Článek
Mezi Íránem a USA se chystá druhé kolo vyjednávání, ropa se zase vrací těsně pod sto dolarů. Akcie ve světě rostou, ceny u českých pump mírně klesají. Dnes je nafta za rovných 45 korun, nejlevněji od Velikonoc a od spuštění vládních stropů.
Blíží se průlom? Trh s ropou se stal hlavním bojištěm celého konfliktu. Írán už týdny svou blokádou úspěšně tlačí ceny paliv vzhůru, což Ameriku bolí a nepůjde to snášet věčně. Trump nově zkouší něco podobného, když zastavuje tankery plující z íránských přístavů.
Vedle poměřování, kdo víc vydrží, lze ale vypozorovat pokusy, jak najít z konfliktu cestu ven důstojnou pro obě strany. Trump nechce „Trumpovu drahotu“, Írán nemůže blokovat Hormuzský průliv věčně.
Víkendové rozhovory v Pákistánu sice nic navenek nepřinesly, ale už přicházejí zprávy, co se bude probírat v druhém kole a hlavně kudy dojít ke kompromisu v otázce íránského jaderného programu. Na něm americkému prezidentovi – jak sám říká – záleží teď ze všeho nejvíc.
Slovo „kompromis“ se v úterý začalo objevovat v amerických médiích, když se ukázalo, že už nejde o to – jak dříve Trump naznačoval – zašlapat íránskou schopnost vývoje a výroby jaderné bomby kompletně a navěky do země. Nově podle New York Times nebo Washington Post už je řeč jen o pozastavení na omezený čas.
To může být významným principiálním posunem. Washington požaduje moratorium na 20 let, Teherán nabízí jen pět. Rozdíl je velký, pět let Íránci nabízeli už v únoru při posledním kole jednání před zahájením bombardování. Na druhou stranu i pět let by Trump teoreticky mohl zkusit doma prodat jako klid za horizont svého mandátu – a tedy jako úspěch.
Americký prezident ho zoufale potřebuje. Nejde jen o porušení jeho ústředního slibu, že nebude zatahovat zemi do válek, což proti němu teď obrací i skalní MAGA influencery. Ale hlavně o širší propad popularity kvůli stavu ekonomiky, který byl znát už před útokem na Írán a teď v kontextu drahých paliv zesiluje.
Tento týden přišla informace, že spotřebitelská nálada v USA klesla v dubnu podle indexu Michiganské univerzity na vůbec nejnižší hodnotu v historii. Pravda, dotazování respondentů probíhalo ještě před vyhlášením povelikonočního příměří. Ale má-li benzin v dubnu stát v USA v průměru 4,30 dolaru za galon, což je oficiální odhad z federální úrovně, tak to je před volbami do Kongresu těžko přijatelná úroveň.
Trump je víc než Babiš
Je-li někde skutečná cenová pojistka pro české řidiče, tak ne v cenových stropech zavedených Babišovou vládou. Ale v USA. Trump řeší totéž, také nechce odpor voličů. Kdo touží tankovat levně, musí věřit, že Trump čelí stejné bolesti a není politickým sebevrahem.
Sází na to i Teherán. „Užívejte si dnešní ceny. Brzy se vám bude stýskat po benzinu za čtyři nebo pět dolarů,“ varoval Američany na síti X šéf íránských vyjednavačů Mohammad Bágher Ghálibáf v reakci na Trumpův plán blokovat od pondělí Hormuzský průliv pro lodě putující z Íránu.
Tento překvapivý krok – kontrastující s předchozím odblokováním už vyskladněné íránské ropy v tankerech na moři – má protivníka připravit o hlavní zdroj příjmů. Ale cenám paliv v USA ani jinde to také moc nepomůže. A jak se opakovaně upozorňuje už od začátku konfliktu, tak Írán sice možná čelí největší armádě světa, má ovšem na své straně asymetrii bolesti.
Diktatura otužilá dekádami sankcí může brát ekonomický propad jako normální provozní stav. Naopak pro demokratické vlády na Západě jsou ceny pohonných hmot nad kritickou hranicí existenční politickou hrozbou. Česko nebo Polsko asi nikdo neřeší, ale když už povoluje i Německo nebo Francie ve smyslu poklesu daní a zavádění kompenzačních motoristických příspěvků, Teherán dostává jasný vzkaz – jeho strategie zabírá.
Bude-li dohoda, co pak?
Trump mluví o tom, že ajatolláhové už mají války dost. Ale s ním je to stejné. Motivace k dohodě na jeho straně zjevně existuje. Jinou věcí je, že vzdálenost mezi „konečně jednáme“ a „tankujeme levně“ může být ještě obrovská.
Íránský jaderný program představuje komplikovanou věc, která se probírá celé dekády. Washington nemůže podepsat dohodu, která by vypadala jako kapitulace. A Teherán se chce vyhnout ponížení. Prostor pro kompromis existuje, ale jeho domluvení bude vyžadovat trpělivost, obratnost a čas, což se zdá být při jednáních s impulzivním šéfem Bílého domu jako výrazně nedostatkové zboží.
Navíc i kdyby vznikla oboustranně přijatelná dohoda třeba hned příští týden, návrat k normálu se rozhodně nedostaví obratem. Pro lepší pochopení je totiž třeba vnímat, z jak hlubokého dna se svět musí nejdřív vyhrabat.
Mezinárodní energetická agentura IEA ve svém čerstvě vydaném shrnutí situace píše, že v březnu přísun ropy na globální trh klesl o víc než desetinu. A že šlo o „největší výpadek v historii“. Fyzická obnova těžby, odminování průlivu, návrat pojišťoven k normálním sazbám pro tankery – to vše dohromady potrvá spíš měsíce než dny.
Globální spotřeba ropy má letos klesnout podle EIA o 80 tisíc barelů denně, ve druhém čtvrtletí se může dostat dokonce vůbec nejníž od pandemie covidu. Mezinárodní měnový fond v úterý kvůli válce v Zálivu snížil odhad letošního růstu globální ekonomiky – sice jen ze 3,3 na 3,1 procenta, ale s varováním, že už teď může být aktualizace zastaralá a hrozí spíš naplnění skeptického scénáře s růstem jen 2,5 procenta.
Pár promile sem, nebo tam zní jako technikálie, ale růst pod tři procenta by byl také nejslabším výsledkem od covidu. Navíc jsou tu i strašidelnější zprávy: třeba že příjmy Ruska z prodeje ropy, tedy hlavní zdroj financí pro válčení na Ukrajině, se v březnu díky růstu cen skoro zdvojnásobily.
Jaro a léto s drahou ropou – a všemi jejími důsledky – se stále jeví jako nejpravděpodobnější scénář. Ale poprvé od začátku krize platí, že podzim by mohl vypadat jinak. Pokud se strany skutečně dohodnou a dohoda vydrží.
To jsou dvě velká „pokud“. Ale aspoň jsou na stole.
