pilíř. Všechny tyhle věci jsou prostě nahoru a dolů. To je život, jsou v tom emoce. Ale na mou životní misi, na můj úkol to nemá vliv. Jak říká kodex samuraje: pravý muž si zachovává chladnou hlavu za všech okolností.

Za všech?

Neříkám, že to dělám za všech, ale minimálně je to pro mě inspirace. Snažím se toho dostát.

Zůstane vám chladná hlava i těsně před zápasem? Víte přece, že tisíce kilometrů daleko se vám může narodit dcera.

Nechci předjímat. Doufám a věřím, že ukážu nejlepší možný výkon, zvítězím, odjedu ve zdraví domů a porod stihnu.

Budete sice tátou, ale pořád jste tím střelcem, klukem z Hostěradic, který se umí rozjet, je to tak? Například v Mexiku jste lezl na jednu skálu bez jištění.

Bylo to trochu nebezpečné, ale co je vlastně nebezpečné? Prostě jsem si věřil. Věděl jsem, že v tu chvíli na to mám, tak jsem to udělal. Tohle bylo ale poprvé, kdy jsem si uvědomil, že musím mít plný fokus na každičký krůček, který jsem dělal, každý nádech, výdech, protože už to není jen o mně. Už brzy budeme tři. Co se týče zápasení, to s tím nemá nic společného. Ale psí kusy už budu dělat maximálně profesionálně, pokud tedy vůbec budou. Dávám slovo muže, že tohle byla moje poslední vylomenina, kterou jsem udělal ledabyle bez rozmyšlení, bez přípravy.

MMA je jedna vaše životní cesta, druhou bude rodina. S přítelkyní se znáte dlouho a vaše hrany vztahu jsou obroušené. Přichází tedy dcera na svět v pravý čas?

Jsem rád, že to nebylo třeba po prvních třech, čtyřech letech, protože jsme měli pauzy a hledali jsme k sobě cestu. Trochu jsem to kousal, ale nakonec jsem naznal, že je fakt potřeba nejen makat na sobě, ale vztah si sám taky zasloužit. Chce to péči, starat se o partnera. Je to jako s rostlinou, zalévat, pečovat, zastřihávat. To jsou univerzální zákony, asi neříkám nic nového.

Je pro vás obtížné jít do kompromisu, pokud máte jiný názor?

Jsou věci, přes které nejede vlak, ale většinou se s partnerem domluvit dá. Protože buď oba vítězíte, nebo oba prohráváte. My chceme vítězit, takže se snažíme najít cestu.

Ale teď se musíte oprostit od toho, že jste od přítelkyně šíleně daleko.

Mám svoji misi, které věřím, a jdu do ní absolutně naplno. Kamča má zase svoji misi. Já věřím v ni, že to dobře zvládne. To mi dává klid, abych mohl jít a konat to svoje. Jsem připravený na velký boj. A jsem připravený být tátou.

Počítáte s tím, že po zápase přijde delší volno, když se vám narodí dcera?

Minimálně měsíc, dva určitě budu chtít být čistě jen s rodinou, všechno prožívat. Chci si užít našeho nového tvorečka. Už ta představa je nádherná. Ale teď je čas boje. Věřím, že ukážu to nejlepší a pak si budu moct vychutnávat narození dcery.

Tušíte, jaký budete táta? Vaše přítelkyně mi tvrdila, že možná bude muset hlídat dceru i vás.

To je pravda. Já se rád naladím na dětský vibe, skotačím, vymýšlím a dělám kraviny. Snažím se zkoušet, co to jde, ale je tam zodpovědnost. Její zdraví, dobrá výchova, dobrý příklad, to pro mě bude vše.

Nahlédl jste do knížek o výchově?

Studoval jsem, byl jsem s Kamčou i na těhotenském kurzu. Chci jí být oporou, nechci si připadat zbytečný. Spousta chlapů to po porodu říká. Chci být strategicky připravený na tyhle okamžiky, aby si to mohl člověk i trochu vychutnat.

Pokud byste čekali kluka, byl byste odvážnější v hraní, ve výchově?

Já budu hlavně rád, když bude malá zdravá a vše proběhne v pořádku. Věřím, že k nám má přijít právě taková dušička, človíček, který nás obohatí ve věcech, kde máme třeba pořád díry. Věřím, že to bude požehnání, protože nový život je požehnání.

Ale vás čeká jedna z nejdůležitějších bitev, titulový zápas v nejprestižnější MMA organizaci na světě. Forma je?

Ostří je naostřeno, všechny zbraně jsou připraveny, teď už jdeme lovit.

Co čekáte od Ulberga?

Viděl jsem, že si mě vzal párkrát do pusy, dělal si ze mě srandu a bůh ví co. Je mi to absolutně jedno. O svého soupeře se zajímám jen stylově. Jeho energii chci cítit, až se mu postavím tváří v tvář. Studuju si soupeře, viděl jsem ho na váženích, tam se nedíval soupeři do očí. V tomhle jsem zásadový: respektuj mě, já respektuju tebe, jdeme do boje s naprosto stejnými pravidly, nechť zvítězí lepší.

Co čekáte v kleci?

Stylově bude Ulberg rychlý a pohyblivý. Čekám systematicky opakující se věci, které nebudu zmiňovat, to by mohly být náboje pro něj. Možná jeho trenéři udělají crazy rozhodnutí, vzít mě na zem. Na to budu muset být připravený, kdyby na to náhodou došlo. Věřím, že jsem připraven silově, vytrvalostně, kondičně, technicky, se vším načasováním, s přesností. Tuhle výzvu v Miami zvládnu a druhý den už budu doma.