Článek
Přehlídka nazvaná Deník pacienta bude otevřena do 16. srpna. Podle kurátora Otty M. Urbana žánr autoportrétu neslouží výtvarníkovi k potvrzování vlastní identity, ale jako způsob, kterak pozorovat sebe sama, leckdy v nadsázce. Petrbok je uznávaný současný tvůrce, jehož díla mají ve sbírkách například Národní galerie nebo Galerie hlavního města Prahy.
Název aktuální výstavy neodkazuje pouze k nemoci, ale širší zkušenosti člověka vystaveného působení institucí, společenských očekávání, symbolů či vlastního těla. Přehlídka je tak určitým deníkem plným emocí. V části ze zobrazovaného období Petrbok učil na pražské Akademii výtvarných umění, kde vedl ateliér kresby.
Akademii sám absolvoval, přičemž už na přijímací zkoušky se připravoval kreslením sebe sama. „Dá se říct, že se autoportrétu věnuji dlouhodobě, i kvůli nedostatku modelů. Nikdy ale nešlo o autoportrét v tradičním smyslu. Spíš se vnímám jako médium, které vstřebává dění kolem sebe a přetváří ho v obraz,“ říká Petrbok.
V autoportrétech se dotýká hranic psychologie i psychiatrie. Například v obraze pojmenovaném Cítím se jako topol zachytil svou zkušenost z holotropního dýchání.
Na svých plátnech Petrbok reaguje i na různá celospolečenská témata, třeba genderovou nerovnost. Aktuálním motivům věnuje obrazové cykly, na nichž jsou zachyceni potápěči, madony, teroristé nebo i zimní zahrada. Autoportrét by měl vyplynout z celku výstavy, ne z jednotlivých obrazů, dodává k tomu autor.
Kurátor v jeho archivu objevil spoustu dlouho nevystavených děl, další na výstavu zapůjčila třeba Národní galerie. „Nejstarší práce jsou z 80. let, ještě ze školy, nejnovější z letošního roku,“ upřesňuje Otto M. Urban.
Podle něj Petrbokovy obrazy na první pohled působí hravě, groteskně či znepokojivě. Často v nich lze vidět postavy, masky, zvláštní bytosti nebo odkazy na motivy z historie umění i popkultury. Bližší pohled ale odhaluje, že jde o mnohem osobnější výpověď.
Pro Petrbokovu práci je typické, že ukazuje člověka v krajních polohách. „Zobrazuje sám sebe v nejvyhrocenějších emočních situacích, od euforie až po ty nejhlubší propady. Od počátku je patrné, že jde o mimořádně sofistikovanou malbu po technické stránce i o svébytné, do značné míry konceptuální uvažování,“ uzavírá Otto M. Urban.
DOX výstavou Deník pacienta navazuje na výstavní pojetí, kdy představuje obvykle dva české autory ročně, jednoho dříve a jednoho později narozeného.
