Článek
Velká Británie doživotně zakáže cigarety pro lidi narozené po roce 2008. Parlament už zákon schválil, čeká se jen na formální podpis krále Karla III. Ministr zdravotnictví Wes Streeting si od zákazu slibuje, že pomůže zachránit životy, sníží tlak na britskou zdravotnickou službu NHS a pomůže vytvořit zdravější Británii.
„Nejde o úplný zákaz, ale o postupné omezení, které se bude týkat jen nových generací a může vést k oslabení normality kouření ve společnosti,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy Adam Kulhánek z kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Všeobecné fakultní nemocnice.
Jak hodnotíte britský zákaz?
Opatření může přispět ke změně společenských norem. Postupně by se mohlo stát, že nové generace přijdou s cigaretami do kontaktu mnohem méně, což povede k oslabení „normality“ kouření ve společnosti. Zajímavé je, že Velká Británie může být jednou z prvních zemí, kde bude možné tento model reálně testovat a vyhodnocovat na základě dat.
Nebudou si mladí shánět cigarety od starších?
Otázka je, jestli budou cigarety vůbec chtít. Data ukazují, že dospívající dnes nejčastěji začínají s elektronickými cigaretami, často jednorázovými, nebo s nikotinovými sáčky. Vzorce užívání se tedy mění. Je možné, že klasické cigarety už pro ně nebudou tak atraktivní a užívání se přesune k jiným produktům, které nehoří a nespalují tabák.
Neměl by zákaz cílit i na alternativní produkty?
Velká Británie nezakazuje všechny produkty a ve službách pro odvykání kouření nadále využívá princip snižování rizik. Když dnes kuřák přijde do centra pro odvykání, odborník mu nejprve nabídne standardní metody. Léky, nikotinovou substituci nebo jiné terapeutické postupy. Pokud to pacient odmítne, může přejít na méně rizikové alternativy, jako jsou elektronické cigarety nebo nikotinové sáčky.
Současně ale Británie musela přitvrdit, protože výrazně narostlo užívání těchto nových produktů mezi dospívajícími. Například užívání jednorázových e-cigaret vzrostlo několikanásobně. Ve Velké Británii je navíc silná podpora nekuřáctví mezi veřejností. Lidé obecně podporují opatření proti kouření, i když jsou zároveň poměrně otevření alternativám, jako je vaping.
Jak velké riziko vidíte v černém trhu?
Téma černého trhu bývá často nadhodnocené a často ho využívá tabákový průmysl jako argument. Například Světová banka uvádí, že samotný tabákový průmysl se na černém trhu částečně podílí a tento argument často používá ve svůj prospěch.
Sníží se v Británii počet nemocí způsobených kouřením?
Z medicínského hlediska by k poklesu dojít mělo. U onemocnění, jako je chronická obstrukční plicní nemoc, akutní infarkt nebo astma, platí, že pokud je populace méně vystavena tabákovému kouři, nemocnost klesá. Británie má v tomto směru silná data už z doby, kdy zavedla zákaz kouření v restauracích. Restriktivní opatření mohou snížit dostupnost a užívání, ale závislost jako takovou je potřeba řešit jinými nástroji. Ta souvisí s vnitřní motivací jednotlivce. Proto je důležitá prevence, motivace a dostupnost léčby.
Mohl by podobný zákaz fungovat i v Česku, nebo máme odlišné společenské podmínky?
Nedokážu si to v tuto chvíli představit. Jednak z hlediska toho, jaké máme zákony a jak fungují evropské směrnice v této oblasti. Po zavedení takzvaného nekuřáckého zákona z roku 2017 se situace výrazně zlepšila. Cílí na ochranu veřejnosti, aby lidé nebyli vystaveni tabákovému kouři, a zároveň nastavuje regulační rámec i pro další produkty, jako jsou elektronické cigarety nebo zahřívaný tabák. V evropském kontextu je tabáková politika poměrně dobře nastavená.
Jak je to ve světě?
Nový Zéland byl jedním z prvních, kdo se pokusil zavést podobný přístup zákazu a měl tuto politiku velmi dobře připravenou. Bohužel ji tehdejší vládnoucí strana zastavila, což bylo spíše politické rozhodnutí než rozhodnutí založené na veřejném zdraví.
Je to škoda, protože by bylo možné získat první reálná data o tom, jak taková změna funguje v praxi. Nový Zéland společně s Austrálií, Velkou Británií nebo Kanadou patří mezi země s nejvyspělejší regulací tabáku. Tyto země mají velmi propracované systémy prevence, léčby i regulace a jsou schopné tyto změny v praxi zvládat.
Měli bychom se inspirovat zeměmi jako Nový Zéland nebo Kanada?
V některých oblastech určitě ano. Zejména v prevenci, podpoře léčby, dostupnosti služeb nebo regulaci marketingu. Tyto země zavedly například jednotná balení tabáku a přísně regulují reklamu i příchutě. Nové produkty přinesly do veřejné politiky velké výzvy, jak je regulovat a zda je ponechat jako méně škodlivou alternativu. Tyto státy jsou v tomto směru velmi pokročilé a mají dobré výsledky, patří mezi země s nejnižší mírou užívání tabáku na světě.
Pomohlo by omezit příchutě v e-cigaretách i v Česku? Veřejná debata už na toto téma byla.
Dávalo by to smysl hlavně proto, aby produkty nebyly tak atraktivní pro děti. Neznamená to, že by se měly zakázat, ale jejich design a příchutě by neměly cílit na mladistvé. Problém je, že tyto produkty často vypadají neškodně, mají sladké příchutě a atraktivní obaly, což snižuje vnímání rizika. Data zároveň ukazují, že jejich užívání mezi nejmladšími rychle roste. Důležité je proto regulovat online marketing, sociální sítě, influencery, design produktů i samotné příchutě, zejména ty připomínající sladkosti nebo limonády.
Co by měl stát dělat, aby dlouhodobě snížil počet závislých na nikotinu?
Zásadní jsou dva pilíře: prevence a podpora léčby. Služby pro kuřáky a uživatele nikotinu musí být dobře dostupné, časově i místně. Stát by měl zároveň aktivně komunikovat rizika užívání tabáku i nikotinu a podporovat zdravý životní styl. Je také důležité lidem ukazovat alternativní způsoby, jak zvládat situace, kvůli kterým sahají po nikotinu. Například stres nebo potřebu soustředění. U nových produktů je klíčové jejich užívání sledovat, analyzovat a postupně nastavovat rozumnou regulaci, která bude chránit především děti a dospívající.
