Článek
Evropský vesmírný průmysl se pokusí o první start rakety z půdy kontinentální Evropy mimo území Ruska. Loď, která dokáže vyletět na oběžnou dráhu Země, nese jméno Spectrum, postavil ji německý podnik Isar Aerospace a své motory by mohla zažehnout ve čtvrtek ve 21:00 na základně Andoya Space Centre v Norsku.
Součástí mise „Onward and Upward“ je pět Cubesatů a jeden výzkumný experiment s názvem „Let it Go“ od firmy Dcubed. Hlavní je ale to, že pokud se tentokrát start podaří, tak se pro Evropu a celý její průmysl i vesmírný program mohou otevřít nové možnosti konkurenceschopnosti a nezávislosti.
„Vidíme, že svět se může rychle změnit. Ještě pár let zpět jsme žili v takové pohodě, že si můžeme vybrat, jestli startovat z Ruska, Indie, Číny, Ameriky. Odkudkoliv. Dnes je to těžší. Rusko je po nás passé a dost firem se teď odklání od Ameriky,“ uvedl pro SZ už loni Michal Václavík z České kosmické kanceláře s tím, že americká administrativa ztěžuje podmínky pro evropské partnery.
„Je tak mnohem výhodnější sáhnout po evropské nebo domácí raketě. Zaprvé nejdou peníze mimo domácí území a Evropu a všechny zákony a související věci jsou nám bližší. A to je další velká výhoda – politická a jakákoliv jiná nezávislost,“ zhodnotil výhody Václavík.
Silná motivace pokračovat v pokusech
Firma Isar Aerospace a její raketa Spectrum se o pokoření historického milníku nepokouší poprvé. O první start se pokusila 30. března 2025. Tehdy ale neuspěla, vystoupala jen několik stovek metrů a pak se kvůli blíže nespecifikované anomálii zřítila do moře a explodovala.
Výsledek to nebyl překvapivý – končí tak většina premiér nových raket a důležité je, jak rychle se výrobce dokáže poučit a zda je dost silná motivace v úsilí pokračovat, což v tomto případě zřejmě je. Další pokus o start proběhl letos 25. března, to ovšem nedošlo ani k zážehu motorů, protože do vytyčené bezpečné vzdálenosti pronikla rybářská loď, kvůli níž byl překročen stanovený čas pro start.
Dosud tak stále platí, že pokud chce někdo – vesmírný úřad, podnik nebo vysoká škola – do kosmu na evropské raketě poslat například družici, má na výběr pouze jedinou firmu a kosmodrom, který ovšem v Evropě neleží. Arianespace z Francie spolupracuje s Evropskou kosmickou agenturou (ESA), provozuje menší rakety Vega a větší rakety Ariane, které startují jen ve Francouzské Guyaně. Ta sice patří Francii, ale nachází se v Jižní Americe.
Nevýhody a výhody kosmodromu v Norsku
Základna na ostrově Andoya v Norsku je za polárním kruhem – na 69. stupni severní šířky, takže jde o jedno z nejseverněji položených míst pro starty raket na světě, což přináší i některá omezení.
„Vy se potřebujete dostat na oběžnou dráhu a mít správný sklon. Pokud jste na rovníku, můžete startovat kamkoliv na jakoukoliv oběžnou dráhu s jakýmkoliv sklonem. S čím větším sklonem ale startujete, tím jste méně efektivní, protože se vám nepřidává z rotace Země dostatečná rychlost. A můžete startovat pouze na dráhu se sklonem větším, než je zeměpisná šířka kosmodromu, takže tím jste omezeni,“ dodává český popularizátor kosmonautiky Michal Václavík.
I přesto ale vedení základny Andoya Space Centre, kterou pro starty orbitálních raket upravili teprve v roce 2023, plánuje, že by mohla odbavit až 30 startů za rok.
„Do budoucna je plán – a dnes už vidíme trend –, že bude velké množství menších konstelací několika desítek družic, které budou sloužit pro internet věcí, telekomunikaci a hlavně pozorování země. A ta polární dráha je pro to úplně optimální, protože družice po čase oblétne celou Zemi, což je pro snímkování důležité. Nevynechá žádné místo na světě – včetně oceánu a pólů. Tento kosmodrom je proto výhodný podobně jako třeba Vandenberg v Americe nebo Pleseck v Rusku,“ uvádí odborník.
Cena letu do vesmíru
Raketa Spectrum je oproti Falcon 9 nebo Ariane 6 co do velikosti a nosnosti o dvě kategorie níž. Nejznámější americká raketa má bezmála 70 metrů a její poslední evropská konkurence 62 metrů, na nízkou oběžnou dráhu (LEO) vynesou 22,8, respektive 21,6 tuny a cenově vychází na 2700 a 5300 dolarů za kilogram. Jde o středně těžké rakety.
Německá raketa má 28 metrů a vynese jednu tunu nákladu, takže jde o malou raketu. Isar Aerospace cílí na 10 tisíc eur za kilogram. V porovnání s velkými raketami je to hodně, ale srovnatelná raketa Alpha od americké firmy Firefly Aerospace na orbitu vynese také jednu tunu nákladu, a to při 15 tisících dolarů za kilogram.
„A tunová nosnost je vlastně pro mnoho aplikací ideální, protože se neplýtvá tou nosností. Můžete koupit raketu těžší, ale i pokud naplníte jen půlku kapacity, tak stále platíte celou raketu, takže je to neefektivní z pohledu využití.“
Zájem o německou raketu je
Vynesení dvou satelitů pro monitoring Severního ledového oceánu si objednala Norská kosmická agentura, další zákazníci jsou i Airbus z Francie anebo firma ElevationSpace z Japonska.
Isar Aerospace od svého založení v březnu 2018 pracovala na této nové evropské orbitální raketě do jejího loňského startu přesně sedm let. A není přitom jedinou evropskou firmou, která vyvíjí orbitální raketu.
„Je tady našlápnuto, a pokud nepřijde nějaká velká krize nebo legislativní omezení, tak myslím, že se takových raket dočkáme více,“ potvrzuje Michal Václavík z České kosmické kanceláře.
„V Evropě není problém ani technologický jako spíš odkud startovat. Firmy jsou opravdu omezené buď na exotická místa úplně mimo Evropu, nebo právě na ty kosmodromy i na severu Evropy, jako je třeba norská Andoya nebo švédská Kiruna, která je také velmi známá základna pro starty velkých, ale suborbitálních raket a je v jednání, že by i odtud startovaly rakety na oběžnou dráhu,“ říká český popularizátor kosmonautiky.
