Matka zůstala s malým dítětem bez elektřiny. O „rychlou“ dávku bojuje přes rok

Na období kolem vánočních svátků v roce 2024 nevzpomíná paní Eva ráda. Tehdy jako samoživitelka s ani ne dvouletou dcerou žila druhý měsíc v pražském bytě, odpojeném od elektřiny, kterou si i topila a používala k ohřevu vody.

„Nemohla jsem vařit ani dceru vykoupat, vyprat, nic. Malá se mi třeba počůrala ze zimy, hrozné to bylo,“ popisuje Eva s dovětkem, že zpětně sama nechápe, jak to období zvládla.

Tvrdí, že do dluhů se dostala i kvůli pozdě propláceným příspěvkům na bydlení od úřadu práce.

V nejhorší chvíli – šest dní před Štědrým dnem – ji napadlo zkusit právě na úřadu práce zažádat o mimořádnou okamžitou pomoc. Jde o dávku, která slouží jako poslední záchrana pro osoby v hmotné nouzi a akutní tísni.

Jenomže rychlé pomoci se nedočkala. O vyplacení dávky v požadované výši bojuje dodnes. Zatím 16 měsíců. Během té doby úřad práce dvakrát její žádost o dávku zamítl, dvakrát se matky zastalo Ministerstvo práce a sociálních věcí jako nadřízený orgán. Ve třetím rozhodnutí úřad práce začátkem letošního roku dávku schválil, ale vyplatil jen část peněz na pokrytí dluhu.

Mluvčí úřadu práce František Bikár bez plné moci od klientky nemůže konkrétní případ komentovat. Procesně ale popisuje, že jde o několik správních řízení, ne o jednu táhnoucí se žádost o dávku.

„V případě podání odvolání následuje druhostupňové řízení, o kterém rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Nelze tedy obecně tvrdit, že by řízení probíhalo nepřetržitě po celou dobu, pokud bylo opakovaně ukončeno a znovu zahájeno,“ vysvětluje.

Zároveň mluvčí dodává, že využití mimořádné okamžité dávky na proplacení nedoplatku lze jen v ojedinělých případech. „Mimořádná okamžitá pomoc je primárně určena k řešení akutních a mimořádných situací a k předcházení vzniku dluhů, nikoli k jejich zpětnému hrazení. Obecně ji tedy nelze využívat na úhradu dluhů,“ říká Bikár.

Matka je z přístupu úředníků k řešení své krizové situace a ze složitého boje o mimořádnou okamžitou pomoc zaskočena. „Pořád spíše hledali, jak mi nepomoct. I když se do problému dostalo i dítě a já jsem za to fakt nemohla a měla jsem to všechno doložené,“ tvrdí Eva.

Redakce její jméno upravila z důvodu ochrany dvojčlenné domácnosti s nezletilou dcerou. Má ovšem k dispozici řadu úředních dokumentů včetně rozhodnutí úřadu práce a Ministerstva práce a sociálních věcí.

Paní Eva argumentuje, jak už bylo naznačeno, že do problémů s placením záloh na elektřinu se dostala kvůli úřadu práce a pozdnímu a nepravidelnému proplácení příspěvku na bydlení.

Jako samoživitelka se dostala do zapeklité situace. Měsíčně měla hradit 18 800 korun jako nájem a k tomu 3540 korun jako zálohy na elektřinu. Zároveň pobírala 13 tisíc korun rodičovský příspěvek, další 3000 korun jako výživné a 830 korun přídavek na dítě.

Závislá tak byla i na příspěvku na bydlení. A ten chodil nepravidelně, což v dokumentu přiznává i úřad práce.

„V měsíci listopadu 2024 nebyl vyplacen, v měsíci prosinec 2024 byl vyplacen ve výši 11 680 korun za měsíc říjen a 11 680 korun za měsíc listopad 2024,“ stojí v rozhodnutí, které má redakce k dispozici.

Matka argumentuje, že se s takovými výpadky, které podle ní trvaly už od května, dostala do dluhů a často i do situací, že si vybírala, kde bude dlužit více.„Příjem 16 830 korun, zatímco jen samotné náklady na bydlení dosahovaly 18 800 korun. Vznikl tak prokazatelný měsíční deficit ve výši 1970 korun, a to ještě před úhradou základních životních potřeb, jako jsou potraviny či hygienické potřeby pro mě a mou nezletilou dceru,“ argumentuje Eva v korespondenci s úřady.

Požadovala proto proplatit dluh u dodavatele elektřiny, který se v prosinci vyšplhal na 39 795 korun. Úřad práce to v prvním rozhodnutí zamítl s tím, že mimořádná okamžitá dávka není určená na hrazení dluhů.

Samoživitelka se odvolala a Ministerstvo práce a sociálních věcí jako nadřízený orgán se jí zastal – uvedl, že lze žádat i na nedoplatek za elektřinu.

„Skutečnost, že odvolací orgán rozhodnutí změní, je standardní součástí systému a slouží k zajištění správnosti a zákonnosti rozhodování. Nejedná se tedy o situaci, která by automaticky znamenala postih konkrétního pracovníka,“ komentuje mluvčí úřadu práce.

Napodruhé úřad opět zamítl žádost matky s odůvodněním, že namísto do stanovených osmi dnů poslala požadované dokumenty až po lhůtě devátý den. Opět následovalo odvolání a opět se matky zastalo Ministerstvo práce a sociálních věcí.

„Odvolací orgán konstatuje, že nesplnění povinnosti ve stanovené lhůtě nelze přičítat nečinnosti účastnice řízení, nýbrž objektivním okolnostem na straně třetí osoby, konkrétně dodavatele elektrické energie, které účastnice nemohla ovlivnit,“ stojí v rozhodnutí Ministerstva práce.

Na to si ovšem musela samoživitelka počkat. Odvolání podala koncem července 2025. Ministerstvo reagovalo až koncem listopadu 2025. Zdržení jde za úřadem práce. Odvolání se kvůli přísnému rozhodnutí na zpoždění o jeden den nadřízenému orgánu opomnělo předat.

„Úřad práce přiznal pochybení a zaslal příslušnou spisovou dokumentaci ministerstvu, které ji obdrželo dne 20. 10. 2025,“ stojí ve vysvětlení matce.

Napotřetí v lednu letošního roku pak úřad práce po roce rozhodl vyplatit dávku. Ovšem jen zčásti. Místo peněz k umoření celého dluhu 39 795 korun provedla úřednice propočet, na základě kterého se rozhodla proplatit 17 882 korun. Což je částka nedoplatku z ročního vyúčtování, kdy by matka zvládala řádně splácet měsíční zálohy.

Paní Eva se opět už potřetí odvolala. „Krizová situace nebyla způsobena mým zaviněním, nýbrž prokazatelným pochybením státní správy,“ argumentuje a dodává, že se kvůli průtahům dostala do existenčních potíží a hrozí jí exekuce a vystěhování z bytu.

Ostatně elektřina jí byla opět zapojena v lednu 2025, a to poté, co napsala dopis generálnímu řediteli společnosti dodávající elektřinu.

„Ještě ten den mi odepsalo jejich oddělení a ještě ten týden jsem k nim jela podepsat splátkový kalendář,“ říká s tím, že přišli i na způsob, jak samoživitelce opět obnovit přívod elektřiny.

Šetření v tomto konkrétním případu už zahájil i veřejný ochránce práv. „Úřad práce ve svém stanovisku popsal průběh řízení a současně připustil, že nedodržel zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí. V současnosti připravujeme závěrečnou zprávu o šetření, v níž postup úřadu práce detailně posoudíme. Na základě dosavadních zjištění je pravděpodobné, že stěžovatelce doporučíme zvážit podání žádosti o odškodnění,“ říká mluvčí kanceláře veřejného ochránce práv Michaela Vaisová.

Dlouhodobě mimořádnou okamžitou pomoc kritizuje Alena Zieglerová, odbornice na dávkové systémy z Institutu pro sociální inkluzi, která dříve působila i na Ministerstvu práce a sociálních věcí.

„Už od roku 2012 říkám, že mimořádná okamžitá pomoc je zlo. Lepí díry, které nemají vznikat. S nástupem superdávky se používá na všechno, na co nebude superdávka stačit,“ konstatuje Zieglerová.

Podle ní dávka sice v názvu nese „okamžitá pomoc“, ve skutečnosti je ale akceneschopná a závislá na správní úvaze konkrétního úředníka.

„Nebyl důvod ji v popisovaném případě nedat. Někdo ale měl asi pocit, že když paní dluží, tak si pomoc nezaslouží – a to je chyba,“ poukazuje Zieglerová.

Přitom podle ní hrozí, že s blížícím se plným nástupem superdávky zásadně vzroste počet žádostí o mimořádnou okamžitou pomoc. „Výbuch nastane, až do superdávky vstoupí 330 tisíc domácností, které čerpají příspěvky na bydlení a další staré dávky. Tyto domácnosti začnou padat do hmotné nouze, kterou může řešit jenom mimořádná okamžitá pomoc. A ta to nevyřeší. Protože není takto koncipovaná,“ varuje odbornice.

Aktuálně data potvrzují, že roste počet osob, které mimořádnou okamžitou pomoc čerpají. Vloni v únoru bylo vyplaceno 2100 dávek, letos už 10 tisíc dávek.

Mluvčí úřadu práce František Bikár nárůst zdůvodňuje mimo jiné právě změnami v systému sociálních dávek. „V období přechodu na nový systém dávky státní sociální pomoci, takzvanou superdávku, se zároveň častěji využívá jako doplňkový nástroj pomoci v případech, kdy rušené dávky nejsou dostatečné k okamžitému pokrytí nákladů a žadatel je z důvodu nedostatku finančních prostředků ohrožen zejména ztrátou bydlení nebo nezajištěním základních životních potřeb,“ říká mluvčí.