Článek
Sikora patří k nejvýznamnějším slovenským konceptualistům už od 70. let minulého století, kdy se jako jeden z prvních středoevropských tvůrců začal zabývat ekologickými tématy. Za normalizace se pohyboval na neoficiální scéně. Poté, co roku 1970 zorganizoval výstavu zakázaných autorů, byl pravidelně předvoláván k výslechům na policii.
V roce 1989 patřil k iniciátorům vzniku hnutí Veřejnost proti násilí, po revoluci přednášel jako profesor na univerzitách v Bratislavě a Košicích. Velkou retrospektivu jeho děl v roce 2006 uspořádala Národní galerie v Praze, autor ji pak přenesl do Slovenské národní galerie.
Podle pořadatelů současné přehlídky v Pražákově paláci se Sikora dlouhodobě snaží burcovat společnost z netečnosti. Věří, že veřejná diskuze a individuální nasazení má smysl. „V postfaktické době, v níž žijeme, umí Rudo Sikora rozpoznat, kde je pravda a kde zlo. Jeho vnitřní kompas je neomylný a jeho dílo myšlenkově i vizuálně silné. Dokáže probírat lidi z apatie, zvedat ze židlí,“ tvrdí kurátorka Jana Písaříková.
Mnohé Sikorovy práce záměrně připomínají politické plakáty. Slovy kurátorky přejímají mimikry monumentální propagandy a ne náhodou byly šířené také během protestů proti současné slovenské vládě.
Autor se však nestaví za konkrétní ideologii. „Vždy sleduje nadosobní, altruistické myšlenky a rozvíjí neoavantgardní odkaz propojení umění a života,“ dodává kurátorka.
Průřez Sikorovou tvorbou v přízemí Pražákova paláce začíná rokem 1969 a objektem Zeď, tehdejší poctou Janu Palachovi. Tvoří ho sololitová deska, papír, malba temperou a olejem.
Následují fotografie a koláže s ekologickou tematikou z první poloviny 70. let, kdy Sikora jako symbol mimo jiné často užíval vykřičník. Ve své osobité ikonografii dále pracoval s hvězdičkami, šipkami či křížky.
Na výstavě nechybí třeba fotografická koláž o osobní odpovědnosti člověka z roku 1980 nazvaná Nie! Nie! Ano?, kterou otisklo první svobodné vydání Lidových novin po listopadu 1989.
I novější díla mají společenské poselství, například jednu plastiku z přelomu let 2025 a 2026 autor nazval Malevičův odkaz Stalinovi a Putinovi. Sikora už dříve věnoval jednotlivé cykly děl suprematismu, respektive právě významnému představiteli tehdejší sovětské avantgardy Kazimiru Malevičovi.
Zhruba třetina děl na výstavě je soudobá. „Akcentoval jsem práce z posledních pěti let. Samozřejmě jsem chtěl v retrospektivě obsáhnout šíři své tvorby, ale to nelze, vešel se sem jen zlomek,“ popisuje Sikora.
Jarní program Moravské galerie v Pražákově paláci doplňuje také nová výstava fotografií Leny Knappové z prostředí pařížských módních přehlídek. Knappová je nositelkou titulu Fotografka roku 2024 na cenách Czech Grand Design. Název I’ll Do My Own Lashes, v překladu Řasy si udělám sama, si fotografka vypůjčila od modelek, které se připravují těsně před výstupem na molo. Odmítnutí pomoci s řasami není gestem vzdoru, ale snahou udržet si kontrolu nad vlastním tělem a umět vědomě nastavovat hranice.
