Článek
Píše se leden roku 2027. Ruská agrese na Ukrajině před několika měsíci eskalovala, ruské jednotky se dostaly až na území Moldavska a ohrožují západní hranici NATO. Aliance i členské státy na místo posílají obrovské množství vojáků, techniky a zásob. Zhruba dvě třetiny putují cestou přes Polsko, třetina přes Českou republiku.
Česko se tak stává díky své geografické poloze důležitým logistickým uzlem, kdy silnice první třídy z velké části zabírá právě vojenská technika. Obyvatelé mohou využívat především silnice druhé třídy, stát jim ale doporučuje zbytečně necestovat. Česko rovněž funguje pro část vojsk NATO jako základna, kam se vojáci vracejí, kde trénují a odkud jsou vysíláni na frontu.
Při tom všem na Českou republiku míří rozsáhlá uprchlická vlna, přinejmenším půl milionu lidí bude chtít na našem území zůstat, zbytek se bude přesouvat dále. Stát pro ně buduje speciální tábory, ty ale kapacitně nestačí a na různých místech spontánně vznikají stanová městečka.
Česko se ještě více než dříve stává terčem ruských sabotážních akcí, především s cílem oslabit jeho roli jakožto dopravního uzlu.
Hned několik takových modelových situací předkládá platforma PřipravmeSe!, která propojuje experty z veřejného sektoru, byznysu a bezpečnostní komunity. Podobnými simulacemi a kroky při krizových situacích se především firmy učí, jak v podobných případech reagovat.
Jednotlivé kroky ve scénáři „cvičení“ přitom nejsou jen výplodem fantazie. Odpovídají tomu, s čím experti v případě eskalace konfliktu na Ukrajině počítají. A podle bývalého náměstka rozvědky a experta na bezpečnost Jana Paďourka tato možnost není zdaleka tak nereálná, jak by se mohla zdát. „Samozřejmě si nikdo z nás nepřeje, aby situace tímto způsobem eskalovala. Musíme si ale zároveň přiznat, že jsme třicet let věřili tomu, že už nám jakožto Evropě vlastně nic nehrozí, a teď se dostáváme do situace, kdy se zdá případná konfrontace stále reálnější a reálnější,“ okomentoval Paďourek.
„Politizace bezpečnosti je nemoc“
Účastníci simulace vždy dostanou přiřazenou vlastní roli, kterou po seznámení s krizovým scénářem hrají. Mohou tak být například součástí vlády, v čele firem nebo vést neziskovou organizaci. V jednotlivých rolích pak spolupracují s ostatními, plánují a koordinují své kroky a vyzkouší si v praxi, jak v krizové situaci přemýšlet. A jak vyzkoušel i redaktor Seznam Zpráv, není to vždy jednoduché.
Podle organizátorů ze všech provedených simulací vyplývá, že Česká republika v mnoha ohledech není připravena zvládat komplexní krize. Na úrovni státu je problémem například slabá koordinace, omezený dosah na některé části společnosti, obzvlášť při blackoutu, nebo nedostatečné legislativní nástroje. Firmy pak často nevědí, co mohou a nemohou v krizi dělat se svými zaměstnanci, nejsou připraveny čelit kybernetickým incidentům a nepočítají s případným výpadkem logistiky.
Připravovat se na krizi takového rozsahu je přitom v dnešní době podle Paďourka čím dál těžší. „Máme to neštěstí, že žijeme v rozdělené společnosti. Jsme rozděleni na dva proti sobě postavené tábory, které se nejsou ochotny domluvit vůbec na ničem,“ shrnul.
Zásadním problémem je pak podle něj to, že se otázka bezpečnosti země politizovala. „To, že se nejsme schopni napříč politickým spektrem shodnout na tak elementárních věcech, jako je obrana a bezpečnost, je velmi alarmující,“ dodal.
Označit naši společnost za rozdělenou ale podle bývalého šéfa nyní již zrušeného Krizového informačního týmu Jana Paťawy realitu zkresluje. „Kdyby to tak bylo, tak tady máme hromadu násilných činů proti Ukrajincům, protože se z veřejného a dezinformačního prostoru může zdát, že je tady všichni automaticky nenávidí. Ale není to tak,“ řekl. Společnost je podle něj mnohem vrstevnatější a je třeba ji celou hned neodsoudit.
Svou roli podle Paďourka hraje i vliv ruských aktérů v online prostoru. „Ve fungování ruských zpravodajských služeb nastal po začátku invaze zlom. Teď hledají spíše externisty přes sociální sítě, kteří za ně různé akce provádějí a často ani nevědí, že něco dělají pro Rusko,“ popsal Paďourek s tím, že pokud se na dotyčného přijde, pro Rusko to není žádná ztráta. „Prostě si ho odškrtnou,“ dodal.
Dnes už neřešitelné
V některých případech, jakým je třeba potenciální eskalace konfliktu na Ukrajině, se do určité míry stát připravit nemůže. Podle bývalého ředitele oddělení ochrany obyvatelstva a odboru krizového řízení karlovarských hasičů Miroslava Lukeše by byl příliv uprchlíků v tomto případě mnohem hůře zvládnutelný než první vlna v roce 2022. „Šlo by o běžnými postupy naprosto neřešitelný problém,“ shrnul.
První vlnu by se podle něj státu nikdy nepodařilo efektivně zvládnout, nebýt vysoké ochoty lidí, kteří u sebe po začátku invaze ukrajinské uprchlíky dobrovolně ubytovali. „Tehdy lidé ubytovali mnohem více lidí, než by stát ve svých zařízeních kdy mohl. A tam se obávám, že jsme dnes v úplně jiné situaci,“ doplnil.
To potvrzuje i Paďourek. „Po roce 2022 Česká republika relativně bez problémů integrovala zhruba půl milionu ukrajinských běženců, kteří mají dočasnou ochranu. Dnes je ale situace úplně jiná. Jsou vyčerpané kapacity, neexistuje podpora veřejnosti, protože lidé jsou v tomto rozhádaní - jako ve všem,“ řekl.
Půl milionu je navíc podle Paďourka jen kvalifikovaný a lehce konzervativní odhad počtu uprchlíků, kteří by u nás chtěli zůstat. Do různých koutů Evropy by mířily miliony, potažmo desítky milionů lidí nejen z Ukrajiny. „Nebudeme vědět, co si se všemi počít. Ministerstvo vnitra samozřejmě má nějaké plány pro podobné situace, ale taková luxusní integrace jako ta, ke které došlo v první vlně, už se znovu nestane, protože nemáme kapacity,“ myslí si.
