Boyband nové generace tvoří normální kluci. Gufrau a Victor Kal nadchli Roxy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Koncert má začít až za hodinu a půl, ale před pražskou Roxy už dávno stojí fronta. Lidé debatují třeba o součtu přímek a parabol. Rapové trio Gufrau a jejich dlouhodobý spolupracovník Victor Kal, kteří klub vyprodali hned dvakrát a znovu tu vystoupí ve čtvrtek večer, sbírají fanoušky hlavně v řadách mladší části generace Z. Lákají na rap zcela oproštěný od žánrových tropů. A hity o nočních flámech, milostných peripetiích i bydlení u mámy.

Loni v září vyprodali pražskou Akropolis a od té doby se nezastavili. Sály plní i přesto, že donedávna o nich věděl málokdo. Kariéru rapperů Vojtěcha Pravdy, Huga Wiesnera a producenta Jakuba Maťka katapultoval singl Navždycky blázen. V říjnu vydaný track, který Gufrau napsali s Victorem Kalem a Rohonym, za necelý půlrok nasbíral přes 4,5 milionu přehrání na platformě Spotify. Zvukově je přitom naprosto jiný než pokojíčkový rap, kterým se dlouholetí kamarádi a čerství absolventi Gymnázia Na Zatlance prezentovali před několika lety.

Svůj dosud nejúspěšnější singl si mladí hudebníci tuto středu strategicky nechávají až na závěr večera. Na úvod přichystali jiné překvapení.

Před pódiem zaplněného klubu visí bílé plátno, za ním čtyři siluety v kapucích. Na jednom z balkónů právě začala hrát hudba jako z lidušky. Dvojčata Wiesnerova, mladší sourozenci rappera známého také pod přezdívkou H4go, přehrávají na saxofon a housle Ódu na radost. I na protějším ochozu je rušno. Za pár vteřin začíná být jasné, proč. Siluety na pódiu byly jen klam. Gufrau s Victorem Kalem zahajují show přímo mezi křičícími fanoušky skladbou Černá páska z aktuální desky Boyband. Její název se jeví nečekaně přesný.

„Nevím, co všechno jsem ten večer měl / nevím, co všechno jsi pak měla ty / pamatuju si zhruba tak tři scény / který mi pak v noci vyvstávaj z tmy,“ rapuje Hugo Wiesner. Nové album už neholduje večírkům, ale střízlivění. A svižné beaty nahradila pomalá, melancholická tempa. Alespoň částečně. LP Boyband, opět vytvořené s Victorem Kalem, je rozdělené do tří kapitol podle žánru: R&B, pop a experimental.

Jestli je něco na pódiu Roxy od začátku jasné, pak to, že Gufrau dokážou složit hit bez ohledu na škatulky. Přízvisko rapperů už jim sedí jen volně, možná i proto, že do žánru, který v Česku ovládly příběhy o vyrůstání na sídlištích či túrování drahých aut, vnesli zkušenost mladých kluků z centra Prahy.

„Moje dvě kočky se začaly hádat / jednu asi vezmu do mýho novýho bytu na Krymský / bydlím nad prací, to je nejlepší / došly mi prachy na sladkosti / a nemám na nájem, ale naproti / chodí po bytě nějaká nahá shadi,“ vypráví H4go v jedné z nejvýraznějších skladeb nové desky, v níž se objevuje oblíbený motiv kapely: jak se dostat z dětského pokojíku u rodičů a vydržet v nájmu do další výplaty. Že se nachází na stejné adrese jako Café V lese, jeden z nejoblíbenějších hudebních klubů v hlavním městě, nejspíš není náhoda.

Z diskografie Gufrau už by ostatně šla poskládat mapa Prahy. Předchozí desku věnovali Holešovicím, debut z roku 2022 pojmenovali po Vltavské filharmonii a ve verších běžně skládají pocty oblíbeným podnikům.

„Když píšu tenhle text / tak mířím z Potrvá / mířím na Strossmayerák, chvíli to potrvá / a chvíli bolí to, ale to bolet má / pivo nespraví to a stejně si ho dám,“ zpívá Mat213, jeden z mnoha hostů středečního koncertu.

Přes dav sborově halekajících fanoušků jeho hlas skoro není slyšet. V tracku Potrvá, dalším oblíbeném v repertoáru Gufrau, se únava z večírku mění na něco temnějšího, ale uprostřed holešovických ulic přichází i chvilkové alkoholové prozření: „Uvědomil jsem si, že ty nejdůležitější věci v životě jsou / mít se dobře, mít někoho, mít co pít / a mít pěkný počasí na senoseč.“

Gufrau by nedokázali znít tvrdě, ani kdyby chtěli. Mnohem lépe se cítí v nadsázce, nebo naopak v emocionálních výlevech. Ochotně kňourají nad nedostatkem peněz, propadají záchvatům žárlivosti nebo přiznávají, že jsou totálně zmatení z lásky. Donedávna by něco takového v tuzemském rapu bylo nepřípustné.

„Nedělám rap tvrdej gangster / Protože nejsem / stejně mý tracky zná ČR nazpaměť,“ chlubil se H4go v úvodní skladbě z desky Holešovice, tehdy ještě doprovázený zvukem v mezích pravidel rapu. Zanedlouho poté se ale Gufrau vydali směrem, který zde pomohli etablovat Mat213 nebo Rohony. Do své hudby přimíchávali nízké žánry takzvaného žvýkačkového popu nebo vesnického rocku a nijak se neohlíželi na případné pohoršení hudebních puristů.

Není to tak dávno, co se o Matovi213 mluvilo jako o „kontroverzním“ umělci a jeho nominace na cenu Vinyla za singl 7teen vyvolala debaty o tom, zda českou alternativní scénu nepohltila touha znít mainstreamově.

V zaplněné Roxy je ale poznat, že o nový zvuk míchající rap s popem a písničkářstvím mladá generace jasně stojí. Gufrau i Victor Kal na pódiu působí naprosto sebejistě. Na pravidelné vystupování si rychle zvykli, koneckonců před pár týdny předskakovali Adamovi Mišíkovi v zaplněném Foru Karlín.

Jejich show nemá hluché místo, čemuž pomáhají i na pódiu se rychle střídající hosté. Skupina nazvaná Pastavbacku s Gufrau odrapuje čtyři tracky, herec a rapper Lajfr se přidává na hity Noboyfriendzone a Ona ví, Mat213 si užívá závěrečnou katarzi v sále při Potrvá, Bydlim u rodičů nebo Shy Lie Lie. Klub se mění v epicentrum nové hudební vlny, jejíž interpreti se navzájem spojují v dalších a dalších kolaboracích.

Na to, kolik uměleckého ega se koncentruje v zákulisí Roxy, působí show jako obyčejná oslava kamarádů a fanoušků. Možná za to může i uvolněný hudebnický dresscode: Vojtěch Pravda v kožené vestě („Vypadá jak Smoljak,“ směje se v backstagi manažer Lukáš Rychtařík), Hugo Wiesner v černém tílku, Rohony oblečený do sportovních šortek, jako by právě přišel z fotbalového tréninku, Lajfr obutý do špičatých polobotek a se svetrem, který ve vařícím se sále brzy sundá a odhalí košili s kravatou.

I samotný křest prvního vinylu desky Boyband probíhá zcela neokázale, kromě zmíněných jmen mu nepřihlíží rapová celebrita, ale strýcovsky působící Mardoša z Tata Bojs. Než odejde do zákulisí, se všemi si slušně potřese rukou.

Pak už je čas na poslední song. „Ne, nedokážu představit si sebe bez tebe / problém, že ty si to představuješ pořád / střílim petardama, když se koukáš na nebe / ale někde tuším, že seš nade mnou, nejmíň o řád,“ zpívá naplněný klub spolu s Gufrau, Victorem Kalem a Rohonym hit Navždycky blázen.

Mladí muži na pódiu nepůsobí vyšinutě, ale jako lidé, kteří by klidně zapadli do davu pod sebou - ať už tím, co je trápí, nebo tím, jak ke svým fanouškům přistupují. Vypadají jako boyband nové doby: tvoří ho docela obyčejní kluci.