Stydí se nebo o ní nevědí. O pomoc z chudoby si domácnosti často nezažádají

„Styděli bychom se žádat o jakékoli příspěvky a dávky.“ Případně: „Nemám dobrou zkušenost s chováním zaměstnanců na úřadech.“

Tak zní některé z typických argumentů, proč české domácnosti odmítají žádat o finanční pomoc od státu v podobě dávek, i když na ně mají nárok.

Aktuální analýza výzkumné společnosti PAQ Research ukazuje, že jde o problém, který může mít zásadní dopad, kolik domácností bude v chudobě.

Pokud by nově se rozbíhající superdávku, slučující příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí, přídavek na dítě a doplatek na bydlení, pobírali všichni nejohroženější žadatelé, kteří na ni mají nárok, tak by se podle propočtu analytiků reálně snížil počet nejchudších domácností o zhruba 40 tisíc.

„Podíl velmi chudých domácností by tak klesl téměř o čtvrtinu,“ vysvětluje sociolog a ředitel PAQ Research Daniel Prokop.

Při slučování dávek bylo odstraňování bariér jedním z argumentů. „Právě i z těchto důvodů byla navržena jedna sjednocená dávka s možností podat jedinou žádost elektronicky prostřednictvím klientské zóny JENDA, bez nutnosti osobní návštěvy Úřadu práce. Zjednodušení a digitalizace procesu mají odstranit bariéry a zvýšit ochotu lidí, kteří pomoc potřebují, o dávku požádat,“ potvrzuje Jakub Slavík, mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí.

Jenže data z reprezentativního výzkumu Život k nezaplacení, jejichž sběr probíhal mezi říjnem a prosincem loňského roku, ukazují, že některé překážky v čerpání stále zůstávají.

Analytik PAQ Research Samuel Galan vysvětluje, že superdávka skutečně pomohla v situaci, kdy domácnost například pobírala přídavek na dítě, ale z nějakého důvodu si netroufla zažádat o příspěvek na bydlení, i když měla nárok. Jde o takzvané vnitřní nečerpání.

„Tím, že se sjednotily dávky, tak jim to hodně prospělo,“ říká Galan. Zároveň ale upozorňuje, že část české společnosti neví, že by dávku mohla čerpat, nebo o to z různých důvodů nemá zájem a je tak vlastně mimo systém pomoci.

Na základě dat bezmála 1930 domácností, z nichž 436 by na superdávku dosáhlo, výzkumníci dopočítali, že tento příspěvek bude čerpat zhruba sedm procent z celkového počtu domácností. Dalších 16 procent by ho získat mohlo, ale chtít ho pravděpodobně nebude.

Výzkumníci pracovali i s reakcemi respondentů. Domácnosti, které už čerpaly dávky státní sociální pomoci nebo hmotné nouze, v naprosté většině případů tvrdí, že superdávku čerpat budou a vědí jak (74 procent). Ohrožené domácnosti, které příspěvky nečerpaly, ale v 27 procentech případů uváděly, že o superdávce nevěděly, a dalších 52 procent, že žádat nechce.

Autoři průzkumu se doptávali i na důvody, proč domácnosti dávky nečerpají, i když by reálně dosáhly na příspěvek na bydlení či přídavek na děti. Respondenti nejčastěji uvedli, že si myslí, že nemají nárok. Zmiňovali ale i třeba administrativní náročnost nebo stud.

„Přesvědčení o nesplnění podmínek je překvapivé. Měly by to totiž být domácnosti, které měly nárok na příspěvek na bydlení a ten jim zůstal i v superdávce. Mohou si myslet, že mají příliš nízké výdaje na bydlení, nebo že mají příliš vysoké úspory, nebo že pro jejich bydlení nelze žádat,“ poznamenává Galan.

„MPSV se snaží srozumitelně a cíleně informovat veřejnost o tom, kdo může mít na dávku nárok a jakým způsobem o ni lze jednoduše požádat. Důraz je kladen zejména na zjednodušení a digitalizaci žádostí, aby byl vstup do systému co možná nejsnazší - tedy na srozumitelnou komunikaci prostřednictvím oficiálních informačních kanálů, metodickou podporu úřadů práce, které jsou klíčovým kontaktním místem pro žadatele,“ popisuje Jakub Slavík z Ministerstva práce a sociálních věcí, že resort bere komunikaci superdávky velmi vážně.

Dodává, že žadatele může odrazovat jedna z novinek, kterou je posuzování majetku - tedy jestli nemá žadatel například příliš mnoho aut nebo úspor na účtě.

„Cílem je zajistit, aby podpora směřovala k těm, kteří ji skutečně potřebují. Pokud má domácnost dostatečné vlastní zdroje nebo možnost zvýšit si příjem, není důvod dávku čerpat. Neočekáváme však, že by nastavení vedlo k nižšímu počtu žadatelů,“ říká mluvčí ministerstva.

Redakce Seznam Zpráv už během projednávání superdávky popisovala, že dopady na rozpočet mohou různé. Odhady v důvodové zprávě k reformě dávek počítaly s rozmezím od úspory 0,9 miliardy korun až po růst nákladů o 8,2 miliardy korun.

Od začátku totiž bylo jasné, že bude záležet na tom, jestli novou superdávku bude čerpat méně nebo více příjemců než původní příspěvky.

Ředitel PAQ Research Daniel Prokop zmiňuje, že pokud by superdávku čerpaly všechny ohrožené domácnosti, které mají nárok, znamenalo by to růst nákladů o zhruba osm miliard korun.

„Dopad na snížení chudoby by byl ale výraznější než u jiných plošných opatření stejných nákladů. Zvýšení čerpání oprávněnými tak může být klíčovým nástrojem pro zmírnění dopadů nastupující energetické krize vyvolané válkou s Iránem,“ konstatuje Daniel Prokop.

Analytik Samuel Galan zmiňuje, že osm miliard je sice zásadní výdaj, je ale efektivní. Podle něj může z chudoby pomoci až 70 tisícům domácností.

„Podobný výdaj by znamenal zvýšení důchodů o 230 korun měsíčně. Což by s chudobou mnoho neudělalo. V tomhle jsou dávky efektivnější než jiná transferová opatření,“ říká Galan s tím, že stát by měl usilovat o to, aby co nejvíce domácností čerpalo superdávku.

Jakub Slavík z MPSV ubezpečuje, že superdávka je od začátku nastavená jako systém, který se bude průběžně na základě dat vyhodnocovat. Pokud by se mělo ukázat, že nějaká skupina začne neúměrně propadat sítem podpory, je podle mluvčího možné parametry upravit.

„Struktura příjemců dávky je v současné době předmětem analýzy,“ dodává.

Podle veřejných informací Ministerstva práce a sociálních věcí bylo v únoru vyplaceno 27,3 tisíce superdávek. Stále se ovšem současně vyplácelo přes 260 tisíc příspěvků na bydlení a 236 tisíc přídavků na dítě. Sjednocenou dávku dostanou všichni příjemci poprvé v srpnu.