Článek
Po podzimních volbách do Sněmovny převzal Matěj Ondřej Havel vedení TOP 09 a přivedl s sebou do předsednictva i další nové tváře. Jejich pozice ale není snadná, strana totiž podle průzkumů osciluje okolo tří procent.
Devětatřicetiletý předseda se teď snaží přilákat jak ztracené voliče, tak nové kandidáty. S tím má pomoci i celostátní roadshow, kterou strana zahájila ve čtvrtek dopoledne v rámci odstartování kampaně do komunálních a senátních voleb. „Roadshow je podle mě skvělý nápad,“ pochvaloval si například pražský radní Tomáš Slabihoudek taktiku, kterou volí většina stran.
Cílem výjezdů po republice nemá být jenom prezentace vizí, mezi které patří posilování obranyschopnosti, podpora střední třídy nebo to, aby měli lidé od 16 let možnost volit v komunálních volbách.
„My to uděláme obráceně. Budeme se pohybovat po celé republice, po městech krajských, po střediskových obcích, po nejposlednějších vesnicích, tak abychom mezi vámi všemi sbírali podněty, co by se mělo zlepšit přímo na místní úrovni u vás,“ oznámil energicky Havel, který věří, že se jeho strana odrazí ode dna.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy pak mimo jiné popisuje, jak se chce s nelehkou pozicí TOP 09 vypořádat a zda se mu daří vést s vládou, alespoň o některých tématech, konstruktivní debatu.
Návrat „vyhroceně proevropské strany“
Opoziční strany teď pracují na vybrušování vlastních identit. Ta vaše během vlády Petra Fialy poměrně zapadla, preference se pohybují kolem tří procent. Když zhodnotíte období vlády, jaké chyby jste jako strana udělali?
V každé vládě je potřeba dělat kompromisy, to je daň za koaliční vládnutí. A každá z těch stran si to zažila. Já si myslím, že bylo správné, že jsme do vlády šli, řada věcí se nám povedla, jen se o nich příliš nemluví. Ale máte pravdu, že samotná značka se v rámci toho trochu upozadila a rozpustila. Navíc Andreji Babišovi se podařilo zmobilizovat původní nevoliče, to se do toho všeho asi také promítlo.
Nesouvisí nízké preference i s tím, že po obměně vedení můžete působit personálně vyprázdněně? Obávám se, že by málokdo zvládl vyjmenovat třeba pět poslanců TOP 09…
Tak já si zase myslím, že málokdo by vyjmenoval pět poslanců hnutí ANO, nebo třicet. A jich je osmdesát. Takže takhle bych to nebral. My se teď „odrážíme“. Proč děláme roadshow? Proč měníme grafiku? Protože chceme naše tváře prodat a ukázat, že jsou to lidé s příběhem, kteří mají co nabídnout.
Zároveň musíme zase víc ukázat a připomenout, kdo jsme a jaké máme nápady. V TOP 09 nás sdružuje stejný pohled na svět, jsme liberální, vyhroceně proevropská pravicová strana. Musíme ukázat témata pro konkrétní dobu, to je třeba to volební právo od 16 let, o kterém jsem tady mluvil.
Přeci jen bych se ještě vrátila k těm chybám, které vedly k tomu vašemu pádu.
Jako vlády?
Ne, myslím k dlouhodobému pádu preferencí TOP 09, smrsknutí tvrdého jádra. Vím, že jste mluvil o koaliční spolupráci, ale jiné koaliční strany, pominu-li lidovce, takový pád nezaznamenaly. Tak se ptám na tu sebereflexi a taktiku…
To je dáno i tím, že my jsme ale zažili v podstatě největší obměnu. Martin Kupka, nový předseda ODS, byl ve vládě. Pan Rakušan také není nová tvář, je to člověk, který už byl lídrem, také byl ve vládě. Já jsem ve vládě nebyl, stejně jako většina našeho vedení.
Ale ve Sněmovně jste byl, Marek Ženíšek byl ministr.
To sice ano, ale sebereflexe na kterou jste se ptala, spočívala i v tom, že jsme právě obměnili vedení a máme v podstatě nové tváře. V tom ale spočívá i výzva, protože si ti jednotliví lidé musí svoje místo na slunci vydobýt, vejít víc ve známost. Potřebujeme se bavit s lidmi, i proto ta roadshow, a musíme doufat, že když nás poznají, tak nám uvěří. Protože já doopravdy věřím, že jsme autentičtí a uvěřitelní.
„Veřejnoprávní média nejsou laciné politické palivo“
Roadshow je dnes už prakticky zajetá strategie mezi všemi politickými subjekty. Není to ale přesvědčování přesvědčených?
Pokud uděláte roadshow, kde máte debatu, vylepíte plakáty, že máte debatu v hospodě, tak tam pravděpodobně přijdou příznivci. Já to vidím třeba v Hradci na jaksi příbuzných politických stranách, které něco takového udělaly a tam jim skutečně chodí jen jejich členové nebo příznivci. Já mám za sebou dvě takové roadshow po celé republice, které jsem tímhle způsobem absolvoval. Ano, přijdou tam kritici, občas si něco vyslechnete, ale my jsme si vymysleli, že bychom v letošním roce v roadshow měli trošku schválně jít víc za lidmi tam, kde jsou oni.
Takže je budeme honit po náměstích, tam se budeme ptát a také se jim budeme představovat. Musíme tomu jít naproti. Je dokonce změřené, že se to prakticky jinak dělat nedá, a proto to politické strany využívají. My budeme v terénu chtít mluvit o tom, že máme odborné zázemí, to je důležité.
V rámci zahájení výjezdů po Česku jste představili i kandidáty do Senátu nebo komunálních voleb. Mezi nimi je například bývalý radní ČT Zdeněk Šarapatka. Je to sázka na jistotu v době, kdy se řeší financování veřejnoprávních médií?
Koho jiného v této celospolečenské atmosféře vytáhnout? Víte, boj o veřejnoprávní média není nějaké laciné politické palivo. To je fakt jako válka o svobodu slova v našem státě. Buďto to budeme brát vážně, anebo ne.
A my to vážně bereme, proto nasazujeme do senátních voleb člověka, který má zkušenost z Rady České televize, který těm lidem – Matochům a Xaverům – nedá spát. To je naše nabídka a naše zbraň v boji za nezávislá veřejnoprávní média. Vím, že se nenechá zastrašit a bude vidět i slyšet.
Lidé mě chytají ve vlaku a říkají: „Dělejte něco!“
Použil jste slovo válka. Není to ale tak, že vláda plní, co lidem slíbila? Přeci jen hnutí ANO bylo v postoji vůči veřejnoprávním médiím dlouhodobě konzistentní. Neprohráli jste tu válku už v momentě, kdy jste prohráli volby?
Já v tom vidím ale rozdíl. Můžeme třeba řešit, jak mají být vysoké daně. Na tom se neshodneme. Můžeme se bavit, jaké mají být slevy na jízdném. To je běžný politický souboj. V případě veřejnoprávních médií to ale je válka. Jedna věc je, že to slibovali. Druhá věc je, že jim jde o změnu narativu ve společnosti, stejně jako se to stalo na Slovensku nebo dříve v Maďarsku, kde se snad podaří obnovit důvěryhodnost veřejnoprávních médií.
Andrej Babiš se ale těmito zeměmi inspiruje. První bitvu jsme vyhráli, podařilo se nám odročit volbu radních České televize. Mediální výbor zase přijal usnesení, kterým požádal ministra Klempíře, aby to stáhl, ačkoliv tam má vláda většinu.
Tomu rozumím, nicméně, není to místo výhry jen cena útěchy? Přeci jen, vláda má většinu, vy se sice můžete snažit jí to komplikovat, ale finální rozhodnutí bude na nich.
Ano, vláda má většinu, my jsme v menšině a já to respektuji. Ale pak tu máme čtvrt milionu lidí na Letné. Lidi, kteří mi nadávají v hospodě nebo mě chytají ve vlaku a říkají: „Dělejte něco!“
Takže postoj vlády není názor, který by sdíleli všichni. A já mám svoje voliče, stejně jako ostatní opoziční strany, a oni očekávají, že uděláme maximum možného pro to, abychom zabránili ovládnutí veřejnoprávních médií. A to já také dělám. Budu blokovat projednávání mediálního zákona v Poslanecké sněmovně, co mi budou síly stačit.
Vy sice mluvíte o válkách a snaze nezklamat voliče. Nedařilo by se ale prosazovat vlastní návrhy víc, kdybyste se ve Sněmovně snažili o kompromisy a konstruktivní debatu s vládou?
Ono se to v řadě zákonů děje a také se nám to daří. Já třeba věřím, že náš návrh na volební právo v případě komunálních voleb od 16 let najde podporu napříč spektrem. Na jedné straně chce Ministerstvo spravedlnosti snížit věk pro trestní odpovědnost, podle mě k tomu ale musí přibýt to B – že jim přidáme i nějaké právo. A tím má být právo volební. Myslím, že to má poměrně slušnou šanci na to, abychom se dohodli.
A obecně k tomu vašemu dotazu říkám ještě jednu věc. Pokud bude Andrej Babiš potřebovat, jak já s oblibou říkám, „bypassovat“ svoje extremistické koaliční partnery v otázkách výdajů na obranu, národní bezpečnosti, postojům k Rusku nebo prozápadního směřování, otevřeně říkám: „Jsme tady.“ My je totiž nechceme jen blokovat, na druhou stranu, koaliční partnery si vybral sám. Ale pokud mu dojde, že je potřeba to v některých tématech přemostit, může s námi počítat.
