Článek
Blíží se konec otevírací doby, ale malý chlapec s matkou se ještě zastavují v dětské sekci. Listují ilustrovanými pohádkami, jako by před odchodem z Knihovny J. M. Hovorky ve Statenicích u Prahy chtěli nabrat inspiraci na příští návštěvu. Že si domů žádnou knihu neodnesou, divné není, vysvětluje Barbora Černohorská, která má místo s přezdívkou Obývák vesnice na starost.
I tady měl skončit projekt Česká knihovna. Téměř třicet let fungující program, s jehož pomocí knihovny do svých fondů pořizují tituly z domácí literární produkce, které by si z běžného rozpočtu nemohly dovolit. Ministerstvo kultury ho na začátku dubna pozastavilo, aby ho po vlně kritiky opět obnovilo, ačkoli s nižším rozpočtem.
„Kvůli rozpočtovému provizoriu nebyla vyhlášena včas výzva. Projekt se tak nerozběhl podle obvyklého plánu. V tuto dobu už přitom běžně bývá v realizaci. Následně jsme museli stanovit priority,“ vysvětluje Barbora Šťastná, mluvčí ministra kultury Oty Klempíře ze strany Motoristé sobě. „Část kritiky tvrdí, že ministerstvo projekt zastavilo bez náhrady. To není přesné. Rozhodli jsme se posílit podporu české literatury v zahraničí. Zároveň jsme viděli, že o projekt je zájem. A že má smysl ho zachovat. Proto jsme pro jeho pokračování našli prostředky,“ dodává Šťastná. Rozpočet České knihovny se pohyboval kolem pěti milionů korun, letos bude o dva miliony chudší.
Několik týdnů trvající zmatek kolem budoucnosti projektu stačil poodhalit nejen to, jak fungují obecní knihovny v Česku, ale také, že dopad jejich práce vyčíslí statistiky jen těžko.
„Byla jsem zklamaná, když jsem zjistila, že program nebude. Brala jsem to jako dobrou pomůcku pro nás, malé knihovníky,“ vypráví Barbora Černohorská, která provoz statenické knihovny převzala s kolegyní Zuzanou Brychtovou Horeckou v roce 2017. Postupně ji proměnily do nynější podoby komunitní knihovny, na jejíž aktivitách se podílejí samotní návštěvníci.
Obecní knihovna ve středočeských Statenicích přezdívaná Obývák vesnice byla v roce 2021 vyhlášena Knihovnou roku.
„Je tu prostor pro nápady. Lidé z komunity místo využívají, mohou tu pořádat vlastní akce, jsou tu kroužky pro děti, hodně spolupracujeme s dobrovolníky,“ vyjmenovává Černohorská, podle níž je představa knihovny jako půjčovny knih už dlouhou dobu přežitá. „Představa, že sem chodí jen pro knihu a zase domů, je zastaralá,“ přitakává, zatímco se s kolegyní chystá na večerní program - přednášku o Polsku.
Ve Statenicích se pořádají kroužky pro děti i aktivity pro dospělé, čtení je tu ale pořád na prvním místě. A knihy, rozestavěné do vysokých dřevěných polic po obvodu domku „na vejminku“ u místního obecního úřadu, je třeba pravidelně doplňovat. I s pomocí České knihovny.
Jde hlavně o kvalitu
„Všichni si na ten projekt tak zvykli, až si nikdo neuvědomil, že je docela náročný,“ myslí si Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny, která program zaštiťuje. „Kritériem je kvalita,“ vysvětluje Kubíček. Přibližně 200 titulů, které se v průběhu roku rozesílají do více než 600 obecních knihoven po celé republice, vybere odborná komise. Knihovníci si z nich každoročně mohou vybrat knihy v hodnotě kolem sedmi tisíc korun. Jen oni vědí, zda má v jejich obci smysl objednávat publikace o včelařství, nebo nové romány.
Statenická knihovna má kolem 220 čtenářů z řad dospělých i dětí. „Většinu z nich známe jménem, pamatujeme si je a víme, co čtou. Když objednávám z České knihovny, tak na ně myslím. Říkám si: tahle kniha se tady bude číst, je tu chytré publikum,“ vysvětluje Barbora Černohorská a zmiňuje romány Petry Klabouchové nebo Kláry Vlasákové, o kterých si čtenáři říkají mezi sebou, nebo se ptají knihovnic, jaké nové prózy od českých spisovatelek vyšly.
Statenickou knihovnu proměnily Barbora Černohorská a Zuzana Brychtová Horecká do podoby komunitní knihovny.
Podle Tomáše Kubíčka projekt knihovníkům pomáhá rozvázat ruce. Tak, aby nemuseli stát před nutností kupovat do fondu pouze knihy, které se co do počtu výpůjček vyplatí. V takovém případě by vždy vyhrál bestsellerista Patrik Hartl nad Jáchymem Topolem a autorka dětských knih Helena Zmatlíková nad uměleckými projekty Petra Nikla, myslí si Kubíček. „Zmatlíková sto výpůjček udělá. Nikl ale bude rozvíjet estetické vnímání,“ poznamenává.
V uplynulém roce měla Česká knihovna rozpočet pět milionů korun, za kterých se do 606 knihoven po Česku rozeslalo téměř 18 tisíc knih. Šlo o 187 různých titulů z 36 nakladatelství. Konkrétní dopad ilustruje pohled do Statenic. „Loni jsme zařadili 313 nových knih. 33 z nich jsme si objednali z České knihovny za 7169 korun,“ vyjmenovává Černohorská, jejíž rozpočet na nákup do fondu se ročně pohybuje kolem 40 tisíc korun.
Ministerstvo kultury v dubnovém vyjádření k pozastavení projektu argumentovalo tím, že dosud nebylo systematicky mapováno, jak moc jsou tituly z projektu skutečně půjčovány. Statenice si však evidenci vedou už od roku 2021. Z projektu České knihovny si zde objednali 145 svazků, které byly vypůjčeny 374krát.
K těm nejoblíbenějším tu patří dětská kniha Strašidelnická, v níž se dva sourozenci vydají pátrat po bubácích v podzemí metra, komiksové RUR od Kateřiny Čupové nebo tajuplné Prameny Vltavy od Petry Klabouchové. Je tu ale i 25 titulů, které si nikdo domů nevzal, přiznává Barbora Černohorská. Jenže to samo o sobě nic neznamená, vysvětluje knihovnice na příkladu leporela s názvem O zvědavé včelce.
„Je to drahá, krásně vypravená kniha, která v knihkupectví stojí přes 600 Kč. Myslím, že si ji zatím nikdo půjčit neodvážil, protože se bojí, aby ji děti nezničily,“ popisuje Černohorská, proč statistiky neřeknou všechno. „Vypadá to, že knihy s nulou výpůjček propadly. S některými si ale rodiče a děti rády pracují tady. Vytáhnou si je, prohlédnou. Domů ji nosit nemusí.“
Že knihy s malým počtem výpůjček má smysl podporovat, si myslí i Zuzana Kantová ze Středočeské knihovny v Kladně. „Je pochopitelné, že ministerstvo kultury chce vědět, jak moc si lidi půjčují tituly z České knihovny. Já ten projekt ale vnímám jinak. Jsou tu věci, které platí stát právě proto, že to není rentabilní,“ uvažuje Kantová. „Vidím to jako celý organismus. V dlouhodobějším horizontu může naše kultura bez České knihovny strádat,“ dodává.
Do literatury patří i okraj
Ne všichni jsou ale z dosavadního fungování projektu nadšení. „Jsem toho názoru, že nenaplňuje svůj potenciál. A to je možná slabě řečeno,“ myslí si Dan Jedlička z opavského nakladatelství Perplex. Podle něj je největší vadou České knihovny fakt, že na sebe váže velké knižní domy jako Albatros, Euromedia nebo Host. První jmenovaný prodal do projektu více než tři tisíce svazků. Na opačném konci statistiky se ocitl Dybbuk, z něhož si knihovny objednaly čtyři knihy.
„Pokud ten projekt deklaruje, že podporuje nekomerční tituly, okrajovější žánry a malá nakladatelství, úplně se míjí účinkem,“ míní Jedlička z Perplexu, který se zaměřuje hlavně na vydávání současné poezie a mezi jehož dvorní autory patří například Daniel Hradecký. Perplexu letos vynesl už druhou nominaci na cenu Magnesia Litera.
Do České knihovny už se Perplex nezapojuje. Vzhledem k administrativě, kterou projekt zabere, by se to prý Jedličkovi nevyplatilo. Vydává knihy v nákladu kolem 300 kusů, rozprodat je trvá i několik let. „Jsou literární oblasti, které si nenajdou tolik čtenářů. Je to okrajovější literatura a jako její vydavatel se nemůžete chovat komerčně. Věřím, že někdo to dělat má. Do literatury patří i ten okraj, jinak bude plochá,“ věří Jedlička.
Ve Statenicích se pořádají kroužky pro děti i aktivity pro dospělé, čtení je tu ale pořád na prvním místě.
Podle Tomáše Kubíčka odráží zastoupení nakladatelů v České knihovně reálnou pozici podílu na trhu. „Albatros bude mít vždycky větší nabídku. Ovšem nerozhoduje tu velikost, ale kvalita titulů,“ argumentuje ředitel Moravské zemské knihovny. Zuzana Kantová pak připomíná, že projekt má i méně viditelnou funkci. „Jde tu o spolupráci autora, nakladatele, knihovníka. Ten si musí dát práci, probrat se dvěma sty tituly, aby si mohl vybrat deset svých. Seznámení se s literární produkcí je důležitější než nákup,“ myslí si Kantová.
Letos se Česká knihovna tedy vrátí v upravené podobě. Podle mluvčí ministerstva kultury Barbory Šťastné prošla přepracováním hlavně distribuce, čímž by měl projekt výrazně snížit náklady. „Jen v roce 2024 šlo na organizaci a distribuci přes 1,6 milionu korun. Letos půjdou knihy přímo od nakladatelů do knihoven. Odpadá mezičlánek,“ říká mluvčí resortu. O dva miliony nižší rozpočet vysvětluje doporučením Moravské zemské knihovny. „Ministerstvo kultury bylo připraveno poskytnout i vyšší prostředky,“ tvrdí Šťastná. Podle Tomáše Kubíčka částka tří milionů odpovídá zkrácenému času, který kvůli zpoždění dané rozpočtovým provizoriem na projekt letos zbývá.
Barbora Černohorská ze Statenic se k obnovenému projektu staví zdrženlivě. „Já teď našemu ministrovi kultury úplně nevěřím. Myslím si, že to bylo unáhlené rozhodnutí,“ říká o dubnovém pozastavení České knihovny. Kdyby k obnovení nedošlo, knihovna ve Statenicích by přežila, ale přišla by o důležitý příspěvek v systému, který statistiky vyhodnocují jen těžko, ale kde je každý chybějící finanční příspěvek poznat.
Na delší rozhovor už ale Černohorská nemá čas. Večerní přednáška se blíží. Přijde na ni devět lidí.
